Rok kočky.

22. ledna 2018 v 23:10 | Lady Intrikánka |  Main stage
Pokud má být 2018 rok psa, pak 2017 musel být určitě rok kočky.

(Prý to teda byl rok kohouta, but that's not the point.)

Vloni jsem, zdá se, trochu zdivočela. A zároveň jsem udělala velký pokrok v poznání, proč k tomu vlastně došlo.
Nejhorší je, že díky dosavadním létům studií mám zhruba povědomí o tom, co a proč se mi v hlavě odehrává. Nicméně právě z toho důvodu už si nejsem jistá, kolik z toho je ještě pravda, a nakolik už jsem hypochondrická právě proto, že už jsem toho tolik načetla a slyšela. A tak se loňský rok nesl v duchu hlubokého sebezpytu střídaného nespoutaným nestaráním se o nic. Protože "yolo".

Moje našlápnutá kariéra stepfordské paničky šla do kytek. Jednoho krásného dne mě to asi doma přestalo bavit, a od té doby už jsem tam nikdy nemohla vydržet dlouho. Mám pocit, že jsem se pomalu, ale jistě proměnila v kočku. Alias, přijdu se domů najíst, umýt, trochu vyspat a zase zmizím. A nikdy nevíš, jestli se vrátím večer, ráno, nebo za dva dny. Pak zas dokážu naspat třináct hodin v kuse. Chci krmit, ale ne tím, co mi zrovna dáváš. V noci se vzbudím plná života a vyžaduju, abys mě bavil. Můžeš mě zkusit podrbat, ale nikdy nevíš, jestli se nechám. Když zrovna nechci, drápnu. Ale dopředu to nevíš.

Říkám si, jestli Hunnyho přede mnou zachránila jeho přirozená alergie na kočky. Díky tomu si zřejmě udržel odstup a nezabil mě, když jsem byla k nesnesení.

Napadlo mě, že jako jedno z předsevzetí do nového roku si dám, že se zase trochu uklidním, budu víc doma, víc s Hunnym. Nebudu tolik courat po venku. A tak. Jenže už teď je jasné, že předsevzetí, které si dáváme, protože máme pocit, že bychom měli, že se to od nás čeká, nemůžeme nikdy splnit. Tedy pokud to doopravdy nechceme. A ruku na srdce, události mého loňského roku jsou sice hodně na diskuzi - těch vzestupů a pádů tam bylo přeci jen hodně - ale já se na té emocionální horské dráze královsky bavila.

Tajemství je v tom, že když už víte, že přijde pád, naučíte se vybrat si menší zlo; až nakonec přestanete padat na čumák, ale raději na záda.

Nebo jako kočky, na všechny čtyři.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. ledna 2018 v 23:21 | Reagovat

No právě, kočky umějí padat šikovně! Ale co my víme - třeba může být víc roků kočky po sobě :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama