Problémy třetího světa.

2. listopadu 2015 v 21:36 | Lady Intrikánka |  Main stage
Minulý článek vyšel zhruba ve chvíli, kdy už se mi Blog.cz pravděpodobně chystal vyhrožovat, že se mám sebrat a dát o sobě vědět, jestli ještě žiju. Moje vypité já tedy vzalo věc do svých rukou, bohužel, bohudík. Tak pardon.

Pravda je taková, že moje nevypité já je příliš vytížené a unavené, aby dělalo cokoliv. Dosáhla jsem bodu, kdy jít se večer bavit s přáteli je pro mě zbytečný energetický výdaj. Je to smutné, když už litujete i věcí jako zábava a radost ze života, protože jsou pro vás nevýhodné.

Jako ne, nesedím doma jako pecka. Občas i vylezu vidět lidi. Když jdu ale ven, jsem pak druhý den akorát nevyspalá a vůbec a stojí mi to za to? Proměnila jsem se ve svého chlapa, kterému jsem se ještě jako vysmátý středoškolák pošklebovala, že se ve třiceti chová jako unavený stařík.

Až mi došlo, že pokud nenaklofu nový článek na mobilu během ranní cesty do práce, nedostanu se k psaní článku už nikdy.

Potom mi došlo, že budu zřejmě brzy potřebovat terapeuta, pokud se o to nepřestanu pokoušet - to bylo po tom, kdy se mi článek asi na popáté v tom mobilu neuložil. Tak to jsem se na to zase na chvíli v zájmu mého psychického zdraví vysrala. Takže se vracím až teď. Sorry.

Když už jsem nakousla ty terapeuty, dostávám se k tomu, proč se vlastně vracím k blogu. Ne že bych nebyla šťastná. To, že se výrazně snížila moje frekvence webového kafrání, očividně indikuje, že jsem šťastná. Ale nepřipadám si šťastná. I když jsem. Chápete? Já ne a v tom tkví ten problém. Je to jen nuda? Mám příliš času se ve věcech nimrat? Dosáhla jsem všeho, co jsem dlouhá léta potřebovala ke štěstí a spokojenosti. Jen se ještě pořád nedostavil takový ten overall pocit, že svět je sluníčkovej. Přeháním? Očekávám moc? Nebo opravdu potřebuji profesionální pomoc? Vracím se, abych to řekla. Možná mi pomůže se z toho vypovídat a potom se třeba ukáže, že nepotřebuju, aby mě poslouchal placený terapeut. Jen prostě někdo. Ať NĚKDO poslouchá.

Přesně tak, to znamená, že vás opět naprosto bezprostředně využiju pro svoje nářky.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 8:41 | Reagovat

I am here and I am listening.
Jako taky by mě nemuselo asi nic moc srát, ale furt mám pocit, že jsem nějak na špatnym místě a neustále čekám, až se na to dobrý dostanu. Takže ono to bude vlastně dost podobný všude..

2 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. listopadu 2015 v 10:27 | Reagovat

Sem s nářky, od toho to tu je, nebo ne? Myslím, že je to úplně normální. Pamatuju se, jak jsem kdysi dávno udělal státnice a očekával jsem příval štěstí a přitom to - slovy Jiřího Sováka - vypadalo, jako když člověk kouká z okna a nikdo nejde. Takže si myslím, že štěstí spočívá hlavně v cestě za ním. Aspoň já se tím tak uklidňuju :-).

3 neros-san neros-san | 5. listopadu 2015 v 21:10 | Reagovat

Pořiď si dítě. Nemluví se o těch tvorech jako o balíčcích štěstí?

4 stuprum stuprum | Web | 12. listopadu 2015 v 13:35 | Reagovat

Paběrkami nenaložíš trakař štěstí.

5 may may | Web | 12. listopadu 2015 v 15:06 | Reagovat

Neurčitý pocit nespokojenosti a neklidu? Když to nacpeš do slov, trochu ho tím překroutíš do snesitelnější podoby. Zakódován do znaků vypadá jako neškodný krokodýl za stěnou terárka.
Ale ráda tě tu vidím. I kdyby jen s nářky.

[3]: Řešit vlastní životní nespokojenost dítětem zní jako pěkně nebezpečný nápad. Chudák balíček.

6 Lenin Lenin | Web | 19. listopadu 2015 v 20:42 | Reagovat

[3]: Mluví. Ale je to jenom propaganda. Kdyby říkali pravdu, nikdo by si děti nedělal.

Ne, Kekso, nepořizuj si dítě!!! :-D

7 neros-san neros-san | 6. prosince 2015 v 21:00 | Reagovat

[5]: Ach May bože... ber to s nadhledem.

8 Laithe Laithe | 20. února 2016 v 22:26 | Reagovat

Budeš mít lepší pocit, když napíšu, že něco podobného nejspíš taky tak trochu znám? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama