Víkend na cestách.

7. října 2014 v 12:30 | Lady Intrikánka |  Main stage
Tak tenhle víkend jsem si vážně maximálně užila.
Nedělala jsem ani nic extra, ale jednoduše jsem pořád něco dělala. Po měsících, kdy se většina dní odehrávala v duchu maratonování seriálů, protože nebylo co na práci, mě neuvěřitelně nabil energií víkend, kdy jsem se prakticky nezastavila.

Měla jsem totiž svou první blokovou výuku. Jako kombinovaný student teď mám totiž výuku méně často (a platím vyšší jízdné), nárazově (a platím vyšší jízdné), ale je taky o to intenzivnější (chybí mi moje oranžová kartička na autobus). Budu tedy jezdit do Hradce každých čtrnáct dní na pátek a sobotu (a ani ISIC mi už nebude platit T,T) a jak jsem si to tak spočítala, vychází mi to na 12 vyučovacích dní na semestr. Jedeme sice třeba od osmi od rána do šesti do večera, ale fakt mi to (zatím) vyhovuje. Lepší mít nějakým předmětem zabitý jeden celý den, než jednu hodinu z každého týdne.
A tak jsem v pátek hezky vstala před pátou a vydala se do školičky. A musím říct, že mi to ohromně chybělo; možná dokonce i to hnusný kafe ve Student Agency. Hradec Králové je totiž na podzim neuvěřitelně krásný - zvlášť v okolí řeky, kde je to přímo stvořené na posezení s kafem a chytání padajícího listí (protože 12 podzimních listů chycených v letu přináší štěstí až do dalšího podzimu :P).

A tak jsem si užila první tři letošní předměty, procházku se spolužačkou po Hradci (naštěstí se mnou k dálkařům přestoupila i jedna fajn slečna, takže si tam se spojencem nepřipadám jako takový cizinec), na sobotu jsem jela přespat ke staršímu bráchovi, vyblbla jsem se s neteří a druhý den se projela do školy vláčkem (jezdím jím tak málo, že to je vždycky zážitek a hrozný nervy, jestli jsem vůbec nastoupila do správnýho vlaku a podobně :D). Odpoledne po návratu do Prahy mě vyzvedl Hunny a jeli jsme na oslavu prvních narozenin jeho neteře, kde jsme udělali mega přešlap s dárkem, protože Hunny jednak samozřejmě zapomněl sundat cenovku (chlapům něco svěřit!) a druhak už malá stejně tu samou hračku měla. Dneska je to s těma dětma těžký, když už všechno maj. :D

Tak jsme se domluvili, že půjdeme v neděli hračku vyměnit za jinou, ještě předtím jsme ale šli pouštět draka. Nějak jsme se oba shodli, že s námi rodiče nikdy draka nepouštěli a cítíme se ošizeni. :D Můj tatínek vždycky draka koupil a po prvních pár neúspěšných pokusech dostat ho do vzduchu ho to přestalo bavit a drak skončil v koutě. No, asi jsem dost po něm, protože jsem se velice brzy začala také vztekat, a nebýt Hunnyho, byla bych s tím po deseti minutách taky sekla. Takhle jsme to zkoušeli dvě hodiny a teprve pak to vzdali. :D Musel na nás být vážně zábavný pohled, jak jsme (jakožto zanedbané děti :D) naprosto netušili, jak toho draka dostat nahoru. Tak jsme tu obludu zase sbalili, po cestě si na pouti jako bolestné koupili cukrovou vatu a šli se na uklidnění projít po Praze.

Hračku nám ve Sparkysu na reklamaci klasicky neuznali (čeká snad dneska někdo někde něco jiného?), že jde jedině vyměnit za jinou, ale my prostě nic jiného ve stejné ceně nevybrali. Půjdeme tedy ještě v týdnu do jiné pobočky, kterou nám prodavačka doporučila, že tam mají z batolecích hraček větší výběr. Ale když už jsme byli v centru, nakoukli jsme na Václaváku do Pylones (já zkrátka nedokážu jen tak projít kolem) a než jsem se vzpamatovala, odešla jsem odtama s tím zlatým korálkovým prstýnkem z mého wishlistu! ^,^ Tedy neodešla jsem s ním já, ale Hunny, protože mi ho to zvíře odmítá vydat před narozeninami! >,<


Na závěr dva postřehy z návštěvy neteře:
*ukazuje mi fotku nějaké své tety, která se živí jako baletka*
"A když budu jíst dýně, tak budu taky hubená jako baletka!"
"Prosímtě, proč dýně? Ty chceš jíst dýně?"
"Protože to říkali včera ve zprávách. Když budu jíst dýně, budu hubená."
Wow. Takže Novo, gratuluji, dokázali jste hned zčerstva zblbnout hlavu minimálně jedné šestileté holčičce.

"A co se teď učíte ve školce?"
"No, jen se pochlub. Učí se říkat 'Dobrý den' a 'Nashledanou', ale když někoho potkáme v baráku, tak tu pusu neotevře a nepozdraví, co?"
*uraženě mumlá* "To není pravda. Učíme se říkat 'Nashledanou', ale 'Dobrý den' nás neučí."
Zajímavé, jak se již ve školce projevuje dnes tak moderní žákovská myšlenka "Co nás neučí ve škole/za co nás nečeká odměna/postih, to přece dělat nemusíme." :D


Asi jsem z toho peďáku už fakt nemocná.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 8. října 2014 v 7:19 | Reagovat

Kruciš! Fakt těch listů má být dvanáct? To mám tedy ještě co dělat :-).

2 Lenin Lenin | Web | 8. října 2014 v 17:17 | Reagovat

Joo, taky se těšim, až budu mít křoví (rozuměj dítě) a budu chodit pouštět draka a bude mi uplně jedno, jestli to haráně baví, protože se mnou draka nikdo nepouštěl, a kdybych šla jen tak sama, strašně bych se styděla, ale prostě to potřebuju jít dělat a vynahradit si promrhanej čas dětství bez draka!

Hele, počítá se i podzimní listí zapadaný za stěračema? Ten hnus mi vždycky zaneřádí celý čelní sklo! :D

3 Lady I. Lady I. | Web | 8. října 2014 v 21:54 | Reagovat

[1]: [2]: No ale pozor, fakt se musí chytat v letu! :D

[2]: No já to prve taky nechtěla říkat, že mám chuť jít pouštět draka, ale Hunny s tím za pár dní přišel sám, tak jsem kápla božskou, že jsem se to jen styděla říct první. :D Taky jsem počítala s tím, že se k tomu dostanu nejdřív až s děckem. A připadala jsem si tam teda jak blbec (a to jsem si ještě vydupala, že najdeme nějakou opuštěnou odlehlou louku), že na starý kolena pouštíme draka (a nejde nám to). :D

4 Gabriella Gabriella | Web | 10. října 2014 v 21:16 | Reagovat

Ve Sparkysu je to vždycky ochota sama. Jediné co tam chodím kupovat jsou plyšáci do mikrovlnky. I když jednou jsem ho tam nechala trochu dýl a  smrděl jak mokrej pes:D

Jinak já už rok nejsem student, ale oranžovou kartičku mám stále, miluju gumovací propisky:D

A přeji úspěšný rok!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama