Asi nemám právo na štěstí.

22. října 2014 v 12:56 | Lady Intrikánka |  Main stage
Můj týden v nešťastné zkratce:

První den v práci: Super, mega nadšení, všechno mi jde, nedělám chyby, po práci mě venku mile překvapí Hunny a doma zase e-mail s oznámením, že jsem vyhrála lístky do kina na druhý den. Život je boží. Možná až na tu lehce nepříjemnou bolest v podbřišku. Ale čert to vem.

Druhý den v práci: Bolest v podbřišku se rozvinula v zánět močáku, trpím jak zvíře, v práci vybublaly všechny průsery, které jsem nevědomky nadělala předchozí den. Lístky do kina udávám kamarádce a snažím se sehnat někoho, kdo za mě vezme zítřejší směnu, protože to fakt nedávám, ale nikdo, fakt, fakt nikdo nemůže. Doklepu směnu a běžím na nejbližší pohotovost. Nemocnice je ale roztroušená po půlce města a než najdu urologickou pohotovost, brečím samou hysterií, čemuž nepomůže sestra, která mě odmítne přijmout, dokud nezaplatím 90 korun, které prostě nemám. Pardon, až příště budu dopředu vědět, že za pár hodin budu muset akutně běžet do nemocnice, nezapomenu si předem vybrat keš. Po vyřešení tohoto problému si tam ještě tak hodinu trpím na lavičce (v úplně prázdné nemocnici), jediný funkční záchod (na celé urologické klinice) je na druhé straně budovy. Píšu mámě, ať si mě vyzvedne, protože po běhání městem a hledání správné budovy už zkrátka nevím, kde jsem a jak se odtud dostanu. Při hledání noční lékárny nám ale v naprosto neznámé části města klekne auto, tak tlačíme na nejbližší parkoviště a voláme tágo. Do postele se dostanu se svými antibiotiky kolem jedné ráno.

Třetí den v práci: Po čtyřech hodinách spánku jsem naprosto grogy, ale moje ATB už pomalu zabírají, takže se směna dá přežít. Dostanou se ke mně volňásky na burleskní show na druhý den, kterou bych sice moc ráda viděla, ale zrovna budu v Hradci, takže se večer po směně ještě táhnu Prahou za kamarádem, abych mu lístky předala.

Čtvrtý den v Hradci: Vstávám ve čtyři a vydávám se do školy, výklad je sice ohromně zajímavý, ale usínám jak naprostý idiot a je mi proto před zrovna takovou super kantorkou trapně.

Pátý den jedu po výuce z Hradce, ale na večer už máme dlouho dopředu naplánovanou večeři s Hunnym a přáteli, na kterou jsem se příliš těšila, abych teď svoji účast odřekla.

Šestý den v práci je už naštěstí v klidu, směna je pohodová. Říkám si ale, jestli mi vůbec stojí za to se z něčeho radovat, když se mi za tenhle týden každičký nepatrný kousíček štěstí nebo radosti tak šeredně vymstil. Že poprvé v životě něco vyhraju nebo získám možnost někam jít a něco vidět, ale nikdy mi není přáno si to užít. Týden jsem začala tak optimisticky a Hunny mi říkal: "Znáš se, moc se neraduj, pokazí se to a jen tě to bude o to víc mrzet," a ještě ten večer se to potvrdilo. Čím větší radost mám, tím hůř se to zvrtne. Jakmile na mě jednou sedne štěstí, ihned se obrátí. Dřív jsem si říkala, jestli si to jen nenamlouvám, jestli to není až patologické myslet si, že smůla takhle sedá jen na mě. Ale když se mi to pořád potvrzuje...? Jak si pak nemám myslet, že nemám právo na štěstí?

Sedmý den jsem skoro kompletně prospala. Hunny mohl klidně odejít na dvě hodiny do banky nebo se psem nebo kamkoliv a já to ani nezaznamenala, že byl pryč, protože jsem to všechno prochrápala. A když už jsem se vydala někam ven, pospávala jsem v metru či autobusu. Tenhle týden byl prostě náročný. Na druhou stranu, jak jsem pořád někde běhala, měla stres, nezastavila se a taky poměrně málo jedla (většinou nebyl prostě čas), shodila jsem dvě kila.

Moc radovat se z toho ale nebudu. Pro sichr. Znám se.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 22. října 2014 v 21:40 | Reagovat

Někdy se to sejde tak, že je těžké nevěřit na spiknutí temných sil. Ale ber to pozitivně: Kdybys byla obyčejná, temným silám by to nestálo za to! :-)

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 22. října 2014 v 23:51 | Reagovat

Safra, tak to se ti to pěkně sešlo. A bohužel už jsem taky zjistila, že na urologickym jsou obecně superpříjemný.. Močák ale stejně hajzl největší. :/

3 Andrea Andrea | Web | 27. října 2014 v 11:51 | Reagovat

Tak ten zánět močáku je brutal, zažila jsem ho dvakrát, přičemž podruhé se mi rozvinul v zánět ledvin, a vedle toho je zánět močáku ještě procházka růžovým sadem. Po týdenní léčbě přírodní jsem se třesoucí se s horečkou jako kráva a nemožností pohybu sesunula k zemi a byla jsem odvezena na pohotovost, a ulevilo se mi až po ATB. Nikomu to nepřeju, a myslím, že ve srovnání s tímhle, až budu čekat dítě, celý porod prosměju, protože budu myslet na to, jak hnusnej je zánět ledvin. A bůhví, co by nadělaly kameny.

Nicméně ten týden Ti začala tak pěkně a tak škaredě se táhnul, já takových týdnů měla několik, optimisticky jsme se sestěhovali s přítelem, já si našla práci a začla chodit do školy, a potom to šlo nějak z kopce, celý září bylo úplně o ničem.

4 Lenin Lenin | Web | 28. října 2014 v 12:45 | Reagovat

Nebyla si na urologii náhodou na Vinohradech? :D Tam maj záchod taky príma. Nejen že je zastrčenej tak, že to vypadá, že vlezeš někam na operační sály, ale ještě tam neni ani zámek, takže mě během jednoho čůrání překvapil jeden muž rozepínající si poklopec a další dvě ženy dobývající se dovnit, ale to už jsem si poučeně držela kliku. :D

Moje babička by ti řekla, že to máš z toho, jak máš furt holý záda!!! :D

A ne, z těch kil se neraduj, nebo otěhotníš!

5 Lucy Lucy | Web | 2. listopadu 2014 v 12:32 | Reagovat

Je mi tě opravdu líto, ale nevěš hlavu, určitě se to zase obrátí a příští článek bude plný radosti a úspěchu. :) Držím palce!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama