Očista do čista.

15. srpna 2014 v 11:25 | Lady Intrikánka |  Main stage
Víte, mám opravdu ráda svoji tchýni. Je to moc milá paní, která si toho za život taky hodně vyžrala. A i přes některé její vrtochy, nad kterými mi občas zůstává rozum stát, a které mi občas dokonce připomínají, že dostatečně neoceňuji svou vlastní maminku, ji mám ráda. Vážně.
Ale víte, co se říká... že všeho moc škodí.

Proto jsem si docela oddychla, když jsme ji s Hunnym vysadili před jedním krkonošským penzionem a zpátky směr Praha odjeli sami. Jejím největším z výše zmiňovaných vrtochů je totiž její pejsek. A ten celou asi tříhodinovou cestu nepřestal hystericky kvílet. Je to maličký, roztomilý pejsek, který je tak akorát k pokoukání a občasnému podrbání. Tam pro mě, jako pro ortodoxně kočičího člověka, veškerá láska končí a začíná mokrý, studený čumák, vlezlý jazyk, oslintané nohy (PROČ má potřebu mi NEUSTÁLE oslintávat nohy?! ideálně hned po sprše?!), poškrábaná kolena od toho, jak na mě neustále skáče, špinavé packy, protože venku hamtne úplně do čehokoliv, po dešti ještě mokrý, smradlavý kožich a asi tak tři miliony hraček, o které ve dne v noci neustále zakopávám (v noci cestou na záchod jsou obzvlášť zábavné ty pískací, krákací a dokonce jedna, která vypadá jako nafouklý bobr a vydává zvuk, jako by právě umíral), protože je fenka roztahává úplně VŠUDE. Zkrátka, fenečka je sama o sobě roztomilá, ale já tyhle psí věci vůbec nemusím. Stačilo by přece toho psa vychovat! V tom bohužel Hunny i tchýně na celé čáře selhali.
Velice radostně jsem tedy fence zamávala pápá, protože příštích čtrnáct dní si bude s paničkou užívat procházky po Krkonoších.

A my si s Hunnym hrajeme na domácnost. Sbalila jsem si pár švestek, nafasovala náhradní klíče a dočasně se k němu nastěhovala. Chci využít času, kdy je Hunny v práci, a rozhodla jsem se mu uklidit pokoj. To se řekne. Velice lehce se to řekne. Však mi to samé Hunny říká a slibuje už od doby, kdy jsem k němu začala jezdit. A ačkoliv principiálně odmítám uklízet nepořádek, který nadělal někdo jiný (měli byste vidět bratrovu část našeho společného pokoje), došlo mi, že Hunny se do úklidu nepustí absolutně nikdy (navíc v poslední době s příslibem nového společného bydlení zaujal postoj "však už to v tomhle doklepu, to už nemá cenu uklízet, když se brzo postěhuju pryč") a byl by schopný tu v tom shnít. A já bych tu bohužel shnila s ním.
To prosím není žádné obrazné rčení. Museli byste to tu vidět, je to nechutné, v čem žije. Uvažovala jsem dokonce, že pořídím fotografie PŘED a PO, ale za á mi to připadalo už jako velký zásah do Hunnyho soukromí a za bé se i sama stydím za to, že mně samotné trvalo tak dlouho, než mi ruply nervy a prohlásila jsem "v tomhle s tebou žít nebudu".

Jako dobrý začátek mi připadalo to, že odžehlím tu hromadu oblečení, která zabírala obě dvě křesla (ano, zjistila jsem, že má křesla DVĚ, ne jen to jedno, které občas strategickým přesunem věcí uvolnil ve chvílích, kdy jsem začala nahlas špačkovat, že si opravdu nemám ani kam sednout... to druhé bylo jen velice dobře zahrabáno pod další hromadou věcí). To je totiž další z vrtochů Hunnyho maminky: pere, věší, ale nežehlí - někdo zkrátka tenhle domácí úkon nesnese, ať si každý sáhne do svědomí. Hunny si raději nakoupí nová trička, aby posléze opět skončila v hromadě nevyžehleného, která tím pádem obsahuje spoustu kousků, které měl na sobě jen jednou v životě. Vyselektoval tedy z hromady své věci od matčiných a zahalil jimi ona dvě křesla, která jsem se nyní rozhodla vysvobodit. Zabralo mi to dva dny, oddělala jsem si záda a pravé rameno. Stojí to za to, poprvé si mám kam sednout.

Teď mám vážně problém, nikdy totiž netuším, kterou částí místnosti dál pokračovat. Mohlo by se začít odkudkoliv, ale do ničeho z toho se mi holýma rukama nechtělo. Koupila jsem si gumové rukavice - pak jsem si řekla: "To je přece směšné, takový nepořádek tu přece nemá!" Zahodila jsem je tedy a pustila se do jednoho z regálů. Potom jsem nahmátla odhadem tak pět let staré víčko od Calipa (KDO si PROBOHA schovává OBAL od zmrzliny?!), upatlala se od jakési rozlité gelovité tekutiny a nahmátla pár vyteklých baterií a ještě jsem se s povděkem k rukavicím vrátila. Tomu ČLOVĚKU co kde upadne, to tam nechá! A já se děsím toho, až spolu budeme žít! Ten chlap bude mít doma galeje!

Celý den v průběhu čistky nadávám nahlas a proklínám ho. On přichází domů z práce a žertem hlásí: "Ženo, jsem doma!" a potom se společně staráme o večeři, takže obvykle zapomenu na to, být vzteklá. Potom si něco pustíme, tulíme se a říkáme si, že tohle společné soužití nám zatím docela jde. A druhý den se znovu pustím do úklidu a nadávám nanovo.
Jeden den po mně prohrabal tašku s věcmi, které jsem vyhodila jako rozbité/prošlé/nepotřebné, a začal některé vytahovat zpět. To mě vážně namíchlo a to jsme se pohádali. Včera jsem tedy jako kompromis založila krabici, do které házím věci "já bych to vyhodila, ale ať si to Hunny nejdřív protřídí", a on mi večer sám od sebe přinesl omluvnou růži, což nikdy předtím neudělal. Snad nám to společné soužití přece jenom docela půjde.

Posledních pár myšlenek novopečené hospodyňky pod tímto nechutným elaborátem: Sekat ruce chlapům, kteří před praním kalhot nevyberou kapsy od posmrkaných kapesníků. Na druhou stranu, ještě pár dní tu budu žehlit, vysypávat kapsy a uklízet zapomenuté police a bude ze mě boháč v několika měnách. Jak dlouho přežívají paraziti v ptačím trusu? Tvrdí mi, že ptactvo už dobrých deset let nechovají, proč je tedy na vrcholcích knihoven stále natrouseno?! Jak se dostane vrstva prachu POD KNIHY? Vždyť ty knihy na tom LEŽÍ. Jsem hledač pokladů - našla jsem moc hezké, ještě do fólie zabalené hodinky, které si smím nechat, protože stejně nikomu nepatří (vypadají jako výhra z nějaké soutěže, nebo jako takové ty "k předplatnému dostanete jako bonus...", asi mnoho nevydrží, ale jsou moc pěkné, tak proč ne). A nakonec, duchové expřítelkyň. Všude. Vím, že si dopisy a fotky nenechává ze sentimentu, ale protože je prostě ještě od té doby neuklidil, ale přesto mě to bodne, když něco takového najdu. Specielně třeba jednu fotku, u které jsem ho už několikrát prosila, že by ji už nemusel mít zrovna vystavenou. Jeho řešení situace vždy bylo zahrabat ji jen o něco hlouběji do bordelu, kde jsem ji teď opět našla. Neříkám vyhodit - taky si schovávám některé památky - říkám jen, že dno šuplíků mu prohlížet nebudu, jen na tu fotku nechci neustále narážet. Achjo. Vlastně mu to vůbec neříkám, že jsem ji zase našla. Skončila v krabici "tohle si protřiď".

Ty moje "jen jsem to chtěla někomu říct" články bývají delší a delší, achjo.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 15. srpna 2014 v 13:56 | Reagovat

Týjo, to je skoro hororový. Chápu tvoje nasrání,taky bych byla vytočená, že je schopnej něco takovýho vytvořit! Na druhou stranu - moc dobře to znám. Někdy se totiž snažím uklízet bráchův bordel u nás v pokoji, protože mě baví třídit a vyhazovat věci. Vždycky si ho k sobě beru, abych mu nááááhodou nevyhodila něco důležitýho.. a TYVOLE! Důležitý je úplně všechno! Odtržky papírů s nějakýma ciframa, co už ani sám nepřečte. Ale potřebuje to. To je vždycky na vraždu, fakt.

2 Lenin Lenin | 15. srpna 2014 v 22:25 | Reagovat

Jop, taky mam tenhle druh doma, uklizim po nem den co den uz rok a pul, bojim se odejit z bytu na vic jak tri dny (kdyz se pak vracim a otevru domovni dvere, nevypada to vubec jako doma, nevim, jak to stiha, udelat za par dni z bytu skladku) a zlepseni nikde. Ke vsemu mam jen jedinou vyhlidku do budoucna: bude hur. :D

3 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 17. srpna 2014 v 21:58 | Reagovat

Já tohle nechápu, jak člověk uklízí po někom jiném... já bych to nedokázala :D Ale jak říkáš: nebudeš v tom hnít... Musím si najit chlapa, který si bude uklízet, jinak to spolu nepřežijeme :D

4 Čerf Čerf | E-mail | Web | 23. srpna 2014 v 10:03 | Reagovat

To už není úklid, spíš taková domácí archeologie :-).

5 neros-san neros-san | 26. srpna 2014 v 15:09 | Reagovat

Geniální.

Prostě.

Ze života.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama