Kuře s rýží.

18. ledna 2014 v 23:18 | Lady Intrikánka |  Main stage
Tak mám po zkouškách. Na první semestr byly díkybohu jen dvě, v tom letním to bude větší maso. I tak jsem byla ale před každou pořádně nervózní. Na gymplu to před písemkou šlo, za pár minut jste byli ve škole a do chvilky to bylo za vámi. Teď jsem měla pokaždé celé tři hodiny na to, abych panikařila po cestě do Hradce. Ve vlaku jsem myslela, že se udusím. Ale mám obě zkoušky za dva a jsem spokojená. Rozhodně nehraju na stýpko, chci prostě projít a mít to z krku.

Utvořily se mi tak krásné tři týdny do konce zkouškového, kdy mám naprosté volno. Zahájila jsem ho jakousi parodií na slavnostní večeři pro Hunnyho (když v kuchařce píšou brambory pečte 30 minut, připočtěte tak hodinku a půl pečení navíc) a konečně prubla vyprošenou novou formu na muffiny z Vánoc. Skoro se mi chtělo plakat dojetím, když jsem vytáhla z trouby dvanáct absurdně dokonalých muffinů a ne tu rozteklou placku z těsta, které se obvykle vylilo z papírových košíčků, které to bez opory na obyčejném plechu nevydržely.

Dnešek jsem strávila četbou prvního dílu Hunger Games, na které mám konečně čas. Ve zbytku volna se plánuju dokopat k generálnímu úklidu pokoje (když se vracím z koleje domů jen na víkend, tak se chci prostě věnovat něčemu jinýmu, než úklidu, no tak si umíte představit, jak to tu může po čtvrt roce vypadat) a taky se začít trochu hýbat. Naivně jsem se před pár dny přidala k našim chlapům, když se rozhodli jít hrát florbal, a upřímně mě vyděsilo, že jsem už po prvních pár minutách běhání nemohla popadnout dech. Co jsem skončila se zumbou, jde to s mojí kondičkou z kopce. A kdo bych byla, kdybych si taky neprošla všeobecným novoročním cvičicím nadšením a na konci ledna s tím nesekla?

Když už jsem u novoročních předsevzetí, jak už jsem nastínila v druhém odstavci, snažím se proniknout do tajů vaření. Ne že bych předtím zvládla jenom chleba s máslem, taky už jsem si v kuchyni párkrát s bábovičkama hrála, ale chci si poskládat a utřídit nějakou vlastní ucelenou kuchařku. Je sice hezký, že vyfiknu něco jako latinský kuře na rýži nebo bavorskou zapečenou mísu (oukej... to jsou vlastně ty včerejší zapečený brambory s párkem a červenou cibulí, ale chtěla jsem, aby to neznělo tak fádně), ale v jakémsi okamžiku prozření mi došlo, že vlastně netuším, jak se dělá vývar, rajská omáčka nebo těsto na palačinky. Ve svém záchvatu nadšení jsem se hned vrhla na exotiku a naprosto vynechala základy. Hunny je sice v kuchyni znepokojivě obratný (na chlapa), ale od té doby, co jsem mu k Vánocům dala automatický hrnec na vaření rýže (naučila jsem ho jíst sypanou jasmínovou, protože ta sáčková je prostě humus, a on si ji zkrátka zamiloval), nejíme nic jiného, než rýži. Kuře s rýží. Kuře s rýží. Já mám sice strašně ráda kuře s rýží (protože se dá připravit na milion způsobů!), ale pokud jsem někdy řekla "ňam, tohle bych mohla jíst POŘÁD!", rozhodně jsem to nemyslela doslova. Musím se tedy naučit vařit nějaká základní běžná jídla (protože ty moje recepty nejsou úplně finančně na každodenní večeření), aby nemusel vařit jen Hunny (kuře s rýží forever). Takže si chci všechno rozepsat na kartičky a založit do desek, abych měla do budoucna nějakou berličku, až se budeme s Hunnym přesouvat do svýho. Do budoucna proto, že to bydlení, o kterém jsem se zmiňovala na začátku ledna, nám bohužel nevyšlo. Ale celé dva týdny se mi opravdu krásně doufalo. Nevadí, jednou to půjde.

A až to bude, bude kuchyň moje posvátný území.
Její Veličenstvo
Lady I.

P.S. Po dlouhé době přikládám na závěr také anketu. Pro dnešek jedna kulinářská. Je to otázka, která mě už dlouho pálí: Jak velká je špetka soli? Mezi dva nebo tři prsty?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 19. ledna 2014 v 8:58 | Reagovat

Gratuluju ke zkouškám. No a abyste to neměli fádní, zkuste místo kuřete s rýží občas rýži s kuřetem.

Panejo, hrnec na vaření rýže je hezký dárek. Pamatuju si, že v Japonsku celkem pochopitelně patří rýžovar k základnímu vybavení domácnosti.

2 Lady I. Lady I. | Web | 19. ledna 2014 v 12:24 | Reagovat

[1]: My ho zpočátku dostali darem spolu s desetikilovým pytlem jasmínové rýže od jednoho tátova vietnamského kamaráda. Je to šikovná věcička a už si bez ní kuchyň taky nedokážu představit. :) Dá se v pohodě sehnat od takových čtyř stovek.

3 Lenin Lenin | Web | 20. ledna 2014 v 12:50 | Reagovat

Že obě za dvě? Chm, can I borrow your amazing brain?

Vaření je útrapa! A fakt si rozšiř repertoár, páč až budeš muset vařit den co den aspoň jedno jídlo, tak to bude mor. Já už se naučila i to, co jsem se nikdy učit nechtěla a začala jsem si ještě víc vážit své drahé matky, jenž mi devatenáct let vařila a nešla z toho skočit pod vlak. Já už totiž občas listuju jízdní řády. :D

4 neros-san neros-san | 27. ledna 2014 v 6:22 | Reagovat

[3]: Najdi si prosím nějakej vlak, co bude přepravovat jen zboží... Samozřejmě ideálně žádnej.

Správná špetka je na prsty čtyři, ale tu možnost nemáš, takže jsem dal, že na dva (2 na druhou je čtyři, tolik dvojek není ani na ségřině vysvědčení).
Rýžovar zní jako skvělá mašinka. Jednoho krásného dne si ho pořídím a třeba přestanu kuře s rýží nesnášet :D

5 lovitka lovitka | 31. ledna 2014 v 2:32 | Reagovat

Jo, před maturitou jsem se ostatním smála a teď jsem málem pozvracela profesorovi boty.
A na sport pořád alibisticky čekám, až bude venku hezky :D
Líbí se mi, jak píšeš jeho jméno tučným písmem :) Kuře s rýží forever!

6 Lady I. Lady I. | Web | 31. ledna 2014 v 14:18 | Reagovat

[3]: No já už to zažívám teď, když vařím jen pro sebe a veškerý rozhodování se omezuje na "Dám si toust nebo špagety?"

[4]: Čtyři prsty? Tak nedokážu ani udržet tužku, natož sypkou sůl!

[5]: Však se taky za tu dobu, co jsme spolu, kapánek vykrmil (a rozhodně to není mým pokulhávajícím uměním). Ne, tučně píšu všechna jména. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama