Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny...

19. října 2013 v 20:51 | Lady Intrikánka |  Main stage
Žiju dvojí život a přitom ani nenosím kápi a přiléhavý dres.
To, že v Praze vstanu v pět ráno, abych stihla výuku, neznamená, že v Hradci nemůžu ponocovat do jedné do rána a nebýt unavená, protože to brzké vstávání se přece stalo JINDE a JINDY. Existuju buď tady nebo tam.

A co vysokoškolské studium?
No, zatím jsme hráli městečko Palermo, pantomimu, lepení lístečků se jmény na čela,...
Lidi se mě mezi jejich výkresy, biofyzikou a latinskými názvy prvoků ptají: "Co to sakra studuješ za školu?!"
Asi jsem si nakonec přeci jen vybrala správnej obor.

Ale počkejte, však ono se mi to vrátí později. Ve zkouškovým nebo v dalším semestru. Přijde to.

Od začátku roku nám každou chvíli odpadá výuka, takže se stává, že už jsem ve středu večer doma (jednou jsem dokonce přijela už v pondělí). Jak se Hunny dříve bál o naši budoucnost, tak najednou zjistil, že tady zase takový leháro mít nebude, a z "Co s náma bude, až odjedeš do Hradce?" se stalo "Ty už jsi zase tady...?"

Jsem švorc jako... no jako student. Dojíždění stojí peníze, jídlo stojí peníze, kafe stojí peníze.
A pak jsou tu takový ty věci jako olej, mouka, koření, vatový tamponky, kapesníky, pinzeta..., co doma "prostě vždycky jsou", které se tam vždy magicky objeví, a které teď s absencí maminky "prostě nejsou".
Prozatímně žiju na rýžovém pufovaném chlebíku. Výživová hodnota nula.
Na druhou stranu jsem už vymyslela dvě úplně nová jídla. Jsem inovátor a asi založím rodinnou kuchařku.
"Hoď tam toho půlku a tu druhou schovej, protože je to drahý a můžeš to použít ještě do večeře."

Spolužáci... no, jsou prostě spolužáci. Ještě je rozhodně nenazývám kamarády nebo známými. Zkrátka spolužáci.
Respektive spolužačky, peďák, co si budeme povídat. Třetina mých mužských spolužáků je na kluky a ti zbylí dva jsou úplně divní. Jeden vidlák jak poleno a druhý neskutečný žvanil, občas vtipný, ale žvanil.
Občas se přistihnu, jak je všechny porovnávám se spolužáky z gymplu, a znovu a znovu se mi potvrzuje, že lidi jsou zkrátka jen typy, v každém kolektivu se nachází ty samé exempláře.
Úplně se socializovat nechci, ale je mi jasné, že se musím alespoň trochu snažit.

Takhle, čekala jsem to celé horší. V Hradci se mi líbí, škola mě baví, ale přesto jsem pokaždé ráda, když jedu domů. Být doma je mnohem příjemnější, je to vlastní postel, je to Hunny, jsou to kamarádi, se kterými to přátelení jde naprosto samozřejmě a vůbec ne násilně a křečovitě.

Trpívám na akutní stýskání.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. října 2013 v 1:57 | Reagovat

Tak to zatím vypadá na celkem pokojný standard, ne? :-) Důležité je, že tě škola těší, s ostatním se dá případně vždycky něco udělat.

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 20. října 2013 v 14:03 | Reagovat

Bejt ve středu večer už doma!? Ty víš, jak lidi (s výukou od pondělí od rána do pátku) nasrat!

3 neros-san neros-san | 20. října 2013 v 23:46 | Reagovat

Hahá!
Trénuj, děvenko, znalost jedů se Ti bude hodit. A co divadlo v Hradci, bylas už?
Evidentně máš fůůůůůůůůůru a půl volného času.

4 LadyCanth LadyCanth | Web | 22. října 2013 v 14:47 | Reagovat

[3]: Proč já sakra kdykoli, když je někde děvenko, čtu děvko...?

Čéče, nezávidím ti to... ač to vypadá jako flákárna, přeju ti ať se z toho přejíždění za chvíli nezblázíš.

5 Lady I. Lady I. | Web | 22. října 2013 v 17:19 | Reagovat

[1]: Škola mě těší, jen by mi občas víc vyhovovala prázdná.

[2]: No, to jsem se vlastně přepsala, bývá to už ve středu kolem poledne...

[3]: Kávu kupuji jedině od Žida.
Na divadlo bych čas měla, peníze ovšem už ne. :(

[4]: Přejíždění už mi dost leze na mozek, no... :/

6 neros-san neros-san | 23. října 2013 v 13:11 | Reagovat

To tam nejsou žádné ty... studentské slevy?
Tak se infiltruj za jejich bariéry...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama