Perné dny.

14. srpna 2013 v 10:57 | Lady Intrikánka |  Main stage
V pátek odjíždíme do Chorvatska. Hunny to odpočítává po hodinách, hrozně se těší. Já se snažím moc netěšit, víteco, něco se pak pokazí. Dohnala jsem to do takového extrému, že si celou dovolenou vlastně moc nepřipouštím, a kdyby o tom Hunny tolik nemluvil, asi bych zapomněla i jít vyměnit koruny. O nějakém balení nemůže být ani řeč.
Možná jsem trochu nervózní. Jde o moji první dovolenou, kterou nebudu trávit s rodinou (sláva hosana!). Nikdy jsem s nikým nebyla tak dlouho, abychom mohli uvažovat o společné dovolené (pokud nešlo o výkřiky typu "Pojedeme do Londýna!" ze strany Oněgina či Jeho Veličenstva, které mě vždy nadchly až přespříliš, a hle, jak oba případy dopadly). Beru to jako naši první zátěžovou zkoušku. U moře nemůžu v případě konfliktu prásknout dveřmi a jít domů (ne že bych to již někdy praktikovala), chtě nechtě se budeme mít pořád na očích "v dobrém i zlém".

Ačkoliv, na očích se teď máme taky prakticky pořád. Před časem se stalo neuvěřitelné!!! a mně se poštěstilo po téměř dvaceti letech života!!! poprvé!!! mít celý byt dočista sama pro sebe!!!
No vážně. Rodiče sebrali bratra a kočku, odjeli na chatu a já nevěřícně zůstala sama doma. No to se mi prostě za celý život nestalo! Vždycky jsem měla pocit, že období mého dospívání tím bylo značně nekompletní. A i když se i teď pantáta cukal, podařilo se nám ho s mamkou společnými silami přesvědčit, že ve svém věku už byt nepodpálím. Prostě jsem je vykopala všechny ven s křikem "A do neděle nikoho z vás nechci vidět!" A tak začalo naše několikadenní společné soužití s Hunnym (a to, že mu zrovna doma odešel modem a byl dočista bez internetu, na tom má jenom malinkatý podíl).

Sama doma? Boží. Můžu vařit, co chci a kdy chci, můžu pouštět hudbu tak nahlas, jak chci, můžu pálit svíček, kolik chci a kde všude chci, nemusím se nikomu svěřovat, v kolik hodin plánuju návrat domů, nebo se nemusím vracet vůbec. Ráno vyprovodit polibkem Hunnyho do práce, odpoledne přivítat z práce, mezi tím si lámat hlavu s tím, co k večeři. Za dvacet let mě to bude neuvěřitelně srát, ale teď je to pro mě novej svět.
Ještě jsem nenašla ten správný poměr mezi množstvím jídla, dobrot, vína, svíček a golfu běžícího v televizi (miluje golf, i když ho sám asi nikdy nehrál), aby nachystané krajkové prádlo nepřišlo vniveč a nezašlo v Hunnyho chrápání.

A naopak, po návratu rodiny a velkolepé rodinné hádce, která nastala (chtěli jsme strávit první týden Hunnyho dovolené u mě na chatě, ale rodiče se rozhodli dát přednost mému nezletilému bratrovi a jeho dalším dvěma pubertálním kamarádům, i když jsme to my měli zamluveno mnohem dřív a máme na to s ohledem na rozdíl v mém a bratrově věku mnohem větší právo, nemluvě o tom, že ti frackové na to mají celé prázdniny, zatímco Hunny už další dovolenou mít nebude, no prostě spravedlnost v podání mého otce, připadám si jak sestra v domově pro mentálně choré), jsem si sbalila věci a na následující týden se ubydlela prozměnu já u něj. Místo chaty jsme si naplánovali jiný program a nakonec to bylo daleko lepší, než ta samota u lesa v prdeli světa. Odvezli jsme jeho mamku na týden do Krkonoš, rovnou si tam vylezli na rozhlednu Žalý, cestou zpátky jsme ostudně zabloudili a skončili v Hradci Králové, kde nás spontánně napadlo zůstat přes noc, takže jsme si v půl desáté večer s obtížemi našli hotel a druhý den si udělali výlet po Hradci, ať vím, do čeho v říjnu vlastně jdu. Už nemám alespoň takový ten pocit, že je to město úplně cizí, teď je to "No jo, vždyť tady jsem přece byla s Hunnym." Ve středu jsme se byli koupat, dokud bylo hezky, ve čtvrtek do zoo (nebyla jsem tam odmala) a v pátek na hrad Český Šternberk. Krásně nám na všechno vyšlo počasí. V sobotu jsme jeli zase do Krkonoš, vylezli i s jeho mamkou a štěnětem na Sněžku (JÁ! NA TÚRU! DO VÝŠKY! DO KOPCE!!!), v neděli na huculí farmu v Benecku, sbalili jeho mamku a jeli domů.

Kde to šlo, tam jsem si pořídila turistickou známku. Vždycky jsem záviděla dětem, co je sbíraly, protože nás rodiče na výlety nikam nebrali. Sestřenice jich měla tolik, že si z nich vyrobila závěs do dveří! Tak jsem si splnila dětský sen a začala taky svou sbírku. Ať mají moje děti dopředu fóra. :D

Ze Sněžky je polská, české už bohužel neměli...

Hora, o které jsem byla neustále přesvědčená, že je Sněžka, a když jsem na ni s jazykem na vestě konečně vylezla, byla jsem šokována oznámením, že ke Sněžce je to ještě asi pět kilometrů...
Ale tak... dejme tomu, že jsou to "krkonošské scenérie".

A takhle vypadá moje příprava k moři. ^^

A dnes mě čeká můj poslední den v práci.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 17:57 | Reagovat

Kdyby děti tušily, jak na ně s turistickými známkami myslíš, jistě by poděkovaly :-). Tak ať vám Chorvatsko vyjde a stojí to ve všech směrech za to.

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 14. srpna 2013 v 22:59 | Reagovat

Díky mé práci v infocentru jsem teď trošku machr přes tyhle věci, co se tak jako sbíraj. A musim říct, že jsem došla k závěru, že nejlepší jsou turistický vizitky. :D Máš na ně deníček, lepíš si je tam, razítkuješ tam a nedělá to bordel jako tyhle velký známky. Když jsem svému milému popisovala tyhle turistický rituály, tak to označil všechno jako kraviny (ne, vlastně neřekl slovo "kraviny", ale mohl by to číst někdy někdy před desátou, takže..) a tak jsem mu ani neřekla, že jsem si chtěla deníček koupit, až budeme mít rodinu. No nic.. :D
Jinak k tvé knižní zásobě - na Chboskyho se taky chystám, koupila jsem si tu knížku minulý týden a z filmu jsem naprosto nadšená, tak se nemůžu dočkat četby. A Jíst, meditovat, milovat? Jestli je ta knížka debilní jak ten film, tak tě lituju, že to budeš číst. :D Každopádně si moře užij :)

3 Lady I. Lady I. | Web | 15. srpna 2013 v 1:11 | Reagovat

[1]: Děkuji. :) "Až jednou moje děti" je takový můj slovní obrat, který nevědomky používám i přesto, že dítko plánuji jen jedno. :D

[2]: A to mně se zas líbí, jak je to vypalovaný na dřevě, je to takový tradičnější, než nálepky. :)
"The Perks" mě jako film učaroval. :) A "Eat, pray, love" jsem právěže ještě neviděla a nechci na to koukat, dokud to nedočtu, čtu to s přestávkami už asi od dubna. :D Takže film nevím, ale teda jako knížka se mi to zatím líbí. :)

4 may may | 15. srpna 2013 v 16:04 | Reagovat

Ach ano, se zákeřností Sněžky jsem se seznámila na pradávném rodinném výletě, ze kterého přežilo politováníhodné množství fotek opatřených mým komentářem.
Tvoje příprava k moři vypadá setsakramentsky dobře, máš mou plnou podporu!

5 sarush ef sarush ef | Web | 22. srpna 2013 v 16:47 | Reagovat

Jo, taky kamkoli jedu, beru si jak úchylačka do kufru minimálně 4 knížky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama