Užívám života.

20. ledna 2013 v 11:55 | Lady Intrikánka |  Main stage
V rámci oslavy života jsem byla nakupovat a zrovna jsem vychytala úplně boží slevy. Protože rodiče můžou na váš milovaný kabát nadávat celé měsíce, ale vy nepřiznáte, že se do zimy nehodí, a špačkujete a držkujete a hádáte se s nimi, dokud v tom podzimním utíkáčku nečekáte v mrazu a ve sněhu hodinu a půl na policajty. A pak najdete krásný zimní kabát zlevněný na pětikilo, no to už jde paličatost stranou. :)
A věřili byste, že při autonehodě je možný si nějakým způsobem roztrhnout podprsenku? :D Fakt to nechápu, zjistila jsem to druhý den ráno, prý teda se u nehod nacházejí často i vyzuté boty a svlečené kusy oblečení, takže je asi i možný roztrhnout si podprsenku, no. :D Každopádně mě to rozesmálo. :D A alespoň jsem měla důvod, proč si koupit novou. :)
K tomu jsem pořídila džíny, svetr (za těch pár korun to tam nechte!) a - neptejte se mě proč - ponožky.
Jsem veskrze spokojená.
Večer vana, spousta pěny, svíčky, víno a knížka. Užívám života.

Hunny je přesvědčený, že ho moji rodiče nenávidí. Pantátu ovšem mnohem víc rozčílilo, když se dozvěděl, že jsem tam celou dobu byla v tom svém podzimním kabátku (vzápětí jsem ho uklidnila tím novým). Nevím, jak mu to mám vyvrátit, jakoby vůbec neposlouchal. Jsme všichni zdraví, auto sice na šrot, ale taky ne úplně na odpis (holt si odpustíme Itálii, co jsme si plánovali na léto), takže to myslím dopadlo v rámci možností ještě hodně dobře.
Minulý článek vyzněl asi dost tragicky, ale psala jsem ho už doma a v naprostém klidu, jen jsem si zkrátka třídila, co mi během těch prvních pár minut běželo hlavou. Moje bezprostředně první myšlenka "nesmím zvracet Hunnymu do auta" mě svojí absurditou rozesmívá ještě teď. Asi by bylo lepší se jako první starat, jestli všichni žijou. Lidská mysl je plná překvapení; nikdy nemůžete vědět, jak v takovouhle chvíli zareagujete.

Žiju a užívám života.
Její Veličenstvo
Lady I.

EDIT 21:23
Ještě jsem si vzpomněla na zábavnou perličku z páteční nehody:
"Volalas' to už vašim?"
"Radši ne, až v klidu. Táta by byl schopný sednout do auta, přijet a odtáhnout mě za ucho."
"... a mně rozbít hubu."
"To ne, to by neudělal... on má zbraň."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 20:54 | Reagovat

Hlava si v takových vypjatých okamžicích běží úplně jinými cestami, než bychom si mysleli nebo přáli. Vyzkoušel jsem si to při dramatické evakuaci za povodně. Dodneška se svým tehdejším myšlenkovým pochodům musím smát. Tedy - můžu, protože to naštěstí dobře dopadlo a přitom nemuselo. Tak hlavně že jsi v pořádku a dokonce s kabátem :-).

2 Lady I. Lady I. | Web | 20. ledna 2013 v 21:15 | Reagovat

[1]: Babička prý kdysi našla na prázdné silnici zabitého motorkáře a první její reakce byla vytáhnout klíčky ze zapalování. Dodnes taky nechápe, proč byla tohle první věc, kterou udělala. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama