Jsme nekoneční.

19. ledna 2013 v 22:27 | Lady Intrikánka |  Main stage
"I feel infinite." <3


Proč to auto jede, když jedeme my? Vždyť jede přímo na nás, takhle se přece srazíme, ne?
"BACHA!"
Míří přímo na řidiče. Vrazí přímo do Hunnyho.
*rána.
Měla jsem na základce spolužačku, někdy ve druhé třídě přišla do školy se sešívaným obličejem. Prý bourali a vysypalo se na ní sklo.
*tříštění skla.
Zakryju si rukama obličej.
*svět se točí.
Jako malá jsem nenáviděla horské dráhy. Když už mě na ní někdo donutil jít, celou dobu jsem seděla potichu se zakrytým obličejem a tělem v křeči a útrpně čekala, až to skončí. A byla jsem si naprosto jistá, že se mi nic nestane, jen to musím tu chvíli vydržet.
Pořád nenávidím horské dráhy.
Nikomu se nic nestane, za chvíli je konec.
*ticho.
Točili jsme se hrozně krátce, nemělo to trvat dýl?
"Doprdele... doprdele..."
A zašeptám to ještě několikrát, ale nepamatuji si, kolikrát.
Nemůžu dýchat. Bolí mě hlava. Jestli je to otřes, budu zvracet, musím ven.
*křik a nadávky.
"Nekřičte, prosimvás."
To jsem řekla já? Proč zním tak klidně?
Na vteřinu si vyměníme pohled s řidičem z druhého auta.
Kde je okýnko?
"Jo, pardon."
Ještě asi tak dvě vteřiny se navzájem díváme do očí skrz sklo, které tam není, a v jeho pohledu je něco, co z nějakého důvodu nemůžu vidět. Potom se znovu nadechne a spustí další vlnu nadávek.
Proč křičí? Slušně jsem ho přece prosila, aby nekřičel! Nikomu z nás to teď nepomáhá!
"Auto za mega, tyvole, auto za mega!"
Jeho spolujezdkyně má extrémně nepříjemný hysterický ječák. Slovník má pestrý. Jsou oba vytočení, ale nezranění. A jejich přízvuk je legrační.
Hunny se hýbe, je to v pořádku.
Otočím se na sedadlo spolujezdce.
"Jste v pořádku?"
*spolujezdkyně mlčí, Hunny vystupuje.
Proč neodpovídá? Proč neodpovídá?
"Jste v pořádku?"
"Jo, jsem. A ty?"
Sklopím pohled do klína.
Je tu všude sklo.
"Jsem v pořádku."
Musím ven. Musím za Hunnym.
"Nejdou mi otevřít dveře. Hunny, tys je zamykal? Nemůžu otevřít dveře."
Jestli budu mluvit takhle potichu, neuslyší mě.
Vylézám druhou stranou a sklo se mi sype z klína a oblečení.
Proč nic nevidím?
"Já nevidím. Nemám brýle, musely mi spadnout."
Komu to říkám?
Podívám se dovnitř do auta. Všude je sklo.
"Našlas je?"
Bez brýlí se brýle špatně hledají.
"Bez brýlí se brýle špatně hledají."
Hlavně nebreč. Nebreč. Neupadni do šoku. Nehysterči.
*permanentní křik druhého řidiče.
Hunny mě nikdy nesmí vidět brečet.
Konečně mám brýle a vcelku.
Dýchej.
*nádech, výdech.
Oblékni si šálu. Je zima.
Obejdu auto. Levé zadní dveře - moje dveře - jsou na odpis. Okénko vysypané.
Vůbec nevrazil do Hunnyho. Díkybohu.
"Tvoje okýnko se nevysypalo! Myslela jsem, že se taky vysypalo!"
"Ne. Jenom to tvoje."
A na očích mu vidím, jak se za to nenávidí.
Drž mě, prosímtě. Drž mě.
Ale nahlas to neřeknu.


Jen pro klid v duši: nikomu se kromě Hunnyho roztrženého kolene a mých modřin a bouli na hlavě nic nestalo.
Cesta pro štěně se nám hloupým přehlédnutím stopky výrazně zkomplikovala a prodloužila.
Hrozně mě překvapilo, kolik toho člověku stihne problesknout hlavou za tak krátkou dobu.
Do Prahy jsme se dostali k ránu, štěně už je doma, nikdo nebyl zraněn.

"Miluju tě. A měla jsem ti to říct už tam."
Její Veličenstvo
Lady I.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 3:03 | Reagovat

Tedy, UFFF! Pořád jsem si říkal: Sakra, vždyť to píše, tak to nakonec muselo dobře dopadnout, nebo ne? Zaplaťpámbu! Mezi katastrofou a cennou zkušeností nemusí být tak velký rozdíl a hranice bývá za zhoršené viditelnosti velmi, velmi nejasná.

2 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 20. ledna 2013 v 11:08 | Reagovat

Ježiš.. k tomuhle nevim, co říct.. Snad jen, že je strašně dobře, že jste z toho vyvázli v pořádku..

3 Neros Neros | 21. ledna 2013 v 0:07 | Reagovat

V bolesti a strachu si uvědomujeme na čem nám záleží.
Miluješ ho.
A právě proto je to krásné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama