Jak přežít.

11. října 2012 v 14:33 | Lady Intrikánka |  Main stage
Někdy se vám zkrátka cestou domů stane něco tak vzrušujícího, že jen co za vámi zaklapnou dveře, zapnete počítač a napíšete o tom na blog. (Kabát jsem si stihla svléknout, děkuji za puntičkaření.)

Už jsem slyšela historku o tom, jak Itchie sotva čtvrt roku po získání řidičáku rozbila svoje nový (a jistěže drahý, mluvíme tu o Itchie) autíčko. V křižovatce. O dodávku. Bylo mi jí samozřejmě líto, protože ač mám řidičák déle, než ona, pořád jsem rozklepaný nervózní začátečník, tudíž stát se něco podobného mně, za volant už nikdy nevlezu. Navíc když ještě vyprávěla, že místo toho, aby byl její táta rád, že je v pořádku, na ni hned po svém příjezdu vyjel přede všema a seřval ji jak psa. Možná jsem moc jemnocitná, ale po bouračce bych se snažila svoje dítě spíš uklidnit, než jen zvýšit šanci, že upadne do šoku.

Každopádně autíčko už se jí vrátilo ze servisu a protože dnes měla cestu kolem našeho sídliště, hodila mě domů. A já asi konečně pochopila, jak se jí podařilo v tak krátké době nabourat. Bylo to pět minut mého života, které bych už nikdy nechtěla prožít. :D Nejsem si jistá, jestli by mělo moje sebevědomí ohledně mých řidičských dovedností spíš klesnout nebo stoupnout. Popravdě, je vyježděná víc, než já, má to v malíku a viditelně si je za tím volantem jistá. Ale prostě... jezdí jak prase. :D Nevěděla jsem, jestli mám držet svoje věci, nebo jestli je mám nechat být a raději se něčeho držet sama. :D

V tom autě se sešla zrovna ta skupinka holek z naší třídy, ke kterým mám velice rozpolcený vzah. Snad každá z nich (včetně Itchie) už se během těch osmi let na mojí ose
Nepřátelé na smrt ----- Jsem ochotna ji akceptovat ----- Kamarádky
několikrát přesunula z místa na místo. Jak se má člověk v takové společnosti chovat? Rozpačitě se smát, všechno odkejvat, podupávat nohou do rytmu nejnovější hitparádový vypalovačky, co musí roztřásat okenní tabulky v baráku přes ulici (nemluvě o mých ušních bubíncích x_x)? Bingo, drahá. Správně to děláš. Jistěže.

Přežila jsem. Nechci to pokoušet podruhé.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 11. října 2012 v 16:19 | Reagovat

Já mám zas zážitek, že mi jednou řidič z auta za jízdy vyskočil. :D

2 Cantharus M. Cantharus M. | Web | 11. října 2012 v 17:27 | Reagovat

...a jednou vám cesta trvá tak dlouho, že pokud se vám stane něco vzrušujícího, než se k počítači dostanete, už o tom nevíte.

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 11. října 2012 v 23:25 | Reagovat

Gratuluju! Taky bych to asi už nepokoušel (díky, těch zbylých 80 kilometrů už dojdu pěšky :-)).

4 An. An. | Web | 16. října 2012 v 20:41 | Reagovat

Bože, díky, že žiješ.

5 lovitka lovitka | Web | 17. října 2012 v 20:31 | Reagovat

Gratuluji :D
Podobná společenství lidí nemám ráda. Člověk neví NIKDY jak se chovat.

6 neros-san neros-san | 28. listopadu 2012 v 21:45 | Reagovat

Obecně se mi zdá strašný, když jedu se spolužákem z nějaké z bývalých škol (ze základky je to nejhorší)... To na mě vždycky dolehne, jak jsme už vlastně velcí. Že už máme skutečný auta, místo angličáků (já teda ne) a že už máme skutečnou zodpovědnost, místo plínek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama