Ze záznamu.

11. září 2012 v 23:13 | Lady Intrikánka |  Main stage
Tolik. Věcí. Tolik. Událostí. Tak málo času!
Pokaždé rozepíšu článek, než vychladnou emoce, a nestihnu ho dokončit, uložím ho a už nikdy nedopíšu.

Play.
Cupitám na nových kramflíčkách po pražský dlažbě, moje sedřené nožičky trpí, ale usmívám se. V hlavě mám dojmy z Canthařiny vernisáže, trochu vína a toho roztomilého "UMNĚLCE" s rovnátky.
Cvak.
Tramvaj se zastaví na Národní třídě a dlouho nejede, vidím hlouček zvědavců, slyším nářek a pokyny "Nehýbejte se, tak nehýbejte se!" a kdosi mi povídá, že pod tramvaj před námi skočil chlap.
Cvak.
Hledám jinou trasu domů, čekám na tramvaj jedoucí opačným směrem, najednou se ke mně přitočí turista s dotazem, kudy na Václavák.

Tady pauza.
Musím objasnit jednu věc. I přesto, že jsem rodilá Pražačka, do centra se nedostanu zase tak často, abych znala pěší trasy. Posaďte mě na metro a já dojedu, kam potřebujete. Ale pokud nemám nějakou trasu nacvičenou, pěšky po Praze zabloudím. Natož, abych radila zmateným turistům. I když jde o vzdálenost Národní třída - Václavák, kterou ujdete téměř rovnou čarou za deset minut.
Jedeme dál.

V zoufalé snaze turistovi pomoct mu lámanou angličtinou vysvětluji, že se může dostat tramvají na metro a tím na Můstek. To se mu zdá moc dlouhé a prosí, zda-li bych ho tam nevzala pěšky. JÁ NEZNÁM TRASU, vysvětluji mu znovu, ale on mě tak dlouho prosí, až si nechám ujet tramvaj a souhlasím. Měla jsem naskočit a ujet.
Cvak.
Václavák. Turista je tu na pracovní cestě a pochází z Číny. "Z Číny?!" vykřiknu. "Nevypadáš jako Číňan!" "Táta je černoch a máma Číňanka." Pochybovačně si prohlížím jeho čistě bílý obličej a naprosto neasiatské oči, zatímco mě cizinec zve na skleničku. Napadá mě "Co by udělala Citová prostitutka?", připomenu si, zda jsem si dnes ukládala do kabelky pepřový sprej, a říkám ano. Můj vysoce citlivý pud sebezáchovy poprvé v životě mlčí.
Cvak.
Nechám ho vybrat italské víno, přiznává se, že je z Ruska, žije tu čtyři roky a jen nevěděl, jak mě na té zastávce oslovit. BANG. Celou dobu věděl, kudy na Václavák, a směje se tomu, jak jsem s naprosto seriózní tváří popisovala úplně nesmyslnou trasu. Léta praxe v herectví. Zjišťuji, že jsem na tom s angličtinou mnohem lépe, než jsem si o sobě myslela. Tlacháme skoro dvě hodiny, celou dobu se směju jak pitomec, ale je tak úžasně vtipný, že si nemůžu pomoct. Báj d vej, takhle drahý pití za mě ještě nikdy nikdo necvaknul.
Cvak.
A asi to bylo i naposled, křeč v rukách z marného přetlačování a jeho jazyk v mojí puse mě přesvědčí, že už mu telefon nezvednu, jakkoliv zábavný (a zazobaný) je. Jak se kruci řekne "nesahej na mě"?! "Leave me, leave me" totiž očividně dost dobře nechápe. Po několikero ujištění, že mu zavolám, zmizím v metru. Nasvidanija.
Cvak.
Mouka se s Brňákem zřejmě nudí, jinak by přece nevymýšlela takové pubertální nesmysly. Očividně teď spolu zápasíme o Kruegera. Marně jí vysvětluji, že ona je zadaná a já mám své směšné hranice. Nadřízený je zkrátka tabu. Stejně jako je tabu zakoukat se do kolegů z práce nebo z divadla, spolužáků, profesorů, ženatých, sourozenců kamarádek... Tak si říkám, ještěže žádná z mých kamarádek nemá bratra.
Raději cvak.
"Dneska je ten popcorn fakt dobrej, poved se ti."
"Vždyť ho taky dělám s láskou!"
Cvak.
V práci je takový frmol, že se rozhodnu tam s Moukou zůstat až do zavíračky a pomoct jí s úklidem, jinak tam zkejsne do dvou do rána, i přesto, že mi ty tři hodiny navíc nikdo nezaplatí, a že už mám za sebou jednu zavíračku z předešlého večera a celý den nemyslím na nic jiného, než na svou postel. Ale jak já ráda s cynickým úsměvem říkávám - "Největší odměnou za práci je úsměv vedoucího". Při té myšlence si dovolím rychlý pohled na Kruegera.
Cvak.
Jedna hodina v noci, sídliště plný bezďáků, nejlepší pivo na světě vypitý na lačno zajídáme popcornem, co Mouka ukořistila.
Cvak.
Vedu Mouku domů. Málem to s ní seklo uprostřed ulice. Shodneme se, že sežrat po celém dni v práci pytel slaného popcornu není pro člověka, co je náchylný k omdlévání z dehydratace, dvakrát dobrý nápad.
Cvak.
Sunny mi dost nevybíravým způsobem oznamuje, že se s dalšími lidmi (včetně naší třídní profesorky) rozhodli mě po sedmi letech vyšachovat ze studentské rady. Dohodli se na tom už před prázdninami a před ostatními - včetně mě - všechno řádně ututlali. Nutno podotknout, že její argumenty jsou naprosto absurdní. Nejsem si jistá, jestli byl v historii školy někdo vyloučen z rady proto, že kolem sebe "šíří negativní auru". Normálně se s nikým nehádám, jelikož ze vzteku mi tečou slzy (a to je ponižující a rozhodně vám to nepomůže slovní přestřelku vyhrát), ovšem najednou mi celá Sunnyina existence přijde tak směšná a falešná a moje protiargumenty tak logické a neprůstřelné, že cítím narůstající sebevědomí a vztek se mění v chladnou bojovnost.
Cvak.
Sunny před třídou předvádí pláč "podívejte, jak je na mě ta Intrikánka hnusná", přičemž nikdo z nezasvěcených nechápe, co se mezi námi stalo. Nebyla jsem ani trochu hnusná, vážení a drazí, ani sprostá a nepadla jediná urážka. Tohle je čistě její sebelítost a image. Připadám si jak v americké komedii pro teenagery s Lindsey Lohan.
Cvak.
Na herectví jsou kvanta dětí, které jsem celé léto neviděla, s nimi Kluk za Zenitem, culí se tak, jak to mám ráda, po dlouhé době se ukázala i Siala a vypadá rozhodně zdravěji, než když jsem ji viděla naposledy, hrozně jí to sluší, mám trochu starosti o Cantharu, je nevyspalá nebo smutná? Pak I. přinese jahody a sušenky a všichni tlacháme a předčítáme si a mně se podaří na chvíli zapomenout na Sunny.
Cvak.
Přijdu domů a málem omdlím. Netuším, z čeho je mi tak špatně. Nízký tlak? Málo vody? Stres? Usínám a zdá se mi o otráveném jídle a kudlách v zádech. Probudím se o půlnoci a za další tři hodiny, kdy se mi nedaří znovu usnout, stihnu vymyslet řeč s pracovním názvem "Trockého obhajoba", kterou hodlám přednést před třídou. Přirovnat Sunny ke Stalinovi mi totiž připadá jako úžasně vtipná myšlenka.
Cvak.
Před tabulí se pitvoří podivný chlápek a já nemám ahnung, co se nám snaží říct. Za á jeho posunky jsou dost nesrozumitelné a za bé mluví, uh eh, německy. Dvě hodiny konverzace s rodilým mluvčím jsou prostě utrpení, navíc když tuhle maškarádu budu muset absolvovat ještě rok týden co týden. Když mě přestane bavit culit se, kývat a předstírat, že rozumím, začnu se soustředit spíš na to, jak moc mě Sunny vytáčí tím, jak dělá, že se nic neděje. Klidně se na mě culí a švitořivě se snaží navázat konverzaci. Ze všech sil se snažím, aby jí moje negativní aura alespoň pořádně zamazala boty.
Cvak.
Sedím u počítače a odkládám všechno to, co jsem dnes měla v plánu udělat. Stoupnout si před třídu a dát najevo, že se Sunny podařilo mě rozčílit, mi přijde jako nejhorší nápad na světě. Doteď jsem se chtěla rvát zuby nehty, ale teď mi přijde daleko rozumnější odejít se ctí. Rozhodně ale nesouhlasím s tím, že se vše ututlá a Sunny z toho vyjde s čistým štítem. Neměla si začínat s pomstychtivou mrchou.

Cvak --- Stop.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 12. září 2012 v 10:02 | Reagovat

A tohle jsi taky psala s podpatkama?

2 Lady I. Lady I. | Web | 12. září 2012 v 15:52 | Reagovat

[1]: Po tom večeru, během kterého jsem procupitala Prahu tam a zpátky, jsem se nebyla pár dní schopná bez náplastí obout do tenisek, natož do podpatků. Snad příště.

3 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 12. září 2012 v 18:28 | Reagovat

[2]: Že to tak vypadalo, tim napsánim :P :)

4 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 12. září 2012 v 19:50 | Reagovat

Don't fucking touch me! Jop, tohle je věta, kterou jsem měla v Helsinkách použít na toho uslintaýho ožralýho bezdomovce. Ale v tu chvíli jsem nebyla schopná ničeho, ani anglicky nadávat, takže v momentě, kdy se mě dotkul, jsem ho přetáhla po hlavě a odešla:D

5 may may | 12. září 2012 v 20:50 | Reagovat

Už jsem si zase začínala říkat, že si nesmím říkat, že se mi nikdy nic neděje, protože se mi toho děje děsně moc, ale po přečtení Tvého článku mám zase jednou pocit, že je můj život zatuchle nudný a jednotvárný. V některých ohledech díkybohu.
Myslím, že podpatky se na Tobě podepsaly :)

6 Lady I. Lady I. | Web | 12. září 2012 v 23:45 | Reagovat

[3]: [5]: Tak teď nevím, jak si to s těmi podpatky vyložit. :D Snad je to míněno v dobrém. :D

[4]: Přesně tak, naprosto jednoduchá fráze a člověk si zrovna ne a nevzpomene. :D

7 An. An. | Web | 13. září 2012 v 15:29 | Reagovat

A život zdrhá a my ho nestíháme.
Tak nějak ti rozumím nebo co.

8 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 13. září 2012 v 16:17 | Reagovat

[6]: Nee, nenápadně tě tu urážíme! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama