Vykání na blogu i mimo něj.

27. srpna 2012 v 22:10 | Lady Intrikánka |  Main stage
Znovu a znovu na blogu narážím na jeden problém a tím jsou starší blogeři. S těmi samotnými problém nemám, spíš pro mě nastává potíž ve chvíli, kdy chci reagovat na článek. Mám dotyčnému tykat či vykat? Přeci jen, blogosféra je takové neformální místo, kde "jsme si" (až na Standu) "všichni rovni". Ovšem tykání starším (starším, ne starým, myslím tím zhruba od třiceti výš) lidem mi moc přes pusu nejde. Když se mi v klubu představí dvaatřicetiletý Jarouš, budu ho klidně oslovovat "ty, Jarouši". Ovšem když mi nabídne tykání maminka někoho z kamarádů, byť její věk taky může začínat trojkou, už si musím chvíli zvykat. Jak to ale chodí na blogu?

Většinou to řeším tím, že se snažím neoslovovat. To ovšem ne vždycky vzhledem k obsahu sdělení jde. Kdybych měla hodit do plenéru nějaké konkrétní jméno, byl by to třeba Čerf nebo Vyděšená prvorodička (takže hnidopichům je snad jasné, že nejde zrovna o Bábinčino povídání, ale o lidi v nejlepších letech). Mnohdy se stalo, že jsem třeba měla k tématu co říct, raději jsem ale komentář smazala, jelikož jsem nekonečně dlouho váhala nad oslovením. Nakonec jsem začala (bez ptaní a bez dovolení, musím podotknout) Čerfovi virtuálně tykat, i když se mi nad tím dodnes klepou prsty. :D Prvorodička je zase trochu jiný případ. Píše, že je oproti jiným matkám dost mladá, ale zase - už je to vdaná paní s dítětem, takže tykat nebo vykat?

V práci je nám všem pod pětadvacet let, s kolegy si tykáme a s nadřízenými vykáme. Jen pár lidí si tyká s nadřízenými a to většinou proto, že už tam pracují dlouho nebo se spolu někde ožrali. Mně vykání prakticky stejně starým lidem problém nedělá, pokud vykají i oni mě, což se běžně děje. Poslední dobou mi ale pije krev nový manager. Může být jen o málo starší, než já, ale protože je to nadřízený, jako všem mu vykám, zatímco on mi ale tyká. Pochopím, kdyby mi tykání nabídl, ale když mě sotva o dva roky starší kluk nechá mu vykat, zatímco on mě při příchodu do kanclu zdraví buráckým "čáu", přijde mi to od něj jako lehce ponižující gesto.
(Edit: Dnes mi výjimečně při odchodu řekl "nashledanou", že by se k němu od kolegyň doneslo něco z mého remcání?)

Zkrátka, proč to píšu. Chtěla jsem se zeptat, jestli jsem jediná, kdo má s oslovováním starších blogerů takový problém. Tykáte přes internet bez výjimky? Nebo se vám taky divže neklepou ruce, když máte takový komentář odeslat? A lehce související téma - ty/Ty a vy/Vy? Patří podle vás psaní velkých písmen v oslovení jen do dopisů a to mnohdy jen do formálních? Je to přežitek minulé doby nebo stále ještě vyjádření úcty k oslovovanému?

A vím, že se mezi vámi najde recesista, který mi v komentáři vykne. Vás znám.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 LoveShy LoveShy | Web | 28. srpna 2012 v 1:02 | Reagovat

Haha, přesně! Velkej problém. Taky to na blogu vždycky řeším, nakonec tykám, přeci jen.. jsme si tu všichni rovni a správně bychom svůj věk navzájem ani nemuseli znát.

Ve skutečnosti je mi vykání proti srsti. Nesnáším, když mě někdo vyká, to se ozývám a já vykám velice nerada. Komolím kvůli tomu věty, přijde mi to nepřirozený. Ano, ve společnosti jsou důležitější lidé jako nadřízení, ženy, starší lidé.. a musí se dodržovat tento řád. Cizím lidem také vykáme. Ale kdykoli to jde, tak tykám. Jsme lidi ne?

Stejně starým lidem mi přijde trapný vykat :D a nikdy si nejsem jistá u těch trochu starší než jsem já. Soused - 27 let, třeba. Vždycky nevím. Ale zatím jsem mu vždycky řekla "ahoj" a nevypadalo to, že se nějak zlobí. Tykání je lepší!

2 Čerf Čerf | Web | 28. srpna 2012 v 7:51 | Reagovat

Můžeš být v klidu, já řeším to samé vůči lidem v "ještě lepších letech". Upřímně řečeno, beru to tak, že blog je místo, kde jsou si všichni rovni, takže se snažím držet obecně tykání vůči všem a hraju to na obě strany. Když vidím, že někomu tykání nejde přes ret, vybídnu ho k tomu. Ostatně kde máš zaručeno, že nejsem jen podloudný nevycválaný teenager, který se vydává za pána v nejlepších letech, aby své vrstevníky a především vrstevnice přiváděl do rozpaků, jestli by mu přece jen neměli vykat :-).

3 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 28. srpna 2012 v 11:32 | Reagovat

Na blogu sleduji hodně lidí v angličtině a tam to řešit nemusím, v češtině mám pár lidí kterým tu a tam vykám spíš ze srandy. Prostě slečno, vy se nezdáte.
Ale jinak tykám. Ale taky se mi už stalo, že jsem komentář smazala, protože jsem si tím prostě nebyla jistá.

A mimo blog? Tykám mámině vedoucí kanceláře, zatímco máma jí vyká. Nevadí, ne? :D

4 may may | Web | 30. srpna 2012 v 14:07 | Reagovat

Jo, to bylo jednou veselé. Kdosi s podpisem "já" okomentoval jeden článek lovitky tak přihlouplým způsobem, že jsem si nemohla odpustit pokus o setření onoho komentátora, samozřejmě tykavý. Pak jsem zjistila, že v AK se jako "já" označuje autorka blogu Bábinčino povídání. Muhaha.
Jinak na to kašlu a všem blogerům tykám - většinou totiž komunikuji hlavně s těmi ze stejné generace.
Ale vlastně se mi vykání děsně líbí. Jestli se jednou mám vdát, tak ať je to prosím někdo, s kým jsme si ze začátku vykali.

5 An. An. | Web | 31. srpna 2012 v 10:58 | Reagovat

Ach, ach, tykání/vykání věčný problém!
Nesnáším, když to musím řešit! A víc to řeším ve skutečnosti než na blogu. Na blogu prostě tykám. Občas si nejsem jistá, ale vykašlu se na to a prostě tykám. Ale jo, je to nepříjemný :D
Ale v reálném světě jsem z toho podělaná. Většinou prostě zarputile vykám a kdo chce, tak mi řekne, ať mu proboha tykám :D Ale stejně... moje noční můra :D

6 Ell-e Ell-e | E-mail | Web | 2. září 2012 v 14:27 | Reagovat

Tak zrovna k Ježurce (Bábinčino povídání) chodím a vykám, i když je mi tak sympatický, jak píše, že bych jí ráda tykala, ale je to babička prostě, tak u toho zůstávám. Ale vím, že tohle jsi neřešila. No a zbytek ani neřeším, i když mi to je třeba někdy divný, tak tyknu, protože si myslím, že to TADY snad nikoho neurazí, takže se toho ani moc nebojím.
Velký písmena, i když jsem se ve škole učila psát formální dopisy a jiný blboviny, skoro vždycky přecházím, takže se omezuji pouze na ty a vy, asi to spíš pramení z mojí lenosti to řešit.
Ale když mluvíš o tý práci, tak za mnou do práce jezdil jeden pán, kterýmu je přes 60, prostě úplně můj děda, jmenuje se Tonda a musím mu tykat, protože to vyžaduje a vyžaduje to ode všech. TOHLE ti prostě přes tu hubu nejde, to ti říkám!! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama