Co bude v tomhle roce jinak.

25. srpna 2012 v 0:07 | Lady Intrikánka |  Main stage
Protože moje rozhodnutí jsou oficiální a závazná teprve, když si napíšu seznam.

Podpatky.
Začnu je nosit. Protože fuck you, plochý nohy. Prý bych měla nosit zhruba třícentimetrový podpatek, jakkoliv mě za to budou moje nohy nenávidět (a dávat mi to patřičně najevo). Je to začarovaný kruh, kvůli plochým nohám nesnesu podpatky, ovšem bez nich se mi to jenom zhoršuje. Ovšem radši si to chvilku vytrpím, než si zvyknu, než abych musela později na operace se zhrouceným nártem a podobný chuťovky. A vůbec, podpatky se mi vždycky líbily, sem tam jsem neodolala a nějaké takové boty si koupila, ovšem tak po třetím nošení skončily v útrobách botníku a byly nahrazeny teniskama a balerínama (což je snad to nejhorší, co pro svoji plochou nohu můžete udělat, jakkoliv rozkošné balerínky jsou). Co jsem taky čekala, když jsem šla "bez tréninku" hned do deseticentimetrových podpatků?
Navíc to v nich vypadá, že mám hubenější nohy. Argument za všechny.

Železo.
Protože jsem anemický zmrd. Tedy myslím, což mi připomíná, že bych konečně měla jít na ty krevní testy, na který jsem se doktorovi vykašlala. Ovšem když do mě zkusmo cpal pilule s železem, všimla jsem si, že je mi fakt líp. Nebyla mi taková zima (poprvé v životě jsem neměla ruce jako led) a - nevím, jak je to možný - se mi výrazně zlepšila i nálada (a všimněte si, že po "Beru antidepresiva" na vás lidi začnou koukat jako na potenciálního sebevraha, zatímco na "Beru železo" s nezájmem pokrčí rameny), což se po vysazení léků hodně rychle vrátilo k normálu a se vším všudy. Takže asi bych měla zase začít jíst maso (ostatně se zradou vlastního přesvědčení mám bohaté zkušenosti) a možná to doplnit těma pilulema. (A nebo třeba konečně jít k tomu doktorovi, což jsem měla už před čtvrt rokem!!!)

Intenzivní příprava na maturitu.
Prostě klasický předsevzetí, tenhle rok bude těžkej šprtung, společenský život musí jít stranou (haha, jak dělá, jako by někdy nějaký měla!).

Vysoká. Škola. SAKRA!!!
Ale už! Fakt už mi hoří za patama! Zatímco ostatní spolužáci už odmalička ví, čím chtějí být, moje přání se stále motají kolem nereálných "herečka", "režisérka", "bohatá vdova" a podobně. A zatímco ostatní spolužáci už přesně ví, kdy jsou dny otevřených dveří, kdy mají termíny zkoušek, jaký průměr na vysvědčení potřebují, dokonce snad i denní dopravní spojení, já netuším nic! A co když si pak konečně nějakou vyberu a zjistím, že zkoušky jsou za týden?? A co když si nevyberu vůbec, to budu až do pětadvaceti dělat popcorn v kině nebo co?
Z tohohle bodu seznamu jsem zoufalá. Kdybych tak měla na něco talent, tak už se s tím dá něco dělat, někam mě to nasměruje, ale takhle mě fakt nic nenapadá, nejsem dobrá na nic.

Zvednout prdel.
Dřív jsem to mohla svádět na nedostatek peněz, ale teď už mi tyhle kecy prostě neprojdou, takže naklušu na zumbu a koupím si permici. Bez vytáček prostě!

"Udělat si radost" minimálně jednou do měsíce.
Kdo alespoň občas čte Gabriellin blog, nemohl si téhle fráze nevšimnout. Nikdy jsem to nepočítala, ale mám dojem, že si Gábi dělá radost tak ob dva dny, i když netuším, kde na to pořád bere peníze :D (i když ona má ten dar, díky kterému se umí obléknout pěkně a poměrně za levno). Ovšem tohle umění "udělat si radost" ji očividně činí šťastnou, alespoň se mi jeví jako člověk, co je se životem spokojený. Sice mě občas tenhle přístup "paní na úřadě byla nepříjemná, tak jsem si šla udělat radost", "zlomil se mi nehet a tak jsem si musela jít udělat radost",... od srdce pobaví (nic proti, Gábi, promiň :D), ovšem říkám si, očividně tenhle přístup funguje, tak proč to taky nezkusit? I kdyby mělo jít o hadřík, knížku, masáž nebo dobrý kafe. Proč si tu radost neudělat.
Mimochodem, už jsem s tím začala, nedávno jsem mamce a sobě koupila voucher na takový to ožírání nohou rybičkama (garra rufa, kdyby to někoho zajímalo), jen na půl hodiny, prostě abychom zjistily, jaký to je. A byla to prča. Prvních deset minut jsem prokvíkala, než jsem si zvykla, jelikož to neuvěřitelně lechtá (nebo spíš tak jako brní) a vůbec je to divnej pocit. :D I když jako peeling to nefunguje vůbec, zážitek to rozhodně byl. :D

Přečíst alespoň jednoho ruskýho autora.
Jsou zvláštní věci, o kterých si myslím, že mě učiní kompletní.

Můj pokoj.
Chce to radikální zásah a to co nejdřív. Můj pokoj je důvod, proč jsem nikdy žádného ze svých kluků nepřivedla domů. Můj pokoj je místo, kde se zastavil čas. Můj pokoj nevypadá jako oáza maturantky, nýbrž jako pokoj dvou desetiletých dětí, jelikož někdy v té době v něm proběhly poslední změny. Ani by mi tak nevadily infantilní růžové stěny (když to prohlásím za broskvovou, nikdo to nepozná), jako spíš obsah místnosti. Mnohokrát jsem se snažila vyházet staré věci (rozuměj "předat hračky dětským domovům a nepoužitelný krámy zlikvidovat"), ale vždy se mi to povedlo jen napůl. Druhá polovina je problém. Můj problém je můj bratr. Náš pokoj je plný starých autíček a skládacích robotů, někde na skříni se ještě práší na lego. Nejprve mu bylo líto hračky vyházet, když je přece všechny potřebuje, a navíc je můj brácha tak trochu krkoun a představa, že by si jiné dítě hrálo s jeho hračkami, ho vytáčela. Teď konečně dospěl do věku, kdy uznal, že už si s nimi nikdy hrát nebude, zato ale zároveň dospěl do věku, kdy zbytečně nehne prstem, pokud z toho sám něco nemá. A já jsem doteď byla moc velký paličák na to, abych za něj uklízela jeho věci. Poslední dobou mi však dochází, že jestli to neudělám já, neudělá to nikdo.

Žádná nová kosmetika.
Nevím, co jsem si během své "kariéry" v Oriflame myslela, když jsem nakupovala všechny ty šminky. Že budu každé ráno trávit půl hodiny jenom líčením? (To mi připomíná: Víc o sebe dbát.) Pravda, polovinu z toho jsem obdržela darem, ale stejně. Plná taštička očních stínů, lesků na rty, rtěnek. Ani jedno z toho nepoužívám. Linky, řasenka, v případě potřeby korektor nebo balzám na rty a jdu do světa. V mezidobí, kdy si nekoušu nehty, ve velkém spotřebovávám taky propriety spojené s jejich lakováním.
Přece jsem si nemyslela, že budu nosit sytě rudou rtěnku? Zelený oční linky? Tyrkysový lak? A abych nemluvila jen o šminkách, k čemu jsou mi troje krémy na nohy a čtvery na ruce, když stejně nic z toho nepoužívám (a moje paty mě za to nenávidí)? Stejně tak nechápu, proč jsem si navykla mít ve sprše dva až tři různé sprchové gely a střídat je podle nálady. Zkrátka a dobře, žádná nová kosmetika, dokud nespotřebuji tu starou (tím ovšem nemyslím prošlou, ta poletí bez lítosti do koše!). A i potom smím kupovat jen tu, o které si budu jistá, že ji využiju (což mi vlastně povoluje tu mou malou libůstku se sprchovými gely, protože ty se svojí posedlostí hygienou využiju stoprocentně).
Poznámka pro rýpala (mě): Výjimku netvoří ani "dělání si radosti"!

Aaaa... určitě mě ještě něco napadne.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Laithé Laithé | Web | 25. srpna 2012 v 11:22 | Reagovat

Hodně štěstí v dodržování. Já si takový seznamy dělala několikrát, ale nebyla jsem na sebe dostatečně tvdrá, takže všechno krachlo. :D Ale tak třeba jednou...

2 LoveShy LoveShy | Web | 25. srpna 2012 v 13:40 | Reagovat

A tak to jsou docela dobrý předsevzetí :)
Myslím, že intenzivní příprava na maturitu bude asi největší problém :D to si snad i radši budeš nohy podpatkama týrat, ale donutit se učit je peklo. Teda, pokud nejseš líná jako já :D.

A o VŠ mi ani nemluv. Každej se mě ptá CO CHCEŠ DĚLAT POTOM? A já jen krčím rameny. To je asi špatně.

3 An. An. | Web | 25. srpna 2012 v 14:05 | Reagovat

Já se rozhodla, že tenhle rok nebudu nabručená a že se budu usmívat. Jako hodně. Nehodlám od někoho zase poslouchat (možná od někoho konkrétního?) "Ale vždyť ty máš pořád depresivní nálady, ne?"
Takový hovna!
A taky ti držím palce.

4 Čerf Čerf | Web | 27. srpna 2012 v 18:04 | Reagovat

Moc dobré plány! Taky mám, i když by se mohlo zdát, že už je to zbůhdarmí :-). Třeba konečně zmoudřet :-) Držím moc palce.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama