Někde v Tatrách.

6. července 2012 v 20:59 | Lady Intrikánka |  Main stage
Za pár hodin odjíždím na Slovensko, budu kvůli tomu vstávat nekřesťansky brzo, sbaleno mám a už stačí jen pořádně nadupat mp3ku, ke který jsem si dokonce stihla koupit i nový sluchátka, protože KOSSy (resp. jen jedna z nich, jak už to tak bývá) mi vypověděly službu, a to mi bylo řečeno, že je to kvalita sama a že připlatit si za ně je investice do budoucna. Od té doby jsem je byla několikrát reklamovat a nechci je už ani vidět. Ani slyšet. Takže bylo žádoucí udělat co nejdříve další "investici do budoucna", protože jestli chci ve zdraví přežít týden s rodinou v cizí zemi bez možnosti útěku, budu potřebovat ucpaný obě uši.

Vlastně ani nevím, kam přesně jedeme. Táta vyhrál nějaký zájezd, buďto do lázní nebo do nějakého rodinného penzionu někde v Tatrách. No z lázní jsem byla samozřejmě nadšená, na loňské Turčianské Teplice s mamkou vzpomínám s láskou doteď. Takže, jak se dalo očekávat, pantáta vybral ten penzion. Někde v Tatrách. Ani nevím, kam přesně, ani jestli v Nízkých nebo Vysokých. A hlavně nevím, co tam budeme dělat. Jak ten týden strávíme? Co když tam v okolí NIC NENÍ? To budeme sedět týden v nějaké horské chatě uprostřed pustiny? Zkrátka táta si nechává veškeré plány pro sebe a já nijak nevyzvídám, asi je mi to fuk. Jsem ráda, že se vůbec dostanu někam za hranice.

Nechápejte mě zle, Slovensko je nádherné a Tatry obzvlášť. Jenže to bych tam musela jet s partou přátel (kdybych nějaké takové, se kterýma bych chtěla dobrovolně trávit týden dovolené, měla), jako to dělá většina lidí mého věku. Jenže do Tater se jezdí kvůli výletům, pěším tůrám a tak podobně. Protože co tam taky jinýho dělat? Vždyť tam věčně prší, tak jakýpak koupání, jakýpak opalování se. Tedy alespoň já jsem nikdy nezažila Tatry jinak, než za deště. Jenomže můj tatínek je ten typ, co by i psa venčil za jízdy autem, takže na nějaký procházky Slovenskou přírodou můžu zapomenout. Párkrát za můj život nás vzal na nějaký hrad, ale výlet vždycky skončil v okamžiku, kdy jsme na parkovišti vylezli z auta, táta s překvapením zjistil, že hrady se vždycky stavěly na kopcích, vyfotili jsme si ho zespoda, nahnal nás zpátky do auta a jelo se domů. Nejraději by vždycky k jakékoliv památce, ať už jde o hrad nebo jeskyni nebo cokoliv, dojel autem až ke vstupu a VŽDYCKY ho nesmírně překvapí a rozčílí, když zjistí, že to nelze.

A to ani nemluvím o okamžiku, kdy se dozví o výši vstupného.

To jsem zvědavá, co teda pantáta hodlá ten týden někde v Tatrách dělat.
Její Veličenstvo
Lady I.


P.S. Dnes je tomu rok a den od založení blogu. Zdá se to delší.
Děkuji vám za přízeň. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 6. července 2012 v 22:54 | Reagovat

Tatry jsou nádherný! Ale autem se tam nedá nikde... tam, kde se dá autem, tam vidíš Tatry akorát tak z dálky.

Tak doufám, že si to užiješ co nejlépe možnotem:)

2 Čerf Čerf | Web | 7. července 2012 v 0:20 | Reagovat

Tedy to to letí... Už rok a den... Ještěže nejseš Lomikar :-)

Přeju krásný pobyt v Tatrách. Ty Vysoké a pak taky Roháče mám prochozené skrznaskrz a je to tam nádherný. V Nízkých Tatrách mám značné mezery. Jenom těch asfaltech nahoře není tolik :-). Tak ať to nějak skloubíte dohromady, aby se to líbilo všem.

3 may may | Web | 7. července 2012 v 22:36 | Reagovat

U nás je to přesně naopak. Tatínek pokaždé musí naplánovat nějakou supernáročnou túru a já měla odmalička zakázáno stěžovat si, že jsem unavená, že mám žízeň, nebo že už nemůžu. Na druhou stranu jsem dneska za ten vandrovací výcvik docela ráda.
Je zajímavé vidět, že opačný extrém dokáže být stejně iritující :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama