Nechci řídit.

19. července 2012 v 15:06 | Lady Intrikánka |  Main stage
Nerada řídím.

Proč to nepřiznat. Vždycky mi to přišlo moc nebezpečné, navíc je člověk za volantem odpovědný nejen za sebe, ale i za ostatní v autě, za lidi v okolních autech, za chodce, za cyklisty... a stát se může cokoliv a nemusí to být ani vaše vina. Já jsem od přírody opatrný a ustrašený člověk, tudíž se mi tahle míra rizika ani trochu nezamlouvá.

Možná si říkáte, proč jsem si teda dělala drahý papíry? No, nikdy nevíte, kdy se někomu udělá špatně nebo cokoliv dalšího se může stát a bude třeba ho co nejdřív odvézt do nemocnice. Nechtěla jsem se naučit řídit pro ten pocit, že "můžu", nebo že by mě opojovala rychlost nebo whatever, jak to vidí moji vrstevníci, jako spíš proto, že "je dobré to umět". Pro případ. Co kdyby. Taková já jsem, úzkostlivě opatrná, nerada se nechávám zaskočit nepřipravená. Jsem ten člověk, co se chce učit znakovou řeč proto, že by se mu někdy v budoucnu mohlo náhodou narodit hluché dítě.

Zpátky k řízení ovšem. Tak nějak jsem naivně doufala v to, že to, že člověk dostane řidičák, je takovým ujištěním "ano, ty umíš řídit". Chápu, že čerství řidiči mají neustále co zlepšovat, ale základ by umět měli. Přece komisaři nevypustí na silnice úplná nemehla, aby se to "doučili sami v praxi". To by pak celá autoškola i zkoušky postrádaly smysl. S dobrým pocitem ze sta procent u zkoušek jsem tedy sedla s mamkou do auta... a nerozjela jsem se. Což je takový drobný, drobounký základ, který by teda řidič umět měl.

Totiž, když se mě Bohouš na první hodině ptal, jestli mi nevadí, že se budu učit v dieselovém autě, netušila jsem, jak to může cokoliv ovlivnit, odkývala jsem to tedy. Jenže s benzínovým autem se rozjíždí trochu jinak (a hůř), takže zkoušky jsem sice v dieselu odjela v pořádku, ale později jsem prostě s mamkou neodjela ani z parkoviště. Takže řídit jsem uměla, ale neměla jsem šanci se k samotnému řízení dostat, pěkný, ne? :D A když mi to na jedné cestě k babičce snad desetkrát chcíplo, z toho sedmkrát na jednom semaforu (dodatečně se omlouvám řidičům za mnou), zkrátka jsem se zabejčila a jezdit jsem na čas přestala. Což je chyba, po zkouškách se má člověk co nejvíc vyjezdit, aby hned zase všechno nezapomněl. Přesně to se mi totiž stalo. Zkrátka mě nasralo, že jsou ti lidé schopní dát řidičák někomu, kdo s autem prostě neumí. Že udělají zkoušky tak jednoduché, aby je udělal každý hňup, nechají si zaplatit a je jim jedno, jestli se po silnicích budou prohánět debilové.

Až teď mě něco donutilo znova sednout za volant. Po dlouhé době mám v práci zase noční a z té se nemám jak dostat domů. :/ Noční metro nějací chytráci zase zrušili (to jsou totiž zřejmě pánové, co v deset přijdou do práce a v půl jedné zase odchází na oběd) a ani noční autobus mi odtamtud nejezdí. Jezdil pro mě táta, ale ten je teď na chatě a navíc po něm taky nemůžu věčně chtít, aby v jednu ráno jezdil sem tam po Praze. Takže jsem včera mamku poprosila, jestli by se mnou ty rozjezdy nenacvičila na nějakým prázdným parkovišti a snad se dneska nějak domů dostanu. Je to ponižující, když se člověk s řidičákem učí rozjet auto. Navíc jsem zase ztratila cvik a zase krouhám zatáčky jak při třetí hodině.

Příště mě ani nehne si vzít noční směnu, nervy jsem z toho měla měsíc dopředu, včera jsem si na uklidnění musela pouštět jeden animák za druhým (stejně jsem Dobu ledovou 2 a 3 ještě neviděla) a obalovat nervy čokoládou, za což se nesnáším, noc jsem probrečela, dneska mi buší srdce už od rána a prostě takový nervy jsem neměla ani před samotnýma zkouškama. Za á mi ta zavíračka nejde, skončím vždycky hrozně pozdě, čímž štvu i vedoucí, které tím zdržuju taky, ale víc mě děsí pak ta jízda autem domů. Bude to vůbec poprvé, co pojedu sama. Jedinou útěchou mi je, že v noci už budou volnější silnice, ovšem na tom našem sídlišti nemám šanci takhle pozdě zaparkovat. Nic jiného mi ovšem nezbývá.

Bože, jak já to nenávidím! Nechci řídit, bojím se, vztekám se u toho a brečím, nejde mi to, i když by oficiálně mělo. Nejvíc mě sere, že kdyby Bohouš udělal svojí práci pořádně, nemusím teď tohle vůbec řešit. A žádný "držíme ti palce" mi tentokrát fakt nepomůže ani psychicky.

Mám strach.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Veri Veri | Web | 19. července 2012 v 19:43 | Reagovat

Co se týče toho řízení, mám pocit, že snad píšeš i o mě. Já s tím mám také problém. Papíry mám, na potřetí mi to dali, ale jelikož studují daleko od domova, tak nemám šanci to procvičovat ( jednou o víkendu to fakt nemá cenu), prostě nejsem vyježděná a upřímně teď mám za ten volant strach usednout. Úplně mi mluvíš z duše, prostě se bojím mít zodpovědnost jak za sebe, za auto tak hlavně za ty pošahané cyklisty, kteří si jezdí jak chtějí a taky za chodce. Bojím se řešit situace na silnici a při jízdách jsem měla fact nervy a měla celej den skaženej. Prostě budu jen přitakávat tvému článku, jelikož si jím , co se týče řízení, vystihla i mne. :-)

2 B. B. | Web | 19. července 2012 v 21:29 | Reagovat

Tak to já jsem přesný opak, nemohla jsem se dočkat až si vyzvednu řidičák a začnu jezdit. Ze začátku byly občasné chyby, ale teď už mi to dá se říct šlo :) Jenže mě postihla tragédie, můj fordíček šel dnes do šrotu, jelikož ( i když zvenku vypadal krásně ) byl zespodu celý shnilý :D :/ takže teď vybírám po internetu náhradu.

3 Čerf Čerf | Web | 19. července 2012 v 23:05 | Reagovat

Budeš se smát, ale jsem stejný případ. Papíry mám a nejezdím s drobounkými výjimkami od zkoušek, což už je v mém případě drahně let. Ber to pozitivně, zase nikomu neublížíš :-). Ale ne, vážně,když se rozhodneš, že se to doučíš, podaří se to. Jasně, že by měl být člověk schopný odejít tak ze zkoušky, ale teď nemá cenu se rozčilovat, ale spíš to napravit. Co jiného?

4 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 20. července 2012 v 0:51 | Reagovat

No vidíš, dělat řidičák u mého táty, byla by z tebe dokonalá Slečna Řidička:D Máš smůlu, že je na Palmovce:D

5 Angel Darkwood Angel Darkwood | Web | 20. července 2012 v 1:18 | Reagovat

Byla jsem na tom podobně až na to, že jsem se od zkoušek ještě nepřinutila za volant sednout. Možná to je tím, že jsem to prostě zatím nepotřebovala. Každopádně jsem si vědoma toho, že bych měla začít jezdit aspoň "preventivně", takže doufám, že do konce července se k tomu ještě dokopu.

6 may may | Web | 20. července 2012 v 12:15 | Reagovat

Tak doufám, žes to přežila.
Já sama řidičák ještě nemám a nějak mi docházejí výmluvy, proč jsem si ho zatím nepořídila, když na to příští rok už tuplem nebude čas. Stejně bych ho ale zatím nějak moc neupotřebila.

7 LoveShy LoveShy | Web | 21. července 2012 v 12:55 | Reagovat

Hele, já papíry udělala teď a je fakt, že se moc necítím na řízení. Vlastně si připadám hrozně malá na spoustu jiných věcí.. Řízení zvládám, vyzkoušela jsem si benzín i naftu, ale vím, že až pojedu sama, tak tam budou ty druhý pedály u spolujezdce a bude to na mě. Ale já se na to docela i těším a tak se to musí brát. Je to jedna z dalších věcí, na které si musme zvyknout. Možná máš pocit, že ti ten řidičák dali neoprávněně a ty to auto stále nezvládáš, ale je to fakt o tom se nebát a prostě trénovat.. Tak doufám, že ten strach přejde.

8 Elaphka Elaphka | Web | 12. srpna 2012 v 21:16 | Reagovat

Musím říct, že jsem sice z té skupiny lidí, kteří prostě CHTĚJÍ řídit, ale naprosto vím, o čem píšeš. Náš starý benzíňáček, kterému ještě ujíždí volant doleva, pro mě nebude to pravé ořechové, když jsem dělala autoškolu v novém nafťáku. Ale co, člověk se musí naučit vše.
Když jsem ke složeným zkouškám dostala od bratrance malinkou SPZetku s nápisem "postrach silnic" smála jsem se. Teď, když mám při řízení pod zadkem složenou deku, protože jsem prostě MOC MALÁ a ten sráč nemá polohovací sedačku (nahoru a dolu), zas tak vysmátá nejsem.

Takže přeju hrozně hrozně moc moc hodně štěstí!

9 Adéla Adéla | 12. července 2013 v 17:58 | Reagovat

Božínku, Ty píšeš i o mě, to je hezké :) Ne, vážně - nechápu, proč taková kravka jako já byla donucená řídit. Je to nebezpečné, drahé a stresující. Řídit mě nebaví (byť mi to i trošku jde) a kdybych neříkala dlouho před autoškolou, že mě řízení neláká, nechci řídit, bojím se toho... vše marné. Výsledek? Papíry mám, jezdím více než svátečně, auto chátrá na ulici. Jsem přespříliš opatrná, nesnesu pomyšlení, že sebe nebo někoho jinýho zabiju nebo zmrzačím. Kdybych byla nátura hodná riskování, za ušetřené peníze (benzín, povinné pojištění...) si koupím pistoli a náboj a každý den si zahrála ruskou ruletu. Je to stejně riskantní jako se vydat autem na cestu!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama