Tlesk, tlesk.

15. června 2012 v 23:34 | Lady Intrikánka |  Main stage
Není můj právě vymyšlený remake slavný písničky mýho dětství "Když máš vztek a víš o tom a chceš, aby o tom věděli i ostatní, zatleskej" trochu dlouhý název pro článek?

Dneska stručně a krátce. (Říkám ve 22:47, ještě se uvidí.)
S tím tleskáním je to pravda. Poslední dobou bych tleskala pořád. Když spěchám a přede mnou se vycházkovým tempem sune parta lidí přesně uprostřed cesty, aby se kolem nich nedalo proklouznout ani z jedné strany. Když stojím půl hodiny v sekáči před kabinkou, do které se společně narvaly Mouka se Štefi (a tím mě opět nenápadně vyšachovaly z dění) a já si připadám jako ten chlap, co dvacetkrát zopakuje "To je pěkný, to ti sluší," jenom aby už hergotdoprdele mohl jít domů. Když si cukrový páreček, co zrovna utekl minimálně ze svatebního dortu, krátí cestu z Hájí (/Háje/Hájů?) do Kobylis tím, že si bez přestání žvýkají obličeje (JAK? KDY DÝCHAJÍ?), a já mám sto chutí je poslat opačným směrem (což by mohl být povedený fór, kdybych věděla, jak skloňovat stanici Háje). To jsou chvíle, kdy mám nutkání vztáhnout ruce až k jejich obličejům, dvakrát hlasitě tlesknout a zvolat: "BÁBO!"

Nevím, proč zrovna oslovení "Bábo!", neptejte se.
(Nejsem žádný puritán a už vůbec ne moralizátor, když se mají lidi rádi, proč jim to brát. Nedělá mi problém políbit někoho na veřejnosti, ale všeho s mírou a s ohledem k ostatním lidem okolo. Jak moje pravé, tak i levé ouško nesnese mlaskání z bezprostřední půlmetrové vzdálenosti více než patnáct vteřin v kuse. Dejte si pohov, jestli cestujete přes půl Prahy, hrajte radši slovní fotbal.)

"Jsem klidný, jsem klidný," jak říkává můj dějepisář po nezdařeném zkoušení. Mimo jiné také říkává: "Nesnáším kulturu, děti a historii. Já se vlastně úplně minul povoláním." Milé. Tenhle chlap je prostě...
JO VLASTNĚ!

JEDU DO PAŘÍŽE!!!

Dneska nám to nabídl právě tenhle dějepisář, kdo má zájem jet s prckama z nejnižších ročníků, ať se hlásí, a pak nám četl program cesty a já si řekla OMG, JÁ TAM POTŘEBUJU!!! Všechno, co mě kdy z Francie zajímalo, zahrnutý v jediným čtyřdenním výletu! Jen ta cena, no... Předběžně jsem se zapsala, ale řekla jsem, že nevím, no. Ale mamka, což jsem teda nečekala, nepřemýšlela ani minutu a povídá, že jo. Je to na podzim, pár dní před mýma devatenáctinama, takže prý k narozkám. HEY HEY! :D Byla bych brečela štěstím, kdyby mi to nebylo v tu chvíli trapný. :D

Ach jé jé, já snad konečně vytáhnu paty ze země. :D
Ale mezi tím je celé léto a já nevím, jestli mám doufat, že mi moje poslední středoškolské prázdniny utečou co možná nejpomaleji, nebo jestli mám už nedočkavě poskakovat, abych už už mohla být ve Francii? Já mám léto vlastně už teď. Dnes se uzavřely známky a do školy páchnu zase až za dva týdny pro vysvědčení. Co chci vlastně dělat o prázdninách?
Ale to už je na samostatný článek a já řekla stručně a krátce.

Haha, 23:34, zastavte mě někdo. :D
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Mishi Mishi | 16. června 2012 v 12:00 | Reagovat

Paříž závidim, fakt. :) A ještě na podzim, to bude úžasný! A poslední středoškolský prázdniny si užij, musíš se psychicky připravit na poslední rok, věř mi, vím co říkám :D

2 Čerf Čerf | Web | 17. června 2012 v 15:41 | Reagovat

Paříž byla první místo, kam jsem kdysi prostě musel jet, když se to najednou smělo. A od té doby ještě párkrát. Pro mě to tehdy bylo něco úplně výjimečného, čemu jsem nemoh uvěřit, a jsem moc rád, že dneska je to celkem normální cesta. Tak držím palce, ať je to pro tebe něco zcela výjimečného a přitom je to vlastně úplně normální :-).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama