Když už o tom mluvím...

13. června 2012 v 18:37 | Lady Intrikánka |  Main stage
Poslední dobou se toho stalo tak strašně moc a já neměla fakt ani chvilku čas na článek.

Od dětského dne, kdy jsem se dobrovolně ze všech holek na baru nabídla, že teda půjdu hlídat do dětského koutku a rozdávat hračky a omalovánky, jsem získala pověst milovnice dětí, takže mě teď strkají k omalovánkám kdykoliv je nějaká dětská akce, naposledy předpremiéra Madagaskaru 3. Ale tak, nestěžuju si, jen pak večer odcházím z menším dýškem, když častěji omalovávám pořád dokola jednoho a toho samýho mamuta z Doby ledový, než abych stála u pokladny.

Když už mluvím o dětech, včera naše ZUŠ pořádala zahradní slavnost, něco mezi dětským dnem a besídkou, kdy všichni žáci předváděli, co už se naučili... čímžto se mělo literárně-dramatické oddělení převléci do kostýmů a dělat dětem šašky, zatímco hudební oddělení zahajovalo slavnost epickým vystoupením bicích nástrojů (oh god, so many drummers!).
Nicméně, Štefi mi slíbila, že mi ušije kostým šaška (něco ve stylu Harley Quinn, oujé), jenže, jak už to tak dopadá, to nedopadlo. Nebudu se rozčilovat. Radši jsem místo toho dojela k babičce pro máminy starý šaty z věnečku, Štefi uklohnila alespoň špičatej čepec s vlečkou a byla jsem za Bílou paní. A docela mě překvapilo, jaký to mělo úspěch. :D Lidi si mě fotili, stála jsem u kola štěstí a celé odpoledne si užívala toho, že můžu říkat "Roztoč to!" a nebude to klišé.
Ostatně, klaun stačil na celou zahradu jen jeden. Kluk za Zenitem byl očividně ve svém živlu (až mě chvílemi rozčiloval, když se nám kolo štěstí urvalo ze stojanu a málem padlo na ty děti a on měl pořád potřebu dělat kravinky), žongloval, hrál na ukulele a vyráběl z krepáku a špejlí růžičky, což je disciplína z dávných dob školní družiny, kterou jsem už dávno zapomněla. :D A kdyby mi při předání jedné z těch jeho růžiček neřekl: "Řekl bych, že ti to sluší, ale to bych lhal," mohlo to být docela milé.
Příští rok půjdu za naprosto božího klauna a natrhnu mu prdel.

Když už mluvím o růžích, zahajovaly jsme s holkama (a Klukem za Zenitem jakožto - značně nespolehlivým - zvukařem) muzejní noc v Muzeu Bedřicha Smetany Commedií Finitou. Ta paní z té výstavy to viděla už aspoň osmkrát a pokaždé je tak úžasně nadšená. :) A pokaždé dostane každá z nás růži, abychom měly alespoň pocit, že jsme fakt herečky. :D A nemůžu si pomoct, jak tam z každého okna vidím na Karlův most, nedá mi to a k smrti ráda jdu domů přes něj, i když je to dost oklikou. :D No ostaní moje nadšení nesdíleli, přeci jen už bylo dost pozdě, ale nemůžu si pomoct, když spěchám, tak to řeknu rovnou a ne až za mostem (Endario :D). Prostě příště radši zase půjdu sama, než pak muset poslouchat, jak jsem nekonečně zahleděná sama do sebe - raději hned několikrát, aby si byl Kluk za Zenitem opravdu jistý, že jsem to určitě slyšela. Jak jsem si o něm mohla vůbec kdy myslet, že je milý? Merline, z jednoho nebo dvou světlých okamžiků, které tenhle chlap kdy měl, jsem si o něm vytvořila naprosto mylný obrázek a v tom jsem žila celé měsíce. Chovat se k němu budu pořád stejně, ale žádnej velkej kamarádšoft z toho asi fakt nebude.
Hele, prej je mezi náma nějakej tydýt.

Když už mluvím o tydýtech... Ale to by bylo to samý, věčně dokola. Kjája, promerlina, bez komentáře. Na druhou stranu, jedinej chlap, co si všímá mých vlasů (jediná "moje" věc, na kterou jsem poměrně pyšná). Kdyby si takhle alespoň z poloviny všímal svých vlasů a čas od času se učesal. Nebo Hiro. Mimochodem, pán je zadaný. Ten samý, co se "nechtěl vázat". Všichni tak lžete, když vám jde o lacinej sex. Ještěže mám ještě nějaký zbytky rozumu. Útěchou mi budiž, že jsem (alespoň z informací, které mi poskytl její facebook) seznala, že se k němu slečna vážně hodí a nevypadá špatně. Hezký nohy, sympatickej úsměv. Je starší, než on, ale přece jenom k němu má věkově pořád blíž, než já, i když já proti němu taky nejsem žádná stará matrona, co je pár měsíců. Prostě jo, asi mě to sere míň, než by mělo. Aťsi. Přeju jim to. Já už mám takhle před prázdninama ke všemu tak laxní přístup, že už jenom bez zájmu mávám rukou, ať jde o cokoliv, školou počínaje.

Když už mluvím o škole, za dva dny mi de facto začínají prázdniny, héč. :D Příští týden třída odjíždí na týdenní akci a zbyli jsme asi tři, kdo nejede, takže nám bylo řečeno, ať ani nechodíme do školy. A následující týden je to samý výlet a exkurze, takže nazdar. Všechno už mám za sebou, ze všeho jsem prošla (hlavně z MATIKY), ze zbytku mám známky slušný (až jsem sama překvapená), seminárku na dějepis odevzdanou... vepsala jsem tam někam do odstavce o mužské rokokové módě úryvek z receptu na kuřecí vindaloo, protože to je jediná možnost, jak zjistit, jestli to profesor opravdu četl. On sice už na začátku roku tvrdil, že to všechno nečte, jen to, co ho zaujme, a u ostatního jenom zkontroluje zdroje a podobně, ale stejně by mě zajímalo, jestli právě to moje četl nebo nečetl. Uvidím, buď si mě podá a vymyslí něco extra, jak mě před všema zesměšnit (ono by bohatě stačilo vyzkoušet mě z historického přehledu, to je pokaždý bída ._.), nebo nepodá a pak je jasné, že moje téma nezaujalo. Nejsem ten typ studenta, jehož názor profesory zajímá.

Když už mluvím o studentech, tuhle jsem šla nakoupit a cestou jsem potkala jednu paní, co jsme spolu prodávaly Oriflame. Strašně hodná, ale tak užvaněná ženská! :D Navíc vás má potřebu věčně osahávat, poplácávat po ruce, hladit po zádech, objímat se a to já nesnáším dobře. A povídá a povídá a není k zastavení. Ale říkám, zlatý srdíčko! Vychovala tři děti. Ta nejmladší je prostě krásná, viděla jsem ji jednou, když pomáhala mámě rozdávat katalogy. Vypadá jako porcelánová panenka, úplně bílá pleť, malinký nosík, obrovský oči... a v uchu tunel, co se dá dělat. :/ Ten prostřední se jeden čas hodně líbil Mouce, jenže on začal jevit zájem teprve, když začala Mouka chodit s Brňákem, klasika. Kdo pozdě pozdě, sám sobě sám. A teď tu s tou paní stál ten nejstarší, se kterým jsem se nikdy předtím nepotkala. Prostřední je možná o něco hezčí, ale to je takový klučina a má ještě takový ten chlapecký obličejík, zatímco tenhle vypadal tak nějak dospěleji a sympatičtěji. Oba jsme na sebe házeli jeden útrpný pohled za druhým, jak jeho mamka mluvila a nebyla k zastavení. :D On sám toho moc neřekl, ale od jeho mámy vím, že je na vysoký a měl zrovna před nějakou zkouškou nebo co. A mě napadlo, že on je přesně ten typ Študáka z těch románů, co k nim mám v sešitě napsáno "student přijede na prázdniny na venkov, zamiluje se, pozorování sociálních vztahů na vsi" atd. :D Zajímal by mě. Jenže na facebooku neodpovídá na zprávu, co jsem zkusmo poslala ("zkusmo", protože si podle profilovky nemůžu být úplně jistá, jestli je to vážně on, ale měl ho v přátelích ten prostřední brácha, tak předpokládám, že ano :D), a jinak nevím, jak ho kontaktovat. Jo, vím, kde bydlí, ale přece nebudu zvonit dole na zvonek s klíčema na šňůrce kolem krku a hulákat do reproduktoru: "Dýdéén, paní Študáková, může jít Študák véén?" Achjo, co mám dělat? :D

A když už mluvím o chození ven... páčko.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 14. června 2012 v 17:06 | Reagovat

Ta za a - to si vyprošuju, to jméno ráda nemám a nikomu by nic nedošlo, kdyby v závorce bylo CM:P Když to změníš, nic se nestane, vážně:).
A já to říkala dostatečně nahlas, jenže ono to bylo tak nějak... já nevím. Největší zpoždění jsem pak stejně nabrala dvacetiminutovým čekáním na metro a sáhla jsem si na psa, tak co:P. Kluka se Zenitem neřeš, on je... takovej sám pro sebe mám pocit.
Je mi skoro líto, že to nebudu hrát tolikrát, abych v tom byla dobrá...
Prázdniny závidím... těšila jsem se, jak to dneska všechno skončí... a hovno, už máme slíbený zase dva testy na příští týden. Dafuq???
Kde ty je furt bereš? Já ať se děje co se děje, neochomýtne se kolem mě nikdo, kdo by vůbec stál za úvahu:D (S ideálními vlastnosti... například nezadaností:))

2 Čerf Čerf | Web | 14. června 2012 v 23:26 | Reagovat

Co si tak pamatuju, profesory většinou takové názory zajímají. Zvlášť když jde o recept na dobrotu :-).

3 may may | Web | 14. června 2012 v 23:39 | Reagovat

To s tím předprázdninovým laxním přístupem je naprosto trefné. Šíří se každoročně jako nějaká hodně nakažlivá epidemie.
Moje prázdniny začínají až za týden. Fňuk. :)

4 An. An. | Web | 15. června 2012 v 18:35 | Reagovat

Hahahahahaha! Kluci jsou největší .......... eh, šmejdi. Byla bych hodně sprostá (jakože jsem, ale nechci ti šířit negatismus na blogu). A ti, kteří kecají o tom, jak se nechtějí vázat (Doháje, a říkají to všichni úplně stejně. "Nechtít se vázat." WTF?!) jsou největší šmejdi. Nenávidím chlapstvo.
A prázdniny mám už od středy. Krásný pocit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama