Předvánoční.

21. prosince 2011 v 22:23 | Lady Intrikánka |  Main stage
Poslední dobou mám pořád co na práci, takže mi na nějaký blog ani nezbývají myšlenky. :)
Tak třeba v pondělí jsem měla v rámci předvánoční akce občanského sdružení 8 jinak! (ačkoliv s Prahou 8 nemám veskrze nic společného) předčítat Čapkův apokryf Svatá noc v jakési synagoze na Palmovce. Měl tam se mnou být i Kluk za Zenitem a sraz jsme měli před Komerčkou. Jenže až tam jsem zjistila, že se akce nekoná v synagoze, nýbrž právě před Komerčkou, na mrňavém, nerovnoměrném, rozviklaném, rozvrzaném improvizovaném pódiátku, navíc v tom brutálním mrazu. Samozřejmě se začínalo o hodinu později, než se mělo (jak jinak, jsme přece v Čechách), takže než jsem přišla na řadu, byla jsem promrzlá na kost. Koupila jsem si alespoň chvíli před výstupem čaj, abych si rozehřála pusu, protože jsem nemohla ani pořádně mluvit. Bezvadný. Učitelka herectví tohle s oblibou dělá, nasáčkuje nás do něčeho, o čem víme nula nula prd informací. A potom přijde a spráskne ruce: "To jsi přišla takhle oblečená, zbláznila ses? Vždyť zmrzneš!" (byla jsem nabalená jako vždycky, ale kdybych věděla, že budu stát dvě hodiny na mrazu jako idiot, nabalím se samozřejmě víc)

Včera jsem naběhla do třídy, rozdala dárky (s takovým zvláštním pocitem u srdce, který nedokážu definovat, nevím ani, jestli je pozitivní nebo negativní, jsem zkonstatovala, že jsem za ostatní utratila mnohem víc peněz, než oni za mě... ráda dělám lidem radost a za kamarády ty peníze klidně dám, na co jinýho je v tomhle věku taky syslím, když ne na Vánoce, žádnou rodinu přece neživím, ale na druhou stranu se ráda tak trochu sobecky podívám, na kolik si cení kamarádi mě, no říkám, nedokážu přesně popsat, jaký pocit z toho mám... ale abyste to nepochopili špatně, strašně mě všichni potěšili a doufám, že i já je :) ) a pak jsem hned zas utekla, protože ve výtvarce jakožto v improvizované šatně už čekali lidi z herectví (těm jsem teda taky donesla nějaké drobnůstky, ale ani jsem nečekala, že by si vzpomněli ostatní, protože tam prostě nejsme zvyklí se na Vánoce obdarovávat, měla jsem prostě chuť je taky potěšit :) ). Takovým zvláštním způsobem se to totiž semlelo tak, že jsme měli hrát hned dvě představení (Commedia Finita a Ze života hmyzu) přímo na mojí škole, z čehož jsem byla dost nervózní, protože, přeci jen... znám lidi od nás ze třídy a vím, co dokážou. Nebála jsem se samotného představení, spíš jsem měla strach z toho, co se bude dít potom. Jde sice jen o pár lidí ze třídy (zbytek mě úžasně podporoval), ale o to ostřejší jazyky mají. Zatím vím o jedné negativní připomínce, ale to šlo od Kjáji, jehož názor je pro mě i pro ostatní asi tak stejně cenný, jako hovno na podrážce (ovšem po představení nezapomněl přijít připomenout svou vlezlou přítomnost Endarie). :) Jinak se zatím přede mnou všichni tvářili, jako že se jim to líbilo a byli spokojení. Otázkou je (a moji představivost to neuvěřitelně dráždí), co se mi mezitím odehrává za zády, a kdo jakou pochvalu myslí upřímně. Ale to, předpokládám, ukáže až první hodina tělocviku po prázdninách, kde většinou nějakým zvláštním působením nezdravé soutěživosti všechna potlačovaná zášť a drby vyplavou na povrch.
Ale asi jsem jen zbytečně paranoidní.

Večer jsem se ale vážně rozčílila. Spolužačka slavila osmnáctiny a naprosto se vykašlala na veškerou organizaci. "Prostě se v půl desátý sejdeme celá skupinka před Luxorem a rozhodneme, kam půjdeme." Jenže to by nesměla se zbytkem skupinky dorazit až po desáté. To by se nesměla půl hodiny rozhodovat, kam chce jít. To by se musela nejdřív přesvědčit, které kluby jsou vůbec v úterý večer otevřené. Když jsme dorazili někdy v jedenáct před Retro a zjistili jsme, že je zavřené, místo toho, aby vymýšlela alternativu, odběhla s holkama před výlohu televize Metropol dělat opičky do kamery, takže jsme s Marshall obvolávaly známé, kteří byli doma, aby nám na netu zjistili, jestli je otevřená Lucerna. Ta sice měla, ale byl tam zrovna nějaký kocert za 250 korun, což se teda nikomu za vstup dávat nechtělo. Ve finále se rozhodlo pro Chapeau Rouge, ale než jsme se vůbec doprdelili na Můstek, bylo půl dvanácté, přičemž já chtěla ve dvanáct zmizet, abych stíhala jedno z posledních meter, protože jsem měla mít dneska autoškolu. Jelikož jsem už včera na teorii několikrát regulérně usnula, chtěla jsem být alespoň do auta pořádně vyspaná, ať někoho neodkrouhnu hned při druhé jízdě. Takže jsem se rozloučila, nezapomněla jsem nahlas poznamenat, že to byla "fakt špatná oslava, ale o to dýl na ni budu vzpomínat" (merlinžel s mojí pověstí si to zřejmě všichni vyložili spíš jako vtip než uštěpačnou poznámku), vrazila jsem jí do ruky dárek (za což jsem si potom rvala vlasy, protože to bylo fakt krásný a poměrně drahý tričko z Reserved, kterýho mi bylo po tom, co předvedla, vážně líto) a odporoučela se na výsost nasraná do metra. Ani nevím, kde nakonec skončili.

No a teď mám konečně na dva týdny pokoj. Zaplaťmerlin mám dárky nakoupené a zabalené, dnešní jízdu mám za sebou (a prý to bylo na druhou jízdu dost dobré ^^) a už mě čeká jen pořádně uklidit před páteční návštěvou, přijede brácha s malou neteří a ségra se synovcem (který je teda o rok starší, než já, takže si daleko víc užívám dělat tetu té nejmladší :D ).

Mimochodem, v Praze sněží! :D
Tak jen ať to vydrží.


Do Vánoc zbývají 3 dny.
Její Veličenstbvo
Lady I.

P.S. Začalo mě teď zajímat, jak to máte s dárky pro kamarády i vy ostatní. Klikejte na anketu dole. :)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 23. prosince 2011 v 8:30 | Reagovat

Povedená oslava. Než se doslaví osmnáctiny, devatenáctka klepe na dveře :-) Vánoce letos nestíhám, až do včerejška jsem dodělával povídání o Japonsku. Takže teď mám vánoční dárek mimo jiné i pro kamarády. Je dražší nebo levnější, když nestál nic než práci? :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama