Znovuprozření.

7. listopadu 2011 v 21:38 | Lady Intrikánka |  Main stage
Vždycky mě strašně pobaví, když přijdu na písemku perfektně naučená a profesoři mě vzápětí vyvedou z omylu.

Serenity - Fairytales

Dnešek byl na odstřel. Nálada pod psa, čekala mě čtvrtletka z matiky, všichni profesoři teď zkouší (vskutku nevíš den ani hodinu! může to přijít kdykoliv!) a ještě na mě čekal po škole malý bonus. Písemku z chemie, na kterou jsem přišla našrocená, jsem napsala ne za jednu, ale hned za dvě pětky (protože ještě mňam mňam názvosloví). Jakmile přede mě položila papír, okno. Totální. Nevím, proč se mi to stává, ale poslední dobou to mívám častěji, než je mi příjemné. Můžu se učit, jak dlouho chci, ale všechno se to vypaří s přečtením zadání první otázky. To je dost nasírací záležitost. Člověk pak ztrácí veškerou motivaci se učit a ocitá se v bludném kruhu nedostatečnosti.
Každoprasně, původní informace byla ta, že jsem měla ještě s pár podobnými případy přijít po škole do učebny chemie, abychom si to napsali znova, že prý nám z těch dvou známek spočítá průměr. Bylo to dobrovolné, ale i když jsem věděla, jak to skončí - v hlavě v jediné vteřině dokonale vymeteno -, chtěla jsem alespoň ukázat snahu. Z 5/5 už prostě další pětkou horší průměr neudělám, tak proč si tam tu hodinku navíc neposedět, že jo. Uvidím, jak mi to dopadlo. Šla jsem tam sice se slzama v očích, protože mám poslední dobou pocit, že je mi veškerý šrocení na prd, a nechápu, jak to dělá třeba taková Štefi, že je chytrá prostě jenom tak, ale odcházela jsem s tím, že jsem toho napsala alespoň o něco víc, než minule. Nakolik správné ty informace byly, to už musí posoudit profesorka.

Přemýšlela jsem potom, že zatáhnu herectví, protože jsem měla náladu na tak záporný úrovni, že bych se nejradši jen stočila někde do klubíčka v něčím náručí a hodiny tak seděla. Dokonce jsem kašlala na to, že je všední den, a to se s Jeho Veličenstvem ze zásady nevídáme (ani nevím, jestli jsem ho někdy viděla i jindy, než v pátek nebo o víkendu, třeba se od pondělí do čtvrtka proměňuje v žábu nebo tak něco) a napsala jsem mu, jestli se nechce vidět. Což mi samozřejmě nemohlo projít, to by bylo proti všem přírodním zákonům, a tak jsem přece jenom na to herectví šla.

Totiž, něco mi asi znovu došlo. Znáte ten stav znovuprozření, ne? Už jste na to přišli dávno, už dlouho to víte, ale prostě jste to nechali být, promlčeli jste to, neřešili, nebo se stalo něco, co vás donutilo na to zapomenout. A pak vám to znovu dojde. Znovuprozření.
Měla jsem totiž pocit, že si z té páteční oslavy všechno pamatuju, že alespoň k tomu všemu, co jsem tam vyvedla, nemám okno a můžu se za všechno patřičně stydět a poučit se z chyb atakdál. :D Jenže postupně se ke mně dostávají další informace, na které si pamatuju jen mlhavě nebo vůbec. Že jsem seděla na schodech před Futurem, když mi bylo špatně, a lkala, kde je Jeho Veličenstvo, že ho chci mít u sebe, to mám jen jakoby v mlze, ale pamatuju si to. Že jsem to opakovala ještě, když jsem potom doma usínala, a v polospánku jsem ho volala, to už mi musela sdělit Štefi. A já si říkám, proč se takhle nikdy neztrapnila Mouka? Protože Brňák je s ní každou volnou chvíli. Violet? Ten její ji taky nespustí z očí. Krucinál, já chtěla jenom někoho, kdo mě obejme, když mi bude mizerně, protože mám tu svojí zasranou hrdost, která mi nedovolí jít a přiznat někomu, že potřebuju obejmout. A když sedíte někde na schodech a ptáte se po něm a nejlepší kamarádka vám do očí řekne: "Prostě tu není, protože na tebe sere!", leccos vám dojde. Ale já už to vlastně věděla, takže mi to vlastě došlo znovu. Znovuprozření.

A tohleto se mi honilo hlavou, když jsem seděla na pódiu a měla číst jakousi rozšafnou báseň od Šrámka, přestože jsem na to neměla vůbec chuť, protože už tak stál ten den za prd a já si ještě sama podkopávala náladu takovýma myšlenkama. Krucinál, přece si nebudu sama kazit jedinou věc, co mě baví?! A kvůli chlapovi?!

Jenom se obávám, aby se nestalo to, k čemu mívala milá Lady sklony už dřív, totiž běžet se utěšit do náruče někoho jinýho. Zatím snad postačí čokoláda, znovu si pročtu scénář, co mi dal dnes k nahlédnutí Kluk za Zenitem, dám si čajíček a budu myslet na Vánoce. :)

Do Vánoc zbývá 47 dní.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 8. listopadu 2011 v 8:13 | Reagovat

Každopádně si budu o pracovním týdnu dávat pozor, abych neublížil nějaké žábě.

2 Laithé Laithé | Web | 8. listopadu 2011 v 17:03 | Reagovat

[1]: Já bych tu žábu kopla, třeba by se jí rozsvítilo.

Nenarazila jsem na člověka, kterému by teď škola šla nebo ho minimálně neštvala. Asi nějakej error.
Napsala bych ti i něco povzbudivýho, ale nemám na to potřebný buňky (zmizely s včerejší snahou se něco naučit..).

3 Cheerful Lady Cheerful Lady | Web | 8. listopadu 2011 v 20:44 | Reagovat

Kvůli chlapovi? Nediv se tolik... Je těžké si to přiznat, ale většina našich zvláštních úkonů a zvláštního chování je kvůli nim...
Ale je krásné se od toho na chvíli oprostit.. Myšlenky na Vánoce? Ideální! Jen si do těch vánočních myšlenek nezapomeň dosadit tu správnou mužskou postavičku... ;D

4 LoveShy LoveShy | Web | 9. listopadu 2011 v 21:40 | Reagovat

Neodpočítávej ty Vánoce! :D
A koukám, že taky pěkně na hovno obdobíčko. Jako došel ti už dopis? Tam si můžeš postěžovat! :)

5 Mish Mish | Web | 13. listopadu 2011 v 17:13 | Reagovat

Další milovník Vánoc koukám :)...

"Když někoho hrozně moc chceme, jsme v pokušení spokojit se s málem - dokonce i s ubohou napodobeninou - s menším málem, než jsme si kdy dovedli představit." Věta z jedný moc chytrý knihy, co teď čtu.. A je to svatosvatá pravda.. Radši s nim budu jen o víkendu než abych s nim nebyla vůbec..

6 Hok Wolker Hok Wolker | E-mail | Web | 13. listopadu 2011 v 18:25 | Reagovat

Vykašli se na Jeho Veličenstvo. Kluk ti přece nebude kazit náladu. Pořiď si rybku... :D :)

Ať žijí Vánoce :)

7 Jilly Jilly | Web | 13. listopadu 2011 v 22:55 | Reagovat

Ach jak strašně jsem ráda, že mi okno nic neříká:D Nějakým záhadným způsobem se mi daří udržovat si hladinku za jakýchkoliv okolností a umím taky hezky rychle vystřízlivět:D Sama se divím, že se umím tak hlídat když uvážím kolik akcí týdně jsem schopná zvládnout na jedne zátah :D:D Říká nepoučitelná společensky vytážená osoba:D To odpočítávání Vánoc mně děsí:D Jinak hezký místo, vrátím se sem:)

8 Jilly Jilly | Web | 13. listopadu 2011 v 22:56 | Reagovat

Jo a chlapy jsou svině a nezaslouží si ani špetku z toho co pro ně děláme :D To jen tak na okraj, na to jsem v minulém komentáři zapomněla :D

9 Baruneta Baruneta | Web | 14. listopadu 2011 v 21:57 | Reagovat

Mmmm, jako bych ten článek psala já. Jenom já bych se klidně ráda přirulila do něčí náruče a udělala ze sebe roztomilou chudinku, ale nemám nikoho, kdo by mi tu náruč dal. Takže ležím doma a prodlužuju si nemoc, abych nemusela chodit alepsoň jeden den do školy. Jak trapné, připadám si, jako by mi bylo 12 :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama