Želví párty.

27. listopadu 2011 v 19:30 | Lady Intrikánka |  Main stage
Včera... vlastně už dneska jsem si vzpomněla na jednu fáčebókovou stránku, bylo to volně přeloženo něco jako "Vidíš pěknýho kluka, ty se usměješ, on se usměje, už se nikdy v životě neuvidíte." A vzpomněla jsem si na to v jednu ráno v autobuse, když jsme se na sebe culili s jedním frajerem, merlinžel jsem jela s kamarádkou, takže jsem nic víc než letmé úsměvy nepodnikala. Ale třeba je to tak dobře, takhle mám milou vzpomínku na to, jak jsem vystupovala a on se za mnou ještě otáčel, která by třeba zmizela, kdybych ho líp poznala. Třeba by se dejme tomu ukázalo, že je to jen další blbec. Takhle to bude navždycky milý kluk z autobusu. .)

Jo vlastně, kdyby to někoho zajímalo, s Jeho Veličenstvem jsem se ještě nerozešla, a to z toho prostého důvodu, že jsem se s ním od té doby, co jsem se o tom skálopevně rozhodla, ani jednou neviděla. Dobrý, ne? Já ho nemůžu ani poslat do prdele, vždyť je to smutný. :D A předem upozorňuju ty, kteří by mi chtěli v dobré vůli radit, že mám nějakou hrdost a čest a nerozcházím se přes SMS, telefonát, záznamník, e-mail, dopis, facebook, vzkaz přes kamaráda,... a nebyli byste první, kdo mi nějakou takovou ohavnost radí. Nejsem socka a vím, jaké to je, když vám někdo něco takového provede, a na jejich úroveň se nesnížím, sorry.

Disturbed - Overburdened

Každopádně dost k mojí soap opeře, to bylo jen tak naokraj, kdyby se bez té informace někdo fakt neobešel.
Proč jsem začala o tom autobusu. Vracela jsem se totiž s kamarádkou z Happyho osmnáctin. Happy si zakládal na tom, že do osmnácti se alkoholu nedotkne, a podařilo se mu to, když nepočítám ty mini-přípitky na třídních oslavách, kde se vědělo, že Happymu se má nalít jen opravdu symbolický čůrek jenom tak, aby dno sklenice nezůstalo suché. :D A na to, že tedy pil poprvé v životě, si to dal docela dost. Tudíž byla samozřejmě legrace. :D Zprvu.

Byl tam totiž taky Kurt, z čehož byla Štefi po jedný takový epizodce (netřeba zde rozebírat) špatná. A když se najednou Kurt sebral a odešel s dalšíma spolužačkama, Štefi se prostě zhroutila a brečela tam přede všema. Měla taky dost upito, což nepochybuju, že se na ní podepsalo, ale v tu chvíli mě přešel všechen ten vztek na ní, že se nechá Kurtem využívat, a bylo mi jí hrozně líto. Než stihla všem vykecat, proč brečí, odtáhla jsem ji do koupelny. Měla jsem sto chutí vyběhnout ven a seřvat Kurta jak psa, kdyby už nebyli merlinví kde. V nejbližší době ho ale odchytím a prostě mu řeknu, co si o něm myslím. To udělám. Po tom, co jsem viděla, v jakým je Štefi stavu. Zalezly jsme do Happyho pokoje, aby se vybrečela, po chvíli se k nám přidaly Sunny, Marshall a Aerenwyn a za chvíli už jsme bulely všechny jak želvy. Ukázalo se, že nikdo není prostě bez problémů. U každýho se něco najde. A jak byly holky opilé, prostě se po dlouhý době otevřely a všechno vypověděly a navzájem jsme se utěšovaly. Jenom já mlčela, protože mám pocit, že už tak je zbytečně zahlcuju svými problémy. Navíc jsem nestačila zírat. Tohle jsou holky, které mi přišly vždycky neuvěřitelně silné, ani mě nenapadlo, že jsou nějakým způsobem nešťastné a že mají taky svoje problémy. Hlavně Aerenwyn. Nikdy jsem netušila, že ji něco trápí. Nikdy by mě nenapadlo, že ji uvidím plakat. Takže jsem mlčela. Mají daleko větší právo se vypovídat, mají daleko horší trable. Ale když Štefi vyhrabala Happyho rozladěnou kytaru a začala hrát a zpívat... nikdy jsem ji zpívat neslyšela, za těch necelých sedm let, co se známe, co jsme nejlepší kamarádky, nikdy přede mnou nezpívala. A zpívala tak neuvěřitelně nádherně a tak procítěně a tak neuvěřitelně krásnou písničku... že jsem to prostě vzdala a řvala jsem taky. :D A nebrečela jsem kvůli těm hloupostem, který považuju za svoje neřešitelný problémy. Brečela jsem, protože jsem si v hlavě promítala ty poslední dva roky, všechno to, co mi Štefi navykládala, co všechno jsem já musela vyslechnout, co ostatní netušili. A šlo o Kurta. Tak strašně moc ho nenávidím. Jestli se Štefi něco stane, jestli si kvůli tomu parchantovi něco udělá, může si bejt jistej, že už se mě nezbaví, udělám mu ze života peklo.

Franz Ferdinand - Walk Away
Písnička, kterou zpívala Štefi. Poprvý v životě jsem brečela dojetím.

Kašlu na učení a jdu ven. Vytáhnu Hira do tý zimy, ať chce nebo nechce. :D Naháním ho totiž už asi týden a on se nenechá. :D

Do Vánoc zbývá 27 dní.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cantharus Mortifera Cantharus Mortifera | Web | 27. listopadu 2011 v 20:39 | Reagovat

Někdy asi není špatné si takhle hromadně pobrečet.

Ne, že bych to někdy zažila.

...

Už jen 27?

2 Čerf Čerf | Web | 27. listopadu 2011 v 23:07 | Reagovat

Pláč je očistnej a má svůj smysl a občas by mu každej měl popustit uzdu, jinak pukne. Nevěřím, že je vůči tomu někdo úplně imunní. I ti zpropadení "necitelní" Japonci často brečí, aspoň uvnitř, aby nikdo neviděl...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama