Pařba jako řemen!

5. listopadu 2011 v 18:00 | Lady Intrikánka |  Main stage
Je to megačlánek, já vím, ale pokud se dochroustáte až na konec, budete se mi moct zvesela vysmát a to za to přece stojí, no ne?

Tak tohle byla ostuda. Fakt. Ostuda.

Včera jsem slavila osmnáctiny. Už tušíte?
S Rytířem jsme byli už asi půl roku domluvení, že když máme ty narozeniny blízko u sebe, že naše oslavy spojíme. Nakonec z toho byla trojitá oslava, jelikož se k nám připojil i Rytířův spolužák Andy. Toho jsem si tam ale všímala minimálně, maximálně jsem si k nim stoupla na společnou fotku oslavenců. Konalo se to ve Futuru, což je pražský music bar a taneční klub, za dresscode jsme zvolili zelené oblečení a sluneční brýle, a kdo nepřišel v zeleném, tomu jsme nastříkali hlavu zeleným sprejem. :D Ve finále jsme ale skončili zelenovlasí skoro všichni. :D Ale popořadě.

Ještě před Futurem jsme se Sunny skočily do music baru Nebe, jelikož tam měli do osmi zlevněné drinky a ty my rády ochutnáváme. :D Na netu psali, že se do Futura vpouští v osm, na kase nám ale řekli, že to o hodinu posunuli na devátou, tudíž jsme neměli hodinu, co dělat. Stála nás tam taková malá skupinka, já, Sunny, Marshall, brácha, Ten černoch, později Violet a další... najednou k nám přiběhl chlápek s nějakou ženskou, vrazil mi do ruky mobil a povídá: "Mluvte do toho!" A to neměl dělat. :D Zahájila jsem hovor "Hey, bitch!" a mobil se k chlápkovi dostal zpět až po dalších dvaceti minutách, kdy jsme si ho všichni předávali z ruky do ruky. Později nám s vysvětlil, že si chtěli vystřelit z kolegy, který je "trochu zvláštní". A myslím, že úkol jsme splnili. "Všichni jsou mrtví... Dejve." "Dobrý večer, právě stojíme na náměstí Zkurveného Kráchu a budeme pozorovat žeroucí se rypadlé, předávám slovo předsedovi strany Igoru Burešovi." "Balls to you, sir!" "Tady Veverka. Jak jste na tom s těmi fakturami?" "Dobrý den! Dobrý den! Dobrý den!" "Abyste to pochopil, já osobně si jí vážím. Tedy jako umělkyně. Ale jako člověka? Na jedné straně úžasný hlasový fond a na té druhé... disharmonie. Tedy mezi ní a ní. Politováníhodná disharmonie. Dovolte mi drobné podobenství - i nad močálem se vznášejí světlušky." "Dobrý den! Dobrý den!" "V mém případě to neplatí, já si dělám jen svou práci." "Všichni jsou mrtví... Dejve." "Já nevolám ze zákaznický linky, já volám z partnerský linky. Heslo je autoforum 23-31-36."
Nakonec nás pozvali na pivo, a že jsme měli do otevření ještě chvíli času, šli jsme. Když jsme ale došli před hospodu, zjistili jsme, že čas nemáme, jelikož na nás čekala skupinka ostatních v parku vedle Futura, otočili jsme se a zdrhli jsme jim. :D Místo piva jsme si u Vietnamců koupili Lemona v plechu. :D Nikdo nechápal, proč se s Rytířem, když jsme se k nim v parku připojili, tak šíleně smějeme, když jsem mu ukázala svýho Lemona, obřadně jsem dovnitř vhodila urvaný takový ten otvírací plíšek a prohlásila jsem: "Tak to rozjedem." (A pokud to nechápete ani vy, odkážu vás na jeden historický článek. Hledejte pod třetí písničkou.) Pěkný to bylo, když někdo začal nedaleko odpalovat ohňostroj, a Rytíř začal prohlašovat, že ho objednal pro mě, ale že nebyl pořádně vidět, pokrčil Ten černoch rameny a povídá: "Někdo holt objednal ohňostroj, někdo jinej zas mraky." :D Stejně to bylo hezké a Rytíř dostal děkovnou pusu. Noaco. Asi už holt máme takovej zvláštní vztah, něco jako postavy dvořana a kněžny z Lucerny (ačkoliv tam se o tom samozřejmě nepíše ani slovo :D), nic spolu nemáme ale přesto takhle čas od času ujedeme (ale opravdu jen lehce, žádný extempóre za tím nehledejte). Pravda, možná bych to nedělala, kdyby Jeho Veličenstvo neležel doma s angínou, ale říkám, nic to neznamená.
Pak už dorazil i zbytek a všichni mi předali dárky, což jsem nečekala, myslela jsem, že na oslavy v klubech se dárky nenosí, protože je to prostě takový... neoficiální, prostě se sejde parta lidí a zapaří. Od Štefi jsem dostala neuvěřitelně krásný pouzdro na mobil, který sama vyráběla, protože je hrozně šikovná, a namalovala na něj deathbata, logo Avenged Sevenfold. Ááá, miluju tu holku, miluju to pouzdro!

Ňah! ^^

Sunny, Marshall a Aerenwyn mi nechaly zarámovat naši památeční fotoautomatovou fotku a přidaly lahev Jelzina, Ex, který tam dovedl nějakou slečnu, která mluvila jen rusky, a o které jsem si myslela, že je to ta jeho nová přítelkyně, ale prý to byla jen návštěva z Ruska, mi přinesl studentskou pečeť a lahev zelené, stejně tak Rytíř, který mi dal jen symbolickou maličkou "placatku" (skvělý slovo :D), dál jsem dostala třeba tílko (vypadám snad jako někdo, kdo nosí velikost XS?? o.o Ale musím uznat, že mi to trochu polechtalo ego. :D), náramek, lahev absinthu (prostě když zelená party, tak samý zelený pití :D), bonbony plněné vodkou (to se vyrábí?! :D:D), gumovou kačenku, která svítila zeleně a červeně, když se s ní praštilo (ale praštila jsem s ní tak moc, až splaskla a ta svítivá kulička vevnitř se rozbila, takže jsem slíbila, že uspořádám pohřeb kačenky :( ), plyšovou ruku, která se smála, když jste s ní někoho bouchli (pak mi jí ale kluci vymáčeli v pivu a nakonec jsem ji tam i zapomněla :( ), od jednoho cizího kluka, kterého si tam přitáhla Itchie, bonboniéru a od dalších holek takové ty bonbonky na gumičce, které jsme nosili na krku nebo na zápěstí jako hodinky (takže jsem měla celý večer čas 8:00 :D) jako malí a chroupali to přímo z tej gumičky, takže jsem si zavzpomínala a nosila to celý večer a chroupala. :D Kluky jsem nechávala jíst bonbonky ze zápěstí a holky (a Rytíře.. já vím, já vím! >,<) z krku. Tancovalo se a pilo se a... pilo se.

Jako jo, pamatuju si všechno, co se dělo... merlinžel.
Jakožto oslavenkyni mě samozřejmě každý pozval na panáka a jelikož jsem už v sobě měla ty drinky a pivo, picla jsem se slušně. Když už se mi motala hlava hodně a řekla jsem si, že už dost, že už budu jen hodně pít vodu, aby mě ráno nebolela hlava, vrazil mi Ten černoch do ruky panáka zelené a ten mě asi dodělal. Itchie mimo jiné od nějakýho cizího chlápka dostala pětikilo za žvýkačku, která ani nebyla její (:D), tak vybrala od každého ještě dvacku a koupila takový ten "kbelík" mojita pro všechny. Z toho už jsem ani nepila, ani už jsem neviděla, jak po sobě ostatní hází led, který potom zbyl, když se to dopilo, ani to, jak ten zbytek vlili Štefi za krk, bylo mi špatně a tak jsem se natáhla přes židle a s hlavou v klíně Marshall jsem se to snažila rozdýchat. Pak mě ale Itchie v záchvatu veselosti polila od hlavy k patě zbytečky toho mojita, takže jsem byla celá ulepená od třtinového cukru a táhlo to ze mě a suma sumárum, prostě jsem se tam zeblila jak Amina do toho prázdnýho kbelíku. :/ Že jsem tancovala na pódiu před všema jak čůza, že jsem Tomu černochovi řekla, aby pozdravoval "svého sexy bratra" (hahaha, doufám, že se Hiro řádně pobaví), že jsem se Štefi vyřvávala, že má Jeho Veličenstvo velkou prdel (upřímně, dozvěděla jsem se to od Štefi, chlapům prostě na prdel nekoukám, takže jsem si nevšimla :D), že mě brácha viděl s cigaretou, že jsem někoho polila pivem, že jsem převrhla mojito, který mi koupil Ex, že jsem se s tou jeho kamarádkou snažila komunikovat rusky a pak jsem na Mouku křičela: "Mouka! Pažálsta! Mouka!", že jsem mlela nesmysly, že jsem věčně zakopávala (pravda, sundala jsem dioptrické brýle a nasadila sluneční, takže jsem i tak prd viděla), že mě Brňák, Mouky přítel, musel věčně chytat a zvedat,... to všechno bych odmávla rukou a řekla bych: "Pařba jako řemen!" Ale že mě ostatní viděli zvracet, to mi prostě přijde nehorázně trapné. Všichni nad osmnáct mi sice tvrdili, že svoje osmnáctiny taky nesnesli, ale já měla stejně potřebu se pořád omlouvat a opakovat, jak je mi to trapný. A všichni byli super, snažili se mi pomoct, odvedli mě na záchod, abych se umyla od toho cukru (fakt geniální nápad, Itchie! ._.), a pak ven na vzduch, kde se mnou zůstali v tej zimě. Brňák u mě seděl a pořád mě hladil a uklidňoval, myslím, že tam se mnou byla i Marshall, Mouka a ten kluk, co ho přivedla Itchie, ale pokud tam byl ještě někdo další, už si to nepamatuju. Seděla jsem tam a pořád se Mouky ptala: "Kde je Jeho Veličenstvo? Kde ho mám?" a nebyla jsem schopná pochopit, že tam není a leží doma s angínou, i když na mě Mouka se smíchem křičela: "Jeho Veličenstvo tu není, vysral se na tebe!" Asi jsem ho chtěla mít u sebe, ale je sestsakra dobře, že tam nebyl. Pořád mi bylo neuvěřitelně trapně. Radši jsem šla na záchod a strčila si prst do krku, protože jsem potřebovala nějak dojít domů. Brácha mi sbalil věci, myslím, že za těch patnáct let, co spolu koexistujem, jsme k sobě měli asi nejblíž, fakt mu mě asi bylo líto (i když se mi teda vysmál řádně a stejně mě druhý den napráskal našim, ale od toho bráchové jsou :D), odvedl mě se Štefi, která u nás měla přespat, domů, omluvil se a poděkoval tomu chlapíkovi v nočním autobuse, kterýmu jsem si tam lehla na dvojsedačce na klín, protože mi bylo pořád špatně a radši jsem udělala další trapas, než abych se poblila v autobuse plným lidí. "Prosimvás, můžu si na vás lehnout? Mně je fakt strašně špatně." "Klidně, ale ať na mě nic nepřistane," řekl a dál si přese mě četl noviny. :D Dostali mě domů a do postele, poděkovala jsem bráchovi a druhý den jsem ani nenapráskala, že měl tři piva a panáka, ačkoliv měl od mamky striktní zákaz. On si zas nechal pro sebe to cigáro, ale to ostatní extempóre si samozřejmě nemohl odpustit, takže se mi teď doma všichni tlemí. :D Jediná klika, že mi nebylo špatně ráno, to by se mi smáli snad ještě víc. Kupodivu mě ani nebolela hlava.

Prostě jsem udělala strašnou ostudu a štve mě to, protože bych tam klidně zůstala a bavila se dál, kdybych se nezlila jak doga. Berte to jako odstrašující příklad, děti. :D
Musím ještě napsat pár lidem a omluvit se, už jsem psala Brňákovi, protože na mě byl opravdu za celý večer hrozně hodnej a já jsem mu fakt vděčná. Mouka má strašnou kliku, že někoho takovýho má.
No ale když pominu ten fail na konci, pořád musím uznat jednu věc...

Pařba jako řemen!
Její Veličenstvo
Lady I.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Endaria Endaria | Web | 5. listopadu 2011 v 19:31 | Reagovat

Neboj, až mě bude 18, taky se pravděpodobně totálně zebliju. Zvlášť proto, že prostě nejsem zvyklá pít:D

2 Laithé Laithé | Web | 7. listopadu 2011 v 17:54 | Reagovat

Tak jsem se prokousala na konec, juchů! :D Myslim, že osmnáctky mají být nezapomenutelný, což se asi vyplnilo, ne? :) Myslim, že moje dopadnou jednou podobně.. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama