Out of the Dark -11011-

7. října 2011 v 16:10 | Lady Intrikánka |  Main stage
Zvláštní, jak jediná drobnost dokáže člověka úplně změnit. Tak třeba, Tágo si nechal píchnout uši. Teda nevím to jistě, nepřibližuju se k němu až tak, abych to mohla detailně prozkoumat, a ptát se ho nebudu, ale jeden den jsem ho viděla s náušnicema nebo co. Jenže dnes jsem si všimla, že žádné dírky v uších nemá. Tak nevím. Ale musím říct, že mu to docela seklo. Což o to, on to byl vždycky pěknej kluk, ale tohle mu dodalo šmrnc. Možná by si je měl opravdu nechat píchnout.
Nebo Ex. Vyholil si na bradě takový ten proužek, co mu jakoby "lemuje" čelist, jestli si to dovedete představit. To se mi na chlapech vždycky líbilo, hodně to ty čelistní kosti zvýrazní. Ex v tom sice vypadá trochu jako Abe Lincoln, není to asi úplně ono, ale taky mu to s tím obličejem něco udělalo, vypadá to docela zajímavě. Třeba jde o zvyk, za měsíc už mi třeba ani nebude připadat, že v tom vypadá tak směšně. Možná mu to pochválím.

Van Canto - Fear of the Dark
Doporučuju poslechnout. Přijde na ně totiž ještě řeč.

Když už mluvím o vousech, nemůžu se nezmínit o sobotě. Ach. Můj. Merline. To bylo tak boží.
Eh, jestli vám připadá, že to s vousy nemá nic společného, teprve se k tomu dostanu.
V sobotu jsme totiž s Endariou šly na Out Of The Dark. S náma ještě dva moji spolužáci, Kurt a Kjája. Za to jsem teda dostala od Mouky a Štefi kapky, mají totiž za to, že si na mě dělá Kjája zálusk a já mu jdu akorát na ruku, ale vždyť jde jen o metalovej koncert, to není žádná romantika, to je křik, pivo, pot a... já nevím, další křik. :D
Byli jsme tam sice směšně brzo, ale mohli jsme alespoň sledovat, kdo všechno přichází. Hlavně jsme se pořád divili, proč se to odehrává v něčem, co vypadá jako mateřská školka. KC Zahrada je veselý barevný domeček plný háčkovaných deček a měkkých křesílek. Lol. What?! Poslední místo, kde byste čekali metalový koncert. Skoro jsme se báli, jestli nečekáme u špatné budovy. Najedou ale ze dveří vyšla Mary z Tristanie, z čehož jsem dostala málem šok, přeci jen si tak jako laxně vyšla na zahradu mezi tu hrstku čekajících a začala se tam bavit s nějakou skupinkou. A objevovali se další. Sice jsme ty kapely moc neznali, ale bezpečný indikátor popularity byla jedna slečna, co se vždycky k někomu rozběhla s prosíkem o autogram. "Aha, tak ten je taky slavnej," ušklíbli jsme se vždycky, když vyskočila na nohy a běžela k někomu dalšímu. Já teda poznala jen Mary (překvapilo mě, jak je maličká!) a Rosse z Van Canto, který je s tou svou pleší a bradkou nepřehlédnutelný. :D
Po nekonečném čekání jsme se konečně octli před pódiem. A když říkám "před pódiem", myslím tím KURVA ÚPLNĚ V PRVNÍ ŘADĚ PŘED PÓDIEM! Yesss! :D Čekání se vyplatilo. Snažila jsem se ještě někde v sále najít Hira (byl tam taky), psala jsem mu SMS, že mu držím místo (což nebyla pravda, tam to prostě nešlo, ale určitě bychom mu ho společnými silami nějak udělali :D), ale nepodařilo se mu tam protlačit. Každopádně to bylo prostě boží. I přes půlhodinové zpoždění.

První nastoupili Amberian Dawn, od kterých jsem narozdíl od ostatních kapel neznala ani jedinou písničku, ale Endaria tvrdila, že předskakují Epice a jsou docela dobří. Merlinžel byl zvuk tak nešťastně seřízený, že jsem zpěvačku vůbec neslyšela. Nicméně, když jsem ji poprvé uviděla, nenapadlo mě nic lepšího, než: "Ta je krásná!" Měla naprosto perfektní šaty se síťováním nahoře, z čehož jí ale, jak se potom při zpěvu nadechovala, decánko lezly kozy. (Boží) kytarista přede mnou se zase (možná až moc urputně) tvářil, jako by prožíval hudební orgasmus. Nebýt toho, že jsem ani trochu neslyšela zpěvačku, mohli mě i nadchnout.

Jako další přišla Xandria. Pokud se mi předchozí zpěvačka zdála krásná, tak při pohledu na zpěvačku Xandrie jsem vydechla jenom "Wow!" Mimochodem, ten kytarista, co stojí za ní a vypadá jako pirát v converskách, potom přišel k Endarie a položil jí trsátko přímo do ruky. Wow, to je prostě... to je prostě jako... "Volím si tebe!" :D:D Hudebně se mi zdáli mnohem lepší, než kapela před nimi. I přes nějaký ten technický problém kolem bicích předvedli úžasnou šou. Hodně nás zaujal bubeník, vypadal vyloženě šťastně. :D Pořád se usmíval, culil, šklebil a tak si tam jako vesele plácal těma paličkama jako smějící se dítě, i když to byl chlap jako hora. :D

Když se přestavovalo pódium pro Serenity, vylezl nikým nezpozorován i Ross z Van Canto. Chvíli jsem na něj čuměla a pak jsem na něj ukázala a zařvala: "Jo!", načež si nás všimnul, přišel k nám a začal si s náma podávat ruce. Po našem vzoru začal křičet i zbytek sálu, tak je začal honem uklidňovat. :D "Teď ne, až za chvíli, ale nebojte, budeme za chvíli!"

O Serenity snad ani není třeba nějak extra vykládat, zpěvák má příjemnou barvu hlasu, svojí šou zase o kousek překonali kapelu před nimi, poprskal mě jejich kytarista ( :/ ) a zpěvačka, kterou si přizvali asi na dvě písnčky, vypadala úplně jako jedna naše spolužačka, tak jsme se s ní později vyfotili, na důkaz. "Jak je možný," říkal Kjája, když ji uviděl, "že sem rodiče někoho něchtěli pustit, když to dovolili i jí?" Ale ony byly vážně skoro jako dvojčata. :D Po konci vystoupení jsme s Endariou začaly na sympatickýho bubeníka křičet: "Please! Drum stick, please!" a on nám je fakt hodil! Endaria tu svou chytila, moji ale chytil Kurt a už mi ji nedal. Za to ho vážně nenávidím. Byla pro mě, vyprosila jsem si ji! Patřila mi! A on mi ji sprostě ukradl! I Kjája s Endariou se shodli, že mi ji měl dát, když ji bubeník házel mně. Prostě. Nasral mě a do konce života mu to neodpustím. Navíc, když s ní po celý zbytek večera tak provokativně mával a tloukl, o co mohl (já bych se k ní chovala uctivěji), a dokonce ji pak nosil ještě dalších pár dní do školy, snad aby mě nasral ještě víc.

No a pak. V kotli se strhla vřava. Měli přijít Van Canto, hlavní tahák celého festivalu. Mezi mnou a Kurtem se najednou vynořila ruka, říkám si, to mě někdo chce okrást? Hlídala jsem si radši kapsy, ze zvyku. Jenže za rukou se začal tlačit celý její majitel a mě došlo, že mu nejde o můj mobil, ale o moje místo v první řadě. Surově se mezi nás vecpal jakýsi špekoun, shodil mě na Endariu a smáčkl celou řadu, ve které jsme do té doby stáli všichni celkem pohodlně a mírumilovně. Sesypaly se na něj nadávky a výhružky. Říkám Kurtovi, aby ho klepnul tou paličkou přes tu jeho hnusnou hnátu (ono to paličkou docela bolí), jenže ten kretén by mě tam snad nechal umlátit. Další prototyp zbytečnýho chlapa - není schopný ubránit holku. Tak jsem toho špekouna zbila sama. Opřela jsem se mu loktem o tu ruku, a když mu to bylo jedno, začala jsem mu dupat na nohy a šťouchat a bít ho do boku a seřvala jsem ho, že "to budu dělat tak dlouho, dokud se neumoudříš a nezalezeš zase zpátky!" a ještě něco o pepřovým spreji (který jsem sice měla vážně v tašce, ale v uzavřeným prostoru bych ho asi nepoužila). Každopádně pak zalez a už si nic nezkoušel. ^^
Naštěstí už pak byl s okolním publikem klid, ačkoliv bylo poznat, jak se všichni nedočkavě tlačí dopředu a mačkají nás na pódium. Když už jsme nechtěli čekat, začali jsme řvát: "RAKKA TAKKA! MADAFAKA!", abychom je přivolali, a provolávali jsme jejich jméno. :D Bylo to boží, celej sál byl naprosto jednotnej. :D

A nakonec fakt přišli. A byli tam. Áááá! :D:D Větší nářez jsem nezažila. :D Sly s těmi vousy vypadal jako Wolverine (a je to tady, oslí můstek ze začátku článku :D), lítal po pódiu tak zběsile, že na nás málem spadl i s reprákem, ze všech vyzařovala neuvěřitelná energie a nadšení, bylo to prostě super. Ross na nás věčně koukal, srandovní, jak jsme na sebe čuměli a oba dělali "Riddly diddly riddly diddly...!" nebo "Dumdumdumdum...!" :D (Pokud nechápete, poslechněte si je. Říkala jsem vám, že na ně přijde řeč.)
Totiž, Van Canto je metalová a-capella, to znamená že používají míto nástrojů hlas. Jejich sestava je bicí + pět vokalistů! :D Neuvěřitelný. Všechno dělají hlasem. I to kvílení kytar při sólech! :D Nekecám, poslechněte si je. :D

Tohle stojí za to vidět i s klipem. :D
Dělají remaky slavných písniček (tahle je třeba původně od Manowaru, nepletu-li se.. asi nepletu, když zpívají "dumdumdum-dum-dum Manowaaaar" :D), ale mají i svoje vlastní.

Komunikovali s publikem, byli úžasně plní energie, byla jsem z nich v extázi. :D Ani jsem nepochopila, že už je konec, a že se klaní, prostě jsem řvala jejich jméno, skákala a tleskala jako pominutá a čekala další písničku, která už merlinžel nepřišla. Konečně chápu, proč fanynky Beatles nebo Elvise na koncertech omdlévaly. Člověk je vyčerpaný, dehydratovaný, a jelikož se snaží ječet co nejhlasitěji a co nejdéle, na takové zbytečnosti, jako je nádech, už prostě není kdy. Začala se mi točit hlava a musela jsem se opřít o pódium, abych sebou nesekla. Za chvíli už jsem ale ječela znova, protože jsem chtěla, aby věděli, jak mi přišli úžasní. Když už mi vážně hrozilo, že to se mnou na místě šlehne, přišel ke mně Ross, ukázal na mě a podal mi lahev vody. Rozhazovali je tam totiž do publika, když jim po koncertu zbyly (vzhledem k tomu, že pořád zpívají, musí během vystoupení logicky často pít, takže tam měli celé kartony Dobré vody), ale tahle byla konkrétně jenom pro mě. :D Myslela jsem, že mu vděčností obejmu nohy (výš bych nedosáhla :D) a potom, co jsem se napila, se mi udělalo líp. Stejně jsem tu vodu potom poslala dál, aby se mohli napít i další, bylo to vážně kritický. :D Jakmile by totiž člověk odešel pro něco k pití, už by se na svoje místo nikdy nedostal, to je jasný.
Myslím, že jako fanoušci jsme byli super. Větší a delší potlesk jsem nezažila. A myslím, že ani oni sami ne, jelikož na nás zírali dost nevěřícně a pár jich dokonce začalo dojetím slzet, což bylo prostě... nepopsatelný. Jo, to je to správný slovo vystihující celý průběh jejich koncertu.

Boží. :D
Mohla bych je poslouchat pořád. :D
A myslím, že ta holka s červenou kravatou stála v první řadě s náma, dokonce na ni ukazovali a říkali něco o tom, že je slavná, ať jí zatleskáme.

Když mi konečně došlo, že jsou pryč a přídavek nebude ( T,T ), otočila jsem se a zjistila jsem, že sál je napůl prázný. o.o Po Van Canto prostě většina lidí vypadla a poslední kapela je zřejmě naprosto nezajímala. Možná to bylo i tím zpožděním ze začátku, takže po Tristanii už by se třeba lidi nemuseli dostat domů, jelikož by asi horko těžko stíhali poslední metro. My se ale rozhodli zůstat, za á nám přišlo neuctivé takhle "utéct", když bude hrát ještě jedna kapela (taky potřebují diváky, ne?), navíc jsem se na Tristanii vážně těšila. Využila jsem ale volného sálu, abych běžela najít Hira (a zjistila jsem, že mi naprosto nefungují nohy), s tím jsem se ale stihla už jen rozloučit, protože taky zrovna mizel. Škoda. Mohli jsme jet domů spolu.
Možná jsem měla jet s ním, Tristania totiž naprosto zklamala. Není divu, nikdo by nedokázal překonat to, co předvedli Van Canto. Diváci byli unavení, až na několik skalních fanoušků jich tam moc nezůstalo, já osobně už jsem projevovala nějakou aktivitu jen proto, že mi jich bylo líto, že tolik lidí uteklo. Ale vypadalo to, že ani oni už se nesnažili nás nějak vyburcovat. Prostě suše hráli s kamenýma tvářema, žádná extra aktivita, prostě ledový čumáky. S publikem jakž takž komunikovala jedině zpěvačka Mary a ta navíc na většinu písniček vůbec nebyla na pódiu, protože se u nich střídají tři zpěváci (Mary za ženský hlas a potom dva chlapi, z nichž jeden zpívá - ten má docela zajímavou barvu hlasu, ale nic, co by mě položilo do kolen - a druhý growluje - lidově řečeno "zvrací do mikrofonu"), což podle mě není zrovna šťastná volba. Prostě mě zklamali. Vyloženě jsem se těšila na konec.

V hale se mezi lidmi volně pohybovali všichni hudebníci a člověk si tak mohl oběhnout autogramy, fotky, případně s nimi poklábosit. :D Nechali jsme Siale, která merlinžel nemohla jít na koncert s námi, podepsat setlist se seznamem písniček všemi členy Van Canto (trochu se stydím, že jsem málem zapomněla, že vlastně mají i bubeníka, ale ruku na srdce, kdo by se tomu divil? ^^) a vyfotili se s pár lidmi i z ostatních kapel.
Vtipný bylo, když se nám podepisoval Sly (Van Canto) a já na něj: "You look like Wolverine, y'know?" a on "Wolverine? That's because the beard, yeah?" :D Nebo když jsem uviděla Rosse a úplně automaticky jsem začala pištět "Ohmygod, ohmygod!" a máchat rukama a poskakovat jako mentál a on si mě všiml a začal dělat to samé. :D Snažila jsem se mu svojí chabou angličtinou vysvětlit, jak moc je obdivuju, jak byli epičtí a úžasní a on na to řekl: "Ne, VY jste byli úžasní!" a objal mě! :D

Nakonec jsme vážně museli odejít, byla jedna hodina ráno a šance na stihnutí posledního metra byla mizivá. Nakonec jsme přeci jen museli různě kombinovat noční autobusy, tramvaje a pěší chůzi, než jsme se dostali domů. Mamka nebyla ani trochu nadšená, klíč jsem totiž zasunula do zámku ve tři ráno a ještě k tomu jsem přivedla Endariu se slovy: "To je Endaria a nemá, kde spát." :D:D Jí totiž už nejel žádný autobus do toho jejího (pokud promine :D) Prdelákova, takže nějak musela vydržet v tom našem bordýlku tady a taky ranní výslech od mojí mamky. ^^

Vcelku si myslím, že to byla epická akce. Nemůžu se dočkat, až Van Canto zase přijedou. Nebudu lhát, pro mě jsou největší zážitek večera (ne-li života :D) a na ostatní kapely v mojí mysli tak nějak padla mlha a pamatuju si je jen velmi matně. :D

*fotka smazána, tůdle*
Zleva: Já, Ross, Endaria. ^^
Vypadám tam jako největší kokot, ale miluju tu fotku!

Áááá, Ross vypadá jako Rasputin! :D
Její Veličenstvo
Lady I.

Zdroje fotek:
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 7. října 2011 v 20:52 | Reagovat

No tak to je dobrý! Moc dobře se to četlo. Aspoň vidím, o co přicházím, když moc nemetaluju. Maximálně bych byl takový špekoun na ránu pepřákem :-). A gratuluju k pěkné fotce.

2 Endaria Endaria | Web | 8. října 2011 v 14:19 | Reagovat

Mám tendenci začít komentovat od konce, ale to by se to pletlo, takže to jdu přečíst ještě jednou a komentovat postupně:D Připrav se na kuvraže dlouhej komentář:D

Amberian Dawn zkoušeli během toho co jsme čekali před dveřma a zpěvačka byla slyšet dokonale, v první řadě bývá většinou zvuk zkreslený a tak, ale zase mi příjde, že by měla být slyšet alespoň trochu... ale údajně vzadu slyšet byla, takže to bylo fakt tou první řadou. Ale to já radši první řadu, zvuk mám dobrý doma z cédéčka:D
Xandria mě pak nadchla, asi si od nich něco pustím :D A chci ty vlasýýý! (Ale mám dojem, že by mě za to I. neměla ráda:D Bych to musela na představení vždy nějak zamaskovat:D)
Serenity mě nějak extra nezaujali, fakt je, že zpěvák zněl sice dobře, ale prostě do toho konceptu se to jaksi nehodilo, hráli něco trošku jinýho. Ale... ten bubeník, mňaaaau!!! O:)
A Van Canto byli... na to neexistují slova:) Ale údajně jsme byli lepší a hlasitější publikum jak na Wackenu, kde bylo DVACET TISÍC lidí. Takže myslím, že se sem vrátí rádi:)
Tristanie zklamala, vyloženě jsem se nudila a pohupovala hlavou jen abych měla vlasy do obličeje a nebylo vidět že zívám.

Taky mě následující 4 dny bolelo za krkem a ruce mě bolí ještě teď, třeba když si sundavám triko:D

A fotka je epická:)

Za nocleh dík, ale... samozřejmě že neodpustím, náš Prdelákov přece není žádný Prdelákov, máme celých 250 obyvatel!!! :D :PPP
A tvoje máma je náhodou milá a jako jedna z mála lidí věděla, kde je ten náš Prdelákov:P Takže plus pro ní:)))

Fajn, to už by mohlo stačit:D
(Van Catooooooo!!!)

3 S. S. | Web | 10. října 2011 v 21:08 | Reagovat

sakra, mám komplex z toho, že jsem tam nebyla:D

4 Zdebra Zdebra | Web | 16. října 2011 v 13:42 | Reagovat

Jo, ta holka s červenou kravatou mě před Serenity vytlačila z první řady! Ale aspoň se mi líp fotili, protože jak byl zpěvák pořád na kraji, že to vypadalo, že na nás brzo spadne, tak mi to ani nevadilo. :D Ale na van Canto mě pak kamarád pustil dopředu.

5 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 17. října 2011 v 21:29 | Reagovat

[4]: Tak to se pozná kamarád! Asi bych měla ty svoje "kamarády" trochu protřídit (a ty, co kradou paličky, nakopat do prdele).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama