Jekyll a Ledová královna

1. října 2011 v 1:09 | Lady Intrikánka |  Main stage
Samozřejmě zase píšu článek za hluboké noci, nevím, jak to dělám, že se k tomu dostanu vždycky takhle pozdě.
Už už to vypadalo, že se dá Štefi konečně dohromady s Kurtem. Totiž, po zhruba dvou letech, kdy do něj byla šííleně zamilovaná, a ani já, ani Mouka jsme jí nedokázaly vnutit, že má prostě zalovit i v jiných vodách, protože Kurt o ni po celý ty dva roky nejevil ani sebemenší zájem, najednou v Kurtovi převládla jeho nevyzpytatelná jekyllovská část osobnosti, která se vždy jen na kratičký čas objevila a zase rychle zmizela, aby nás všechny tři dokonale zmátla. Totiž, během veškerého toho přehlížení, kterým Štefi naprosto drtil (a ta potom drtila nás svým stýskáním, jak ji nikdo nemá rád... a my jsme vosk nebo co?! Brala jsem si to trochu osobně. Ale jsem kamarádka, takže jsem ji vždycky vyslechla, a roli zlého policajta jsem přenechala Mouce, která se s ní po těch dvou letech přestala párat a narovinu na ni vždycky vyštěkla něco jako "Tak už to pochop, nemá zájem!" a na psaníčka odepisovala "FUCK YOU BLBÁ nepoučitelná pano s kočkama" - ano, i s tím jedním N -, což nás dnes dokonale rozsekávalo při zemáku, když Štefi našla tohle starý psaníčko v penále... Moučin humor je prostě Moučin humor.)

Uf, teď jsem tu zárovorku nějak moc protáhla. Takže ještě jednou.
Během veškerého toho přehlížení, kterým Štefi naprosto drtil, se občas objevil takový světlý záblesk. Jako podivný dvojsmyslný narážky, pozvání ven, doprovázení domů z divadla a dokonce si jednou přivstal a jel až z toho jeho Prdelákova (pravda, není to Prdelákov, ale docela známá pražská část, ale to spojení k nám je zoufalý) až k ní domů, aby ji doprovodil těch pár minut do školy. Sladké.
Jenže se vždycky něco pokazilo. Třeba do kina (když se Štefi konečně odhodlala a pozvala ho sama) si přinesl sešit z literatury a učil se na test. Whaaaaat?! Sešitem bych ho zmlátila jak psa a už bych s ním nikdy nepromluvila.
Nebo na něj Štefi čekala před domem, když ji tehdy měl doprovodit do školy, a když nepřicházel, odešla sama. A on stál přitom u druhýho vchodu. Awww. To, přiznávám, nebyla jeho chyba.
Ale potom vždycky všechny tři dáme hlavy dohromady a za Merlina nemůžeme přijít na to, proč se občas chová tak sladce a potom se z něj ze dne na den stane tak nesnesitelný dick?! Ten chlap má snad krámy! Nebo hodný dvojče, který pouští jednou za čas na vycházky a nechává ho přihlašovat se na jeho ICQ! Štefi jednou dokonce dokázala z toho, jak pozorovala jeho chování k ní, vypočítat pravidelnou periodu! Jednou za dvanáct dní se z něj stane doktor Jekyll. Nekecám. Měla k tomu výpočty, kalendář a dokonce i malý graf.

A teď nedávno se doktor Jekyll zase objevil. Na jedný třídní akci, na které jsem nebyla, tuším, že to byly právě Kurtovy narozeniny, se k ní měl možná až moc. A klobouk dolů, na to, kolik toho Štefi údajně vypila, si zachovala zdravý rozum a nenechala ho zajít nikam daleko. Nicméně se prý choval vážně mile (což mi k němu ale vůbec nesedí), chytal ji za ruku, kolem ramen, dokonce pak spolu usnuli na oné pověstné autobusové sedačce, na které jsem strávila noc i já s Rytířem.

//Nebo ne, počkat, to jsme vlastně původně chtěli, ale potom se tam ke mně vecpal právě Kurt a na Rytíře zbyla jen jakási židle, takže... jsme vlastně se Štefi strávily noc obě na tom samém místě s tím samým klukem, jen v jiný čas, zato obě ve vší počestnosti. Haha, to je tak zvláštní, tohle říct.//

Nicméně. Tenkrát jsme to připisovali všemu tomu alkoholu. Samozřejmě Štefi v tom jela nanovo, zrovna když se začínala smiřovat. I já s Moukou jsme zapochybovaly, lidé v opilosti přece dělají právě to, co třeba vždycky chtěli, ale neměli odvahu. Že by opravdu...? Ale nakonec jsme to zavrhly, jelikož z Kurta se stala zase Ledová královna (ano, královna, ne král), usoudily jsme tedy, že možná opravdu jen nezdravě přebral a teď se stydí nebo tak něco. Jestli si to vůbec pamatuje.
No a Štefi to nechala být, takže to samozřejmě vyšumělo do ztracena. Jenže tuhle středu Ex pořádal u sebe doma jakési promítání Kobry 11 (... WHAT? O_o), na které jsem nešla. Na akce, které pořádá Ex, si prostě nepřipadám zvaná. Vždy se to ke mně donese takovým způsobem, že si připadám, jako by se dotyčný přede mnou spíš nechtěně prořekl.
"Jdeš zítra taky k Ex?"
"Mh... ono se něco koná?"
"No... jo."
"Aha, tak to jsem nevěděla. Ale asi ne, ostatně mě nikdo nezval."
"No, ono je to spíš tak, že jsou zvaný všichni. Tak přijď. Bude se promítat Kobra 11."
Než bych odsekla něco o tom, že se nehodlám vnucovat, utrousím radši: "Já ale nesnáším Kobru 11."
"Já vím, všichni ji nesnáší. Proto se na ní chceme koukat." (?! O_o)
Nemám ráda ani Kobru 11, ani Ex, takže mi bylo jasný, že se tam neukážu. Navíc tam hodlali přespávat a druhý den jít hromadně všichni najednou do školy. Být nevyspalá a nenaučená na test z chemie. Nezájem. Další pětku na vysvědčení nehodlám riskovat.
Štefi tam nicméně šla (jít se mnou nakupovat plavky v sobotu odpoledne jí mamka nedovolí, ale přespávat u spolužáka s tím, že je druhý den škola, to ano?) a ve dvě ráno mi přišla SMSka: "The cat is alive."

Pokud neznáte metaforu se Schrödingerovou kočkou, nezbývá mi, než vás odkázat na The Big Bang Theory. Prosím, přetrpte ty čtyři minuty shit-kvality, českého překladu, Sheldonových nejapných keců a umělého smíchu. Potom teprve pochopíte, co pro nás znamenají pojmy jako "nakopnout/otevřít krabici", "mám pocit, že jsem zaslechla tiché zamňoukání" (ve chvílích, kdy se objeví doktor Jekyll a Štefi zase získá marnou naději) nebo "kočka je mrtvá" (když se doktor Jekyll zase promění v Kurtovu Ledovou královnu).
Byla jsem samozřejmě napjatá, v TBBT tahle věta zazněla bezprostředně po tom, co Penny políbila Leonarda a otevřela tak pomyslnou Schrödingerovu krabici. Nakonec se ukázalo, že ji prý Kurt zase chytal za ruku a další sladký blbůstky, nakonec spolu opět usnuli na gauči. Podotýkám, že za střízliva.
Lehčí už to ta holka snad mít ani nemůže, ne?! Teď už je naprosto jasnej! Proč teda znova předstírá, že se nic nestalo, a dál ji ignoruje? Nechápu to. A mrzí mě, že se kvůli tomu Štefi tak trápí. Jenže ona pro to vůbec nic nedělá, zase to nechá vyšumět. Sama od sebe ho za ruku nikdy nechytí. Není schopná za ním jít a mluvit s ním z očí do očí. Radši počká, až bude večer online na ICQ, a čumí na jeho ikonku a hledá výmluvy tak dlouho, dokud se neodhlásí. Marně jí vysvětlujeme, že za pár dní už to prostě bude "promlčený". Ať se zeptá teď, dokud má příležitost! Lepší už možná potřetí nedostane!

Jak jí to mám vysvětlit?! Řekněte tý holce taky něco!
Její Veličenstvo
Lady I.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 An. An. | Web | 2. října 2011 v 19:27 | Reagovat

:D Jaj. Vtipný článek. Tohle jsem potřebovala.
Každopádně. Chvílema jsem se v drahé Štefi sama nacházela. Bývávala jsem podobný zamilovaný případ. (Ano, až teď, zpětně, si uvědomuju, že jsem vlastně vůbec nebyla zamilovaná. Byla jsem prostě jenom případ.) Takže jí dost rozumím. Taky rozumím tobě, protože moje kamarádka byla taky takovýhle případ. Takže to znám ze všech možných stran. Koho ovšem naprosto nechápu, je Kurt!!

2 LoveShy LoveShy | Web | 2. října 2011 v 21:01 | Reagovat

Všichni jsme případi, všichni jsme jí buďto někdy byli nebo ještě budeme. Každej dělá to, co si myslí, že je dobrý, a každý tu hranici "dobrýho" máme posunutou jinde. Chápu jí, nechápu ho, ale tak to chodí, musme se v tom pobrodit, abysme si uvědomili, že naši drazí přátelé nám radili dobře.

3 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 3. října 2011 v 0:18 | Reagovat

No, každopádně mě bavilo hrabat se chvíli pro změnu v nešťastných vztazích někoho jinýho. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama