Poprvý a naposled.

28. září 2011 v 1:59 | Lady Intrikánka |  Main stage
Nevím, jestli jsem si kdy vymýšlela víc, než při dnešním testu z politologie. To je taková pavěda, že to není možný. Vokecat, vokecat, jak to jen jde. Neučila jsem se na to samozřejmě vůbec a taky to podle toho dopadne. A vůbec, tenhle rok nezačínám dobře.

Selah Sue - Raggamuffin
Nějak jsem se na ni dala. :)

Celý den jsem čekala jen na psychologii. Stal se z toho asi jediný předmět po několika letech, na který se opravdu těším, a je mi fuk, že tam budu sedět do půl pátý, což je vlastně ještě o půl hodiny dřív, než by nás správně měla profesorka pustit.

Vůbec, škola dnes byla pohoda. Jen jsem to přetrpěla do toho semináře, o velký přestávce jsem si zašla na kafíčko z automatu se Sunny a Barát a o bižuli jsem si nalakovala nehty (ano, já vím, JÁ VÍM, že už jich mám doma až moc, ale stejně... koupila jsem si nový lak ^^ Je to taková moje slabůstka, celý život jsem si kousala nehty a nikdy jsem si je tak nemohla lakovat a záviděla jsem to ostatním holkám a teď taky můžu můžu můžuuu! :D). Zkrátka ten den, který stačí popsat protáhlým "Caaajk".
Nevím, jestli jsem už povídala o Barát. O Sunny už tady slovo, dvě padla, zvlášť poslední dobou se spolu bavíme poměrně dost, tak jako dřív. Nevím, proč jsme se od sebe najednou tak odtáhly. Ale tenhle pátek jsme si spolu kecly o volné hodině na chodbě a místo dopisování úkolu z němčiny jsme to prostě prokecaly. Ostatně ten úkol jsme u toho stihly taky, ještě kafe a svačinu a proprat půlku osazenstva třídy a studentskou radu. Dokážeme si toho říct ohromný množství během krátký doby a potlach s ní na mě má prostě blahodárný účinky. Během chvilky ze sebe vysypu tolik informací, že mám pocit, že jsem tak o půl hlavy lehčí. Přirovnala bych to snad k našim Frisco dýchánkům s Moukou pod širou oblohou, jen s automatovou kávičkou místo alkoholu. Sunny mám prostě ráda. Byl to asi první člověk mimo rodinu, koho jsem byla i přes svojí "nekontaktnost" a můj tehdejší strach z lidí schopná obejmout. Zkrátka budí důvěru.
A Barát, s tou už druhým rokem sdílím lavici. S nikým se nedá líp nadávat na matikářku. A i kdyby se nad ní ušklíbali všichni ze třídy, já s ní kamarádit budu. Nikoho jejich kecy nezajímají.

Když jsem se s ní dnes po psychologii loučila, nechtělo se mi ještě domů. Bylo teplo, bylo slunečno, na zítra žádné povinnosti... Kecla jsem si do parku k rybníku s knížkou a bylo mi fajn. :) Za chvíli psala Mouka, že jde na brusle. Haha, nic takového já nevedu a nikdy nebudu. Nemehla jako já by měla mít věci na kolečkách automaticky ze zákona zakázané. Nicméně za chvíli byla Mouka u mě - bez bruslí, když jsem teda já ta lama. Neuvěřitelně prosmátý pozdní odpoledne, telefonáty Štefi, věčný tlachy o Brňákovi a Jeho Veličenstvu,... nakonec jsme to stejně zakempily u Báby pro dvě Frisca a tabulku čokolády a našly si perfektní místečko, kde jsme strávily zbytek večera. Za poslední dva roky jsem toho o sobě nenapovídala tolik, jako v posledních dnech. Došlo mi, jak moc ty kamarádky vlastně potřebuju, Mouku, Štefi, Sunny a další. Tohleto "vykecání" mi dost pomáhá. Asi nestačí jenom blog, i když ten si prostě neodpustím. ^^ Možná ze mě mluvilo to fríso vyžahnutý na lačno, ale chudák Mouka si toho musela vyslechnout fakt hodně. :D Ona zas povídala o Brňákovi, skákaly jsme si do řeči, naše monology na sebe absolutně nenavazovaly, zkrátka vždycky chvíli mluvila jedna, chechtaly jsme se blbinám a obě jsme ve finále byly spokojený. :D
A shodly jsme se na tom, že máme chuť na cigáro. Chápete, zrovna my dvě, nejzatvrzelejší nekuřačky na světě. Ale byl to prostě takový moment, kdy se to hodilo. Holčičí svěřovací chvilka. Skákly jsme si k Bábě pro dvě kusovky a sirky a daly si svoje první cíga v životě (když nepočítám to "rebelantský potáhnutí" tehdy na Čarodějnice, taky vtipná story, ale na jindy :D). Bylo to neskutečně hnusný, ale bylo to to nejlepší první a poslední cigáro v životě. V dálce hřmělo, v hlavě mi hrálo asi toto a zhruba toto, pozorovaly jsme dva buzíky na jednom z balkonů a řešily jsme nesmrtelnost chrobáků. Boží.

A pak jsem si uvědomila jedno takový výročí, na který si samozřejmě nikdo jiný nevzpomněl, snad ani nemohl. Ale to je jedno, nebylo nijak kulaté, ani důležité. Ale jsem ráda, že jsem ho oslavila takhle.

Lak na nehty, kafe, kamarádky, pitivo, cigáro, naše malá panelová džungle a ani náznak lítosti.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LoveShy LoveShy | Web | 28. září 2011 v 19:24 | Reagovat

To zní úplně hrozně fajn :) takový odpoledne mám ráda, ne že bych takový zažívala furt, ale chvilku tohodle typu - něco domluvený narychlo, smích, kecání, dobrý přítel, dobrá nálada a pití (a to vaše cigárko) je jen bonus navíc :). Hele, já taky nekouřím, byť jsem to zkusila, a někdy mám v nějakých situacích úplně chuť si zapálit, je to styl :D. Ale fuj.

2 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 28. září 2011 v 19:41 | Reagovat

[1]: Vyloženě jako "styl" mi to nepřipadá, hulící třináctky nejsou zrovna stylová podívaná, spíš to navodí atmosféru. :D

3 Čerf Čerf | Web | 29. září 2011 v 14:55 | Reagovat

Tohle zní dost pozitivně. Hlavně to "ani náznak lítosti". Tak držím palce.

4 Taychi Taychi | Web | 1. října 2011 v 0:02 | Reagovat

Nemehlo? Jé, nejsi moje ségra? Já jsem taky strašné nemehlo. Ublížím si klidně i vlastní řasou a dokážu se utopit polévkou. Jsem schopna zakopnout pod vodou :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama