Martova derniéra.

24. září 2011 v 1:25 | Lady Intrikánka |  Main stage
"Mezi nonverbální znaky snahy o upoutání mužovy pozornosti patří nožka přes nožku, pohrávání si v ruce oválným předmětem (například tužkou, cigaretou,...), odhalený krk a další."

Ano, bylo to blbý, ale kdybych v tu chvíli srovnala nohy a odhodila tužku, byla bych jasná. Budiž mi k dobru alespoň to, že jsem si ještě nestačila odhodit vlasy z krku, což jsem měla v plánu jen chvilku po tom, co třeťák před tabulí (říkejme mu Dva Domky a neptejte se proč) dočte větu a zvedne oči ke třídě. Takže jsem alespoň přestala kroužit kotníkem (což mimochodem taky zabírá, přitahuje to oči) a mohla jsem jen doufat, že si toho nikdo další z psychologického semináře nevšiml.

Selah Sue - This World
Ale spíš vám bude známější, když napíšu "Kinder Buenooooo!"

Je to milé, jak se lidi už vyloženě dožadují nového článku. :D To se mi vážně ještě nestalo. :D
Ale tenhle týden jsem neměla ani malou chvilku času na psaní. A kdyby jen na psaní. Nestíhala jsem vůbec nic.
Tenhle týden jsem totiž zase dělala v opeře. Poslední čtyři představení v Praze a dnes jsem tam byla ještě pomoct nakládat kulisy do auta. A bylo to prostě super. S druhou statistkou jsme si neuvěřitelně sedly, tady jí nazvěme třeba Gemelle, když jsme hrály ty "královské blížence". :D Taky jsem se konečně dokázala rozpovídat i s ostatními. Sestava lidí se ale pořád hýbala, měnily se sólistky na Apollóna, v orchestru se střídali různí houslisti (byla tam třeba i Yoko nebo ten Němec), jenže třeba Cellista tam nebyl vůbec a nahradil ho chlápek s basou. Ten, když se dozvěděl, že mi není 18, mi přestal říkat "Dobrý den" a "Nashledanou", ale vždycky jen "Papa". Z toho jsem docela pěnila, připadalo mi to potupné. Takže jen kvůli blbýmu věku jsem se z vykání přehodnotila na "papa"? Fajn.
Režisérka už tam sice na poslední dva dny nebyla, takže jsme to tam s Gemelle dostaly na starost (takový ty věci jako rekvizity, židle na pódiu a podobný drobnosti, nic extra důležitýho). Problém byl v tom, že mě neměl, kdo česat. Ostatní mají paruky, já ne, z mých vlasů jde učesat docela obstojné barokní háro. :D Ujala se toho Gemelle, režisérka jí to ukázala, vysvětila, nechala jí to zkusit, opravovala jí chyby a vypadalo to potom fakt hezky. Jenže ty další dva dny, kdy nad ní nikdo nestál a nenutil ji to dělat pořádně, to byla vážně tragédie. Když jsem se potom na záchodech viděla v zrcadle, bylo mi do pláče. Naštěstí mě tam našla Lucina a potají mi to pomohla opravit, abych nevypadala jako že mám ve vlasech papiloty. Gemelle to stejně poznala, ale jestli jí to vadilo, nedala to na sobě znát. Nerada po lidech předělávám jejich práci, vím, jak to dokáže naštvat, třeba můj pantáta to dělá pořád. Jenže s Gemelle to jinak nešlo. Jakmile režisérka zmizela, zaujala postoj "To je fuk, režisérka tu stejně není" nebo ještě horší "Vždyť je to jedno, diváci to stejně nepoznaj". Nechci ze sebe dělat nějakou extra herečku, ale na tomhle se pozná, jestli má člověk hereckýho ducha. Herec (nebo alespoň dobrý herec) nechce diváka šidit. Gemelle se soustředí spíš na zpěv (ostatně, studuje ho na konzervatoři), než na nějaký vizuální dojem. Ale jinak moc fajn holka, jak už jsem řekla. Holt jsem po ní musela občas předělat třeba odfláknutý přehozy na židlích (když nám to režisérka tak důrazně kladla na srdce, abychom si daly v tomhle záležet, přece na to pak neřeknu "vždyť je to putna, je to jen blbý řasení látky na židlích") a Lucina po ní musela opravovat moje vlasy.
A to je taky moc milá ženská. Mamka od dvou malých dětí a tak strašně hodná! Za tu dobu, co jsem tam dělala, mi přirostla k srdci tak moc, že jsem loučení s ní po derniéře málem obrečela. Ona je přesně ten člověk, ke kterýmu bych dokázala vzhlížet a mít ho za vzor. Hodná, ochotná, má styl. Říkám si, že jako máma musí být skvělá, i když jsem ty její děti neviděla. Přesně ten mateřský typ ženský, kterou byste chtěli obejmout, protože pak vám nic nehrozí od toho zlýho světa tam venku.
Možná asi popojedu, začínám znít vážně divně.

Konečně jsem si taky pokecala s Němcem. Pořád jsem se ho styděla, protože mluvil jen německy a anglicky. Ale nakonec jsme se docela obstojně domluvili. Ukecanější člověk, než on, je už snad jenom Mouka! Ten vám prostě vykecá díru do hlavy! Vyprávěl mi o houslích, jak bylo těžký se u rodičů prosadit, když se dozvěděli, že se tím chce živit, jak si všichni myslí, že to není opravdová práce, a o spoustě dalších věcí. Já zas vyprávěla, jak moji rodiče zase nechtějí mít doma herečku a prostě jsme si v tomhle dost rozuměli. A přála bych vám vidět ho hrát! To je člověk plný elánu a radosti do života a nejvíc je to na něm vidět právě, když hraje. Jako by stál na pružinkách nebo na žhavých uhlících, poskakuje si a vypadá vyloženě šťastně.
Pořád mě s dirigentem přemlouvali, ať jdu s nima a s ostatníma na pivo, ale když já prostě nemohla. Vymluvila jsem se na nezletilost a běžela se domů učit. Chtěla jsem jít alespoň po derniéře, ale když já byla tak příšerně unavená!

Tenhle týden byl vážně záhul. Takový jsem snad ještě nezažila. Ráno do školy, potom rovnou na pátou do opery, v deset večer běžet domů, najíst se nezdravě v jedenáct v noci, umýt se a najednou je půlnoc a já mám před sebou ještě hromadu učení a úkolů na druhý den. Do postele ve dvě (v lepším případě) a v půl sedmé zase vstávat. Vydržet se to těch pět dní dá, ale ne bez kafe. Jenže abych stihla kafe, musela bych paradoxně vstát dřív, což už by mě asi vážně zabilo. Přežívala jsem tedy na kávičce ze školního automatu. Já vím, že to dělá "dírky do srdce", ale bez toho jsem vážně při hodinách usínala i během psaní (zápisky z tohohle týdne jsou fakt epes, ani to po sobě sama nepřečtu a přesně je vidět, ve kterých chvílích jsem vážně usnula).

A teď, na konci týdne, když můžu jít konečně spát? Píšu do půl druhý ráno článek. Protože mi to fakt chybělo, vypsat se z toho. Takhle jsem si celý týden držela v hlavě střípky událostí, o které se chci podělit, některé se vytratily a některé mi zase strašily v hlavě doteď, dokud jsem je nenapsala. Proto potřebuju blog, jinak mám hlavu plnou informací a připadám si ještě unavenější. Je to tu vlastně taková Myslánka. :D:D

Ale teď už vážně asi dýl nevydržím, zítra se rozepíšu ještě o událostech dneška a tak.

Dobrou noc. (Konečně!)
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tina Tina | Web | 25. srpna 2012 v 14:28 | Reagovat

Krásná blog, to nemá chybu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama