Brouky do hlavy.

16. září 2011 v 14:42 | Lady Intrikánka |  Main stage
Já vím, že bych neměla, ale když slyším ten jeho hlas, i kdyby jen úplnou náhodou přes blbej Skype, když si brácha volá s Tím černochem, mám sto chutí přeběhnout těch pár ulic, zazvonit u něj a strčit mu jazyk do pusy. Samozřejmě mluvím o Hirovi, ne o Tom černochovi. Ale to já přece neudělám a nemůžu to udělat, protože jsem šťastně zadaná.

Hmm...

Jsem šťastná, když si večer co večer drápu ruce a obličej a čekám, jestli se mi Jeho Veličenstvo uráčí odpovědět? Já vím, že už to vytahuju asi posté, ale fakt mě to týrá. Asi jsem moc zhýčkaná tím, že mi doteď každý na moje SMSky odpovídal, tedy v rámci možností, pokud zrovna nebyl ten dotyčný/á někde na druhém konci světa nebo neměl/a kredit (a třeba Mouka v tomto případě posílá SMSky z netu, takže to jde i tak). Možná jsem jen moc zhýčkaná, když pošlu jednu zprávu, potom ho stihnu online na fáčebóku, když bez odpovědi zmizí, pošlu mu další zprávu a pořád ještě naivně očekávám odpověď. Dostala jsem z toho všeho už pořádný vztek, růžová bublina prostě praskla a já se teď už nedokážu uklidnit.

V takovém případě můžu udělat dvě věci:
• křičet, dupat a kousat,
• nebo napsat Mouce a se skřípěním zubů si vyslechnout, s jakým kreténem to chodím.
V druhém případě minimálně přesměruju vztek na Mouku, která je daleko blíž, snadněji dosažitelná a vůbec mnohem konkrétnější, než Jeho Veličenstvo kdy byl, takže už jen pomyšlení na to, že si na ní můžu ten vztek snadněji vybít, mi pomůže, i když vím, že to neudělám, protože za to Mouka přece nemůže.

Napsala jsem tedy Mouce. Jak jsem očekávala, dostalo se mi rady, abych dala najevo hlasitý nesouhlas a možná i trochu pohrozila rozchodem, protože "takhle už to dál nejde", "tohle není vztah", "já se ti divím" a "kdyby byl do tebe doopravdy zamilovaný..."
Ona a ty její brouky do hlavy!
Jako bych už tak neměla hlavu plnou pochybností a ona mi je ještě víc podsouvá. Někdy se mi zdá, že to ona drží pomyslný špendlíček a píchá jím do mojí pomyslné růžové bubliny plné štěstí, sladké nevědomosti a schopnosti si věci moc nepřipouštět. Na druhou stranu to ona mě vrací do reality, takže bych jí možná za tohle měla být vděčná.

Já si zamilovaná rozhodně připadám. Tedy ve chvílích, kdy je Jeho Výsost se mnou, a bezprostředně pár dní potom. S rostoucím rádiovým tichem však začínám být podrážděná, nervózní, na všechny štěkám, ale nechci mu psát první, protože vím, že stejně neodpoví. Po týdnu už si řeknu "Dost!", sesmolím něco, co zní nenuceně, a sleduji, jak jsem víc a víc vzteklá úměrně s dobou, která uběhne po odeslání SMSky bez odezvy. Já s ním chci trávit čas, to on vypadá, že ho absolutně nezajímám! Pak se tak rozčílím, že mám chuť jít a sbalit prvního chlapa, na jakýho narazím, jen abych ho naštvala.
Na druhou stranu ve mně ale hlodá červíček. Uvnitř mý hlavy sídlí schoulený tvoreček, co čas od času pípne "Ale co když on uvažuje stejně?", a který se popravdě taky trochu bojí, že jakmile jen lehce zaprotestuju, Jeho Veličenstvo pokrčí rameny a řekne něco ve smyslu "Fajn, když to vidíš takhle... Možná máš pravdu." Přesně tenhle tvoreček mě nutí mlčet a poslušně odkývat každé "Napiš mi, ahoj."

Může mi někdo laskavě sdělit, kdy přesně jsem ztratila hrdost?
To mě nemohl nikdo zarazit?
Nemohl mi někdo poklepat na rameno a říct "Slečno, tamhle vám něco vypadlo z kapsy..."?

Zabte někdo toho choulícího se tvorečka, nenechte se oklamat jeho chundelatou roztomilostí!

Anyway. Abych se nějak odreagovala, šla jsem do knihovny. Po zhruba deseti letech jsem si totiž zase zřídila čtenářskou kartičku. Já vím, nebyla jsem v knihovně fakt dlouho, a to jsem tenkrát bývala fakt hrozný knihomol. To jsem byla ještě tak malá, že mě tam doprovázel pantáta, aby se mohl vychloubat, jak sečtělou má dcerunku. On se se mnou vůbec vždycky rád vytahoval, dokud bylo čím a já na gymplu nezakrněla. Vždycky s pýchou položil na výpujční pult tu hromadu knížek a povídá knihovnici: "Za týden jsme tu zase, tohle jí prostě nestačí, půjčte jí raději Jiráskovo Temno." To říkal asi proto, že nikdy neviděl, jak obsáhlý je Boccaciův Dekameron, taková moje životní výzva, milá malá knížečka možná metr krát půl metru, jednou si to seženu a přečtu, ale zpět k věci. Prostě jsem zase začala chodit do knihovny. Za á, protože teď před maturitou dostáváme seznamy doplňkový četby k dobrý polovině předmětů, za bé, kvůli anglický literatuře. Napadlo mě to tenkrát, když jsem si chtěla koupit něco v angličtině, a nemohla jsem si vybrat. Nebudu si přece kupovat nic, u čeho bych později zjistila, že tomu ani za mák nerozumím. Takže tak. Včera jsem ale zjistila, že je na tom naše knihovna ohledně cizojazyčné literatury dost bledě. Všeho všudy dva regály angličtiny, ve třetím je namícháno všechno od italštiny po ruštinu, a většina z toho čeští autorové. Měla jsem už z netu zjištěno, že by tam někde měl být výtisk Snídaně u Tiffanyho, jenže až na místě jsem se dozvěděla, že jde o bilingvní text, tedy že levá strana je anglicky a pravá česky, pod čarou jsou překlady slovíček a člověk tak čte příběh paralelně ve dvou jazycích. Což mě nepotěšilo, protože mě to nutí pořád nakukovat na tu českou část. Nicméně nic lepšího jsem tam nenašla, honem jsem tedy sebrala ještě jednu knihu ze seznamu četby do psychlogie a běžela jsem.

Ve vzduchu už je cítit podzim, listí sice ještě nežloutne, ale už je to takovým zvláštním způsobem poznat.
To je fuk.

Breakfast at Tiffany's jsem přelouskala jedním dechem, zbývá mi ještě pár stránek, které jsem dočítala před chvílí, když mi přišla SMSka.
Je v Anglii.
Jeho Veličenstvo je v ANGLII.

Oh, zlato, já ti to neřekla? Jen tak mimochodem jsem si odskočila na měsíc do Paříže a nikomu jsem se to neobtěžovala oznámit, vadí to hodně?

Ne, dobře, má pro to důvod. Prý se jeho babičce něco stalo, tak se tam narychlo rozjeli. Ok. Beru.
Ale nikdy není tak narychlo, aby se nemohla naklofat pitomá SMSka!
Ještě jsem nikdy na letišti nebyla, ale od Mouky vím, že se tam čeká klidně i několik hodin. To nemohl během tý doby vzít telefon a naklofat tři slova? Letím. Do. Anglie. Mně osobně to zabere dvě vteřiny, tři s odesláním, kolik vám?

V téhle chvíli jsem mohla udělat dvě věci. Napsala jsem tedy Mouce.
Její Veličenstvo
Lady I.

EDIT 17:20
Občas kouknu na horoskop, abych věděla, jak jsem se celý den měla, a ten dnešní mě tak rozesmál, že se prostě nejde nepodělit, zvlášť, když... To ostatně pochopíte sami. ^^
V počátečních vztazích odpadnou Štírům růžové brýle. Nového partnera uvidíte v jiném světle a rozkryjete jeho první chybičky. Na zamilovanosti vám to však neubere.
Já už se asi opravdu zvencnu. :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 An. An. | Web | 16. září 2011 v 15:33 | Reagovat

Holka. O tom, jak kluk neodepisuje mi nemusíš vyprávět. Je to tak strašlivě debilní vlastnost, že to snad ani není možné.
Máš pravdu. Tři vteřiny. A oni se s tím prostě nejsou schopni srovnat! Neustále na to narážím a pořád ne a ne to pochopit.
V Anglii. Eh. Tak to je, říkám já, šokující zpráva.

2 Endaria Endaria | Web | 16. září 2011 v 17:48 | Reagovat

Já to do toho snad nebudu kecat, neb bych určitě vypustila z pusy jednu z těch věcí, co nechceš slyšet. I když možná ne, nevím. Každopádně Jeho Veličenstvo nechám stranou:)

Decameron mám doma, chceš ho půjčit?

3 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 16. září 2011 v 18:09 | Reagovat

[2]: Až nebudu mít, co číst, řeknu si. :D Díky moc.

4 Čerf Čerf | Web | 17. září 2011 v 16:45 | Reagovat

Na tohle neexistuje žádnej patent a žádná rada. A u sebe samotných tam jsou teprve lidi bezradný. Ale buď klidná: Je to tak vždycky :-)

5 Laithé Laithé | Web | 17. září 2011 v 23:39 | Reagovat

Jé.. tohle ti tak trochu závidím, protože jsem se dosud setkala jen s oapčným extrémem, tj. každou hodinu a půl tak dvě vyznání lásky a tuna keců k tomu. Kvantita meganásobně převršila kvalitu a mně se to zhnusilo během prvních 14 dní vztahu. co je tedy lepší? :D Ale tu Anglii mu závidím...^^

6 LoveShy LoveShy | Web | 18. září 2011 v 18:28 | Reagovat

Já ti nevím.. nechci ti do toho kecat, ale tohleto chování od NĚJ by mě fakt štvalo. Nevím všechny podrobnosti, ale to, že ti ani nenapsal, že jel do Anglie.. to je podstatný detail. Nojo, kluci jsou z většiny stejný.. buď nepíšou nikdy a nebo jak říká [5]: ti píšou vždy a všude. Ani jedno není dobrý.. najít zlatý střed je umění. Ale když klukovi na holce záleží, tak se uráčí napsat..

Dekameron néééé, nejnudnější kniha ever :D

7 Michelle Michelle | Web | 18. září 2011 v 20:58 | Reagovat

fascinuje mě, jak strašně naivní horoskopy vždycky štírům píšou =o) nevím. ale na mě nikdy nesedí. btw. jakože. já bych na něj byla asi hodně naštvaná, kdyby se ani neozval, že ráčí letět do anglie. že tam jede - ok. ale mohl by hoch dát echo. toť můj názor - jsem nechutně sebestředná, vím. neumím se vynechat. evidentně jsi lepší, smekám!

8 just-weird just-weird | 23. září 2011 v 20:56 | Reagovat

Halóóo, co to je ? :D Já chci nový článek. TEĎ HNED !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama