Ve Fashion Areně.

16. srpna 2011 v 18:29 | Lady Intrikánka |  Main stage
Myslím, že v jednom díle Simpsonových byla taková nějaká scéna, kdy všichni seděli v autě a Homer s Marge se ptali dětí: "Co jet do zábavního parku?" a "A kdo si dá zmrzlinu?" a "Kdo chce koťátko?" Bart, Lisa i Maggie z toho byli samozřejmě nadšení, až Lisa zavětřila a povídá: "Tohle ráno je moc dokonalé, cítím zradu!" a Marge zašeptala k Homerovi: "Zahaj akci!" V okamžiku se zamkly dveře auta a najednou byli před nemocnicí a dětem to došlo: "Očkování!"

Asi tak nějak to vypadalo včera u nás.

Evanescence - Together Again
Nádhera. Jeden z adeptů na mou pohřební píseň.
(Ano, jsem morbidní člověk.)

Sedíme s mamkou a bráchou v autě. "Jenom nakoupíme pár věcí," vysvětluje mamka, "v lednici už nic není, dáme si někde oběd, pak se stavíme za tetou na kafe... mumly mumly... Fashion Arena..."
Totiž, abyste chápali. Obléct mojeho bráchu je umění.
Bratr má skoro sto devadesát centimetrů a nenávidí nakupování. To jsou hned dvě překážky. Z nákupů je otrávený, nevrlý, znuděný. V tom případě absolutně nespolupracuje a ženská aby se z něho zvencla, než on se vymáčkne, jestli se mu ten kus hadru líbí nebo nelíbí, jestli si ho zkusí nebo nezkusí. (Nezkusí.) Navíc najít něco, co mu velikostně sedí, není zrovna lehké.

No a já... na nákupy mám náladu tak jednou za půl roku, po zbytek času se chovám obdobně jako brácha (ačkoliv ani se mnou to není tak hrozné). Takže jsem to dnes mamce taky neulehčila.
Ona to přitom myslela dobře. Můj drahý sourozenec po prázdninách nastupuje na střední školu a tak se mamka snaží, aby si tam nepřipadal trapně. Většinou to u nás totiž chodí tak, že brácha vzdoruje mámě tak dlouho, až ho pantáta dotáhne k vietnamcům (to už je v době, kdy se na něm rozpadají džíny, nosí tátovo triko, protože jiné už mu není, nebo tak podobně) a koupí mu ten nejlacinější kus hadru, jen aby to měl z krku a za levno. Já proti vietnamským obchodům nic nemám, leckdy se tam najdou dost pěkné kousky, ale kdo ví, co se honí hlavou patnáctiletému puberťákovi (on nám to asi sotva řekne), tak se mamka bála, aby si nepřipadal jako "šupák oblečenej ve vietnamský značce" (proti takovým výrokům se distancuju, ale budiž, co já nebo mamka víme, co se honí hlavou patnáctiletýmu puberťákovi, třeba právě tohle). Tak že prej potřebuje nový kalhoty, mikinu a třeba i nějaký tričko.

Ve Fashion Areně jsem ještě nikdy nebyla. Myslela jsem, že je to klasický nákupák, ale ne, je to vlastně zpola otevřená oválná kolonáda s parkovištěm uprostřed, takže vlastně chodíte dokola a po levé ruce míjíte jeden obchod s hadry za druhým. To se mi moc líbilo, je to hezky řešené. Nikdo z nás neznal ani polovinu značek, které obchody prodávali. Jako první jsme vpadli do Manga.

Mangooo... to je můj dávný tajný sen. Jako malá jsem četla knížku, ve které se hrdinka nemohla dočkat, až uvidí svůj narozeninový dárek, protože u mámy ve skříni našla tašku z Manga ("Máma nikdy nenakupuje v Mangu!"). Od té doby, ačkoliv jsem v tom krámě nikdy nebyla, si přeju mít odtud alespoň jeden kousek oblečení. Nevím proč, nějak mi to z dětství v té hlavě utkvělo. Tenkrát jsem si říkala, že tam nakupují určitě jen bohatí lidé, co si žijou v luxusu, protože je to známá a drahá značka, a to, že budu mít odtama něco na sebe, bude taková možnost si na ten luxus pomyslně sáhnout. A to jsem nikdy netrpěla na značkové oblečení, nikdy. Odmala mě šatí vietnamci a New Yorker. :D (To trochu přeháním, pravda.) Ale nechte mi můj malý sen. :D
Zkrátka, byla jsem poprvé v Mangu. Do té doby jsem ani nevěděla, jaký styl oblečení tam vedou. A byla jsem unešená, tohle byl přesně ten styl, jaký se mi líbí... na jaký nemám postavu... který se ke mně nehodí... který bych já nosit nemohla... a na cenovky jsem raději ani nekoukala... a pak už jsem nebyla unešená, ale otrávená, a vypadla jsem radši po prvních dvou minutách ven. Někdy tam zajdu sama a v klidu.

Co se nakupování týče, jsem dost samonasírací. :D Jak už jsem někdy psala, mám se ráda taková, jaká jsem, a nepřipadám si ošklivá. Jsem prostě normální. Ale jakmile jsem v obchodě s oblečením, připadám si ošklivěji než jindy. To je docela hezká sukně... ale tobě stejně slušet nebude, máš tlustý stehna. Co to tílko tady? Nezakreje břicho, podívej se na ten špek! Hele ty džíny...! Moc těsný, budeš v nich mít velký zadek! Nakonec vyběhnu nasraná z obchodu a nevyzkouším si jedinou věc.

Takže jsem nechala mamku s bráchou v dalším obchodě (Arawara) a šla se podívat, co tu mají dál. Stihla jsem obejít skoro celou Arenu (s patřičně nakvašeným výrazem, protestativně zahuhňaná do neznačkové beztvaré černé mikiny, házící po kolemjdoucích pohledy á la "vy materialističtí blbci lpící na prchavých módních trendech, nestojím o vaše hloupé oblečení, které by mi samozřejmě slušelo, kdybych jen chtěla, jakože nechci"), když mi zavolal brácha (stihla bych ji obejít úplně celou, kdybych se dokázala dříve odtrhnout od londýnské a o dva vchody dál od francouzské módy), že si vybral mikinu a že tam mají akci 1+1 zdarma, tak ať si jdu taky něco vybrat, "když je to zdarma". Nakrknutě jsem se tvářila do chvíle, než jsem našla úžasnou barevně proužkatou mikinu s atypickým zapínáním na boku. Alespoň jednou bych mohla vyměnit černou za nějakou veselejší barvu. Ach, jsem tak prodejná. Stačí pěkný kus hadříku a už se zase usmívám jak sluníčko. Ale vy byste neměli radost, kdybyste dostali mikinu za 1599,- zadara? :D

Brácha si vymyslel, že nechce džíny, ale kapsáče a "s fakt hodně kapsama". ŽÁDNÉ kapsáče podle něj neměly dost kapes! Proletěli jsme celou Arenu, stavili se do číny na oběd, koupili mi ještě jedno tričko v Adidasu (awawawa já vím :3), ale jemu prostě žádný kalhoty nebyly dost dobrý. Až nakonec si konečně nějaký vybral v Kiltecu, tak sláva.
Takže výprava byla nakonec úspěšná.

Jo a ještě maličkost na konec: Když jsme se stavili u té tety, zjistili jsme, že jim po nějakých (na psa úctyhodných) dvanácti letech umřela jejich bernská salašnická fenka. Je to škoda, byl to hrozně hodnej, dobrosrdečnej pes. Ale co jsem tak pozorovala v mamčině a bráchově tváři, došlo mi, že ani jednoho z nás nemrzí, že už nás Bella nikdy neposlintá. Protože to bylo strašný, pokud někdo z vás tohle plemeno doma má, ví svoje. Ale jinak jsme měli Bellu fakt rádi. No a proč to říkám - sestřenice s přítelem si pořídili nového psa, štěně shar peie (v odkazu je ilustrační foto). Tak jsme se nad ním všichni rozplývali a ňuňali na něj a všechno. A pak, když jsme byli chvíli v místnosti jen sami, podívali jsme se na sebe a myslím, že jsem to řekla za všechny tři, když jsem potichu zaskučela, že je to ten nejošklivější pes na světě. Uááá, on je svým způsobem roztomilý, protože je to mláďátko, ale fakt bych si takovýho psa nikdy nepořídila, vždyť mě by to ani nenapadlo! Uehehehe, fuj. :D Ale nemůžete přece svým příbuzným říct: "Hej, máte fakt ohavnýho psa." :D

Ách jo, tak já se loučím. :D
Anketní otázka pro vás:
Co říct, když někdo kýchne?
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 16. srpna 2011 v 19:36 | Reagovat

Jejda, jsi pochodující inspirace. Až já jednou popíšu, jak nakupuju něco na sebe... :-)

2 Kitty Kitty | Web | 16. srpna 2011 v 20:55 | Reagovat

Byla jsem tam, jednou, otec potřeboval košili (žádnou nekoupil).
Nakupování ze srdce nesnáším, proto je pro matku malý zázrak, když si něco na sebe konečně vyberu (obvykle po pár vteřinách prchám z obchodu nebo aspoň postupně zavrhnu nabízené svršky) a nekouká na cenu (občas je to pro mě doma malý šok, když stříhám ty cedulky).

3 S. S. | Web | 16. srpna 2011 v 20:56 | Reagovat

já u nákupů oblečení taky často zuřím, hlavně když nemají nic, co by se mi líbilo nebo co by mi bylo nebo když najdu něco, co se mi fakt líbí a pak se mrknu na cenovku.

4 LoveShy LoveShy | Web | 17. srpna 2011 v 0:27 | Reagovat

Kluci neradi nakupujou, pravda.. ale až tak? :D a jako.. To je trochu obr ne? Tak hlavně, že jste NĚCO našli. V Mangu jsem taky nikdy nebyla a teda nemám o tom krámu nějaký super představy, stejně vím, že na to nemám, když i v New Yorkeru mi něco přijde silně předražený :D. Takže vůbec nechodím do obchodů jako je Reserved, Marks&Spencer, Zara, Oodji, Pietro Filippi (nebo tak nějak) :D prostě.. někdy i H&M je na mě moc "nóbl", a "extravagantní" a hlavně DRAHÝ. Dát za ty jejich super svetry čtyři kila a pak to vypereš, a je to v háji. Takže už vůůbec nepřemejšlím o něčem dražším, když jdu v Praze vždycky Pařížskou tak jen valim oči, za co jsou lidi schopní utratit prachy.. kabelka Gučii, Luj Vitn kabát, Prada boty, Versááče šaty.. :D oh my!

5 LoveShy LoveShy | Web | 17. srpna 2011 v 0:27 | Reagovat

Ježiši já zas kecám kraviny :D "Na zdraví" jsem chtěla říct :)

6 Jasmína Nocte Somniare Jasmína Nocte Somniare | Web | 19. srpna 2011 v 14:03 | Reagovat

" Hej, máte ohavného psa"- teď jsem pukla smíchy :D
A jinak, ta písnička je krásná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama