Derniéra.

9. srpna 2011 v 3:21 | Lady Intrikánka |  Main stage
Uff, dneska jsem porušila svoje pravidlo o vstávání před dvanáctou. V deset jsem prostě típla budík a znova to zalomila. Špatný, špatný, musím s tím něco udělat.


Dnes jsem šla naposledy do opery. Netušila jsem, jak to budu nést, ale zvládla jsem to překvapivě dobře. Ale pořád jsem musela myslet na to, že už zítra bude mít můj kostým někdo jiný. Aniž bych si to předem uvědomila, dávala jsem si na líčení záležet mnohem víc než těch pár dní předtím, na jevišti jsem se víc usmívala a vůbec jsem se snažila, abych byla co nejlepší, snad pro pocit, že jsem odešla se stylem. Asi to moc prožívám, na to, že jsem tam byla necelý týden a jen jako záskok. :D Ale dneska na mě byli všichni hodní (snad, že byli rádi, že se mě zbaví), holky dokonce přišly s nápady, jak doladit líčení ke kostýmu, takže mi ještě chvíli před příchodem na scénu zvýrazňovaly oči a obočí. Prostě, vypadala jsem správně barokně. :D A byla jsem dnes v tom kostýmu zvlášť zašprajcovaná. Ale to mi nevadí. Mám ráda, když jsem v kostýmech pořádně utemovaná.

a) Mám jistotu, že mi kostým nikde nepadá.
b) Ráda si huntuju hrudník korzetama. Nenosím je nijak často, takže si to jednou za čas můžu dovolit. Baví mě ten pocit, že skoro nemůžu dýchat a že takhle to denně nosily paničky z minulosti (a taky to musely vydržet bez dýchání).
c) Kozy. K tomu snad netřeba nic dodávat. Korzet prostě udělá sexy dekolt. :) :D

Jo, víte, jak jsem v minulém článku psala o chlápkovi, co mi začal v metru promlouvat do duše? Myslel si, že jsem pohroužená do svých pochmurných myšlenek, a já přitom duševně slintala nad jedním ze songů od A7X. No, tak dnes jsem o přestávce stála v šatně, myslela si na svý věci ("Ten cellista se na mě při druhý árii zcela určitě usmál, ale jak si kruci můžu být bez brýlí jistá?!" ... "Ta Japonka, co hraje druhé housle, vypadá trochu jako Yoko Ono.") a přišel ke mně náš dirigent a povídá: "Nebuďte smutná. Vypadáte hrozně smutně." Fajn, to už je druhý mužský během dvou dnů, co mi oznámil, že vypadám zdrceně, i když se tvářím naprosto normálně. Asi bych se nad tím měla zamyslet a něco s tím dělat. Třeba už se mi začínají dělat vrásky a proto tak vypadám, co já vím.

Dnes jsme zase dávali přídavek. Lidí bylo opravdu hodně, před začátkem dokonce do šatny vběhla režisérka s očima na vrch hlavy a povídá: "Museli donést víc židlí, lidi už si nemají kam sedat." A já se usmívala a naposled si užívala potlesk a úklony a blesky fotoaparátů. Možná jsem povrchní, ale tohle mi dělá moooc dobře. A když jsem pak procházela kolem dirigenta, usmál se a povídá: "No vidíte, že to jde, hned je to lepší, když se usmíváte."

A tak se usmívám ještě teď. Usmívám se, i když se snažím přimět mozek, aby se nesnažil přemýšlet, jak je to možné, že Jeho Veličenstvo, který má být touhle dobou v Izraeli, právě na facebooku potvrdil účast na jakémsi táboře, a to navíc v termínu, kdy má ještě pořád obíhat památky v Jeruzalémě. Buď mi to špatně vysvětlil, nebo mi z nějakého důvodu lhal. Ale to je mi teď jedno, protože to neřeším. Ať mi to vysvětlí sám, když bude chtít. Nebudu tady z nikoho nic páčit přece. Já mám pořád plnou hlavu opery. Protože mi to bude chybět. Sólistky - "Mars", která měla nádherně zvučný hlas; "Apollón", se kterou jsem se dělila o svačinu; "Lucina", strašně sympatická maminka od úplně malých dětí, co mě na poslední chvíli líčila. Orchestr - lehce náladový dirigent a zároveň hráč na cembalo, tři houslisti (ten nepříjemný Němec, co ve finále nebyl zase tak nepříjemný, drobounká Yoko Ono a ta Češka, co při hraní každou chvíli zakopávala pravou nohou vysoko za sebe) a šklebící/nešklebící se cellista. Druhá statistka, se kterou sice nebyla taková legrace jako s Helčou, ale nebyla to žádná nepříjemná holka, jak jsem se zprvu obávala. A nakonec naše skvělá, věčně roztržitá režisérka. Prostě mi těch pár lidí za tak krátkou dobu přirostlo k srdci.

Ach ach, možná to i obrečím.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Čerf Čerf | Web | 9. srpna 2011 v 7:16 | Reagovat

No jo, to jsem zase něco prošvih! Kdybych se radši místo psaní článků šel radši podívat na pořádnou operu :-).

2 Tlustoprdka Tlustoprdka | Web | 9. srpna 2011 v 13:43 | Reagovat

Oni ale byly smažené :( Alespoň jsem nesnědla všechny co mi muj brácha naložil :D

3 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 9. srpna 2011 v 18:06 | Reagovat

[1]: Pokud jde o tvoje články, tak to vůbec nevadí :D Blogová komunita by mě ukamenovala, kdyby kvůli "naší" opeře přestal Čerf publikovat :D

4 Čerf Čerf | Web | 10. srpna 2011 v 16:51 | Reagovat

[3]: Jeden večer by ti blogová komunita jistě odpustila. A vůbec, ať neremcá; myslím, že má co číst :-). Naopak, Čerfa by to nabilo novými zážitky a ještě by si zřídil novou (a jistě mimořádně navštěvovanou) rubriku Opera :-)

5 neros-san neros-san | 12. srpna 2011 v 0:52 | Reagovat

Čerfe, nevím, jak dlouho by se zaplňovala :D

A já se optám... Lze se někdy podívat na tvůj dekolt?
*Ha-ha-he-he-hi-hi* *PRÁSK!* *Prosímvás, slečna Janoffská na čtverku, máme tu dalšího zastřeleného úchyla.* *Upozornění, není to další, je to ten samej. Tak kde je ta Janoffská?!* *píp*

A myslím, že sem se můj veledůležitý dotaz hodí...
Jak Tě mám oslovovat?
Neb Lady Intrikánka mi zní dost... růžově *JÁ ZA TO FAKT NEMŮŽU!* *PRÁSK!!* *Chrrr.. chrrr... ALE NE, UŽ ZASE!* *píp*
Ch. je mi sympatické, byť ten člověk původně písmenko nosící už tolik ne. G. je spousta klubů a Queer lidí, což mi k tobě tak docela nesedí... Dej mi něco, o co mohu opřít. A ať to není smeták, prosím.

Můj mail kdyžtak znáš.

Ještě snad nikdy jsem nezemřel tolikrát v jednom komentáři.
*Snad tu moc nespamuju* *Ha-ha-hi-hi....* *PRÁSK!!!* *PŘESTAŇTE SI ZE MĚ DĚLAT...* *píp*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama