Bába z Krásnobřezna.

23. srpna 2011 v 1:30 | Lady Intrikánka |  Main stage
Mám celkem dost připito a upozorňuju na to předem. Můžu být sprostá, podlá, zlá, můžu mlít pitomosti a může se rapidně zvýšit koncentrace překlepů. Ale třeba taky ne. Minimálně ty překlepy si zkontroluju.

Hugh Laurie - You Don't Know My Mind
JÓ, ta cvaklá metalistka poslouchá i modrovokej blues.

Zjistila jsem něco strašnýho. Šokovala jsem sama sebe. Totiž, strašně mě baví žehlení. Teda asi ne strašně, ale na to, že to spadá pod kolonku "úklid domácnosti", mě to baví poměrně dost. Dneska jsem vstala, posnídala Dobrou mámu a vrhla se na tu hromadu prádla, dobrovolně a BEZ KECŮ, aniž by mi to někdo nakazoval. Pustila jsem si k tomu album Let Them Talk od Hugh Laurieho, který jsem si stáhla, abych věděla, jestli to mám koupit mamce k narozeninám, a žehlila jsem s úsměvem. Wah. Nikdy předtím jsem si neuvědomila, že nosím tolik neforemných, atypicky střižených triček. Už chápu, proč mamka nesnáší žehlení. A já, odkojená takovými autorkami jako jsou Pawlovská a Bombecková, které prohlašují, že žehlení je další z trestů, které seslal Bůh na ženy za prvotní Evin hřích, jsem taky zastávala názor, že by snad bylo lepší nakoupit oblečení nové a to nevyžehlené hodit do pytle a spálit (to není můj nápad, našla jsem ho v jedné z jejich knih). Až do teď, kdy mě to začalo fakt bavit.

No a co, tak jsem už jako malá četla Ermu Bombeckovou! Nezanechalo to na mě vůbec žádný stopy muži jsou dobří jen na občasný sex a tahání těžkých břemen! Vůbec ne!

Ale mamka se to nesmí dozvědět, žehlím jen když není doma a nevidí to, jinak by to pak po mě vyžadovala pokaždé. Znáte to, ne? Třeba vás docela baví nějaká domácí práce, třeba si dobrovolně uklidíte pokoj, ale pokud to po vás vyloženě chce někdo z rodičů, za Merlina byste to neudělali a tuplem se na to vykašlete. Třeba já jako malá pískle jsem byla štěstím bez sebe, když jsem mohla mamce pomoct při mytí nádobí. Teď, když se to po mně chce? Uff, měla bych se asi stydět.

Aloe Blacc - I Need A Dollar
Taky potřebuju prachy. Spoustu prachů.

Za dnešek jsem taková... uťapkaná. Ubila jsem stereotyp tím, že jsem si do obyč toastu narvala navíc i kolečko ananasu, a myslela jsem, že to bude největší dobrodružství dne, ale ne. Doběhla jsem do Ori pro zboží (blé, zase tam byla ta blbka a předváděla všem, jak moc vyhublý má břicho; "A takhle vypadá, když ho ještě navíc zatáhnu!"), pak na Zličín do Bontonlandu koupit mamce to Let Them Talk, a protože mi bylo vedro, zapadla jsem do New Yorkeru, že to tam třeba maj klimatizovaný, tak že se aspoň kouknu po něčem hezkým a mezitím se zchladím. Jenže jsem tam vážně objevila móc pěkný top a tak jsem obětovala něco z výdělku z ópery a za ty čtyři stovečky jsem si ho koupila. Třeba to zítra vyfotím. A pak jsem šla domů a měla radost a zároveň jsem cítila vinu, že tak utrácím, a pak se mi stalo něco něco něco.

Procházela jsem Metropolí a na jednom stánku s taškama, kde jsme jednou s mamkou koupily bráchovi tašku k Vánocům, ale on jí nenosí, protože je "moc diskantská", visela cedule "Hledáme brigádnici". Ale nechala jsem to být, přešla to a šla domů. Chtěla jsem si dobít Opencard, protože už mě nebaví si kupovat jízdenky, stojí to daleko víc peněz, musím počítat, kolik minut pojedu, vymýšlet trasu, aby to vyšlo co nejlevněji, kašlu na to, dobiju si Opencard. Došla jsem k okýnku a tam jsem zjistila, že je 16:18 a to už mají osm minut pauzu a já mám ještě zbytečných 22 minut. Najednou mě napadlo, že mi tím třeba karma něco naznačuje! Tak jsem se otočila na podpatku, šla zpět k tomu stánku a zeptala se toho teplouše (normálně se jim nesměju, mám je ráda, ale tenhle byl fakt příliš! :D), co tam obsluhoval, jestli ta cedule pořád platí. A on mi dal číslo na majitele a zeptal se mě, jak jsem na tom s časem, a zítra tam zavolám. Třeba budu po víkendech na Zličíně prodávat diskantský tašky. Prostě potřebuju peníze. :D To máte ticku za Opencard, čtyři stovky za tričko, stovečku za nějaký pěkný šminky (ačkoliv těch mám od začátku mý "kariéry" u Ori tak moc, že se teď krotím a nic si už nějakou dobu nekupuju), šest tisíc na děcko z Konga... to je vlastně hlavní důvod, proč potřebuju prachy. Mám vyhlídnutých pár děti z adopce na dálku a jakmile mi bude 18, chci začít některý z nich podporovat. Ale na to potřebuju peníze. Fakt. Moc. Peněz.

Hugh Laurie - Swanee River
Je mi fuk, že je to ňáký boogie, já na to tančím jive.

Takže a zkrátka mě karma takhle navedla k možný brigádě. A byla jsem z toho tak happy, že jsem se culila na paní za okýnkem DPP, na lidi v metru a na obsluhu v Electro Wordu, kde jsem reklamovala sluchátka. A pak jsem akorát doběhla domů, pustila na sebe na chvíli větrák, protože jsem myslela, že umřu horkem, nechala se pochválit za vyžehlený prádlo a zase jsem běžela ven.
Totiž, byla jsem domluvená s kamarádem (říkejme mu Rytíř, protože je velký a silný), se kterým jsem se seznámila na jedný třídní oslavě Čarodějnic u spolužáka na chatě, kam ho dotáhl můj bývalý (zde na blogu budiž pojmenován Ex, protože to na něj sedí asi nejvíc a je to navíc tak zřejmé, že se snad nemusíte ptát proč), a já se rovnou přiznám, že jsem to tenkrát trochu přehnala, protože mě pár půllitříků přesvědčilo, že si Ex zaslouží žárlit (a co naštve víc, než bejvalka s nejlepším kámošem), ačkoliv - VĚŘTE MI TO - k ničemu nedošlo, ani v nejmenším ne.
Každopádně by mě Rytíř od té doby věčně tahal ven a na výlety a s jejich trampovací partou a lézt na skály a já přitom trampování tak moc nemám ráda, takže ho musím odmítat. Jinak je Rytíř perfektní kamarád, strašně hodný kluk, kecala bych s ním hodiny, ale dneska se mi s ním nikam chodit nechtělo. Ale slibovala jsem mu to už dlouho, tak jsem šla. Prošli jsme naší obvyklou trasu a dostali se až ke kolejím, který jsou teda moje slabina. Dejte mi dobrý boty, postavte mě na koleje, a dojdu kamkoliv. Chození po kolejích mě prostě nikdy nepřestane bavit. Tak jsme teda šli zbytek cesty po kolejích. :D:D Uhýbali jsme se vlakům a našli toulavý kotě (pojmenovala jsem ho Sebastián, protože prostě ráda dávám zvířatům šáhlý jména), který ale uteklo, když přijel další vlak.
To jsme zrovna byli na stanici a Rytíř se na mě tak podíval s jiskřičkama v očích a povídá: "Nastoupíme!"
A já: "Ale já nemám peníze na jízdenku!"
A on: "Já mám, koupíme si jí u průvodčí!"
A já: "Ale vždyť nevíme, kam to jede!"
A on: "To je přece jedno, prostě pojedeme!"
Ale to už vlak odjel a mě zamrzelo, že mě zrovna v tuhle chvíli přešel všechen můj smysl pro spontánnost.
Nějak jsme došli až na naše sídliště a já už se chtěla loučit, když jsme nějak došli k tomu, že si zajdeme ještě pro pivo. Tak jsem ho zavedla k Bábě, protože její večerku máme s lidmi ze sídliště už dávno vytipovanou. Bába je taková milá, starší majitelka večerky, která se nikdy neptá na věk. Ačkoliv Rytíř už je plnoletý, stejně jsem ho zavedla k Bábě, protože tu paní mám ráda. Usměje se, prodá vám cokoliv, prohodí pár slov a popřeje hezké chutnání. Jenže tentokrát neměla Cool Lemon, který už strašně dlouho chci ochutnat ("Já se do příště polepším!"), tak jsme skočili do večerky naproti, a pak jsme si sedli na schody před mateřskou školou jako správný socky a povídali si a pili Lemona. Já samozřejmě jako vždycky ukroutila ten otvírací plíšek a spadl mi do plechovky, tak jsem pořád opakovala "Mám v pivu kousek plíšku" a smáli jsme se tomu jako idioti. :D Tvrdila jsem mu, že bude mít zítra na jízdách v autoškole zbytkový alkohol, a on, že ten měl i na dnešních jízdách, a pak jsme se bavili větou "Dobrý den, mám zbytkový alkohol a mám chut řídit" a domluvili jsme se, že se tak přejmenujeme na fáčebóku, "Mám Vpivu Kousek Plíšku" a "Mám Zbytkový Alkohol" a Rytíř si mě tak hned uložil do mobilu a Ex si uložil jako "Mám Plnou Hubu Keců", což mě absolutně dostalo, protože to TAK MOC SEDÍ. :D:D Pak zrovna zavolal Ex, kde jako Rytíř je, že tam za ním přijde, že má plný zuby svý sestřenice, co za ním přijela z Ruska, kterou "by pro tu její prdel prcal, ale to je tak všechno". Rytíř se mě nejdřív zeptal, jestli mi to nevadí, já na to, že než dorazí Ex, tak já budu stejně už doma, protože už musím jít, takže mi to nevadí, tak to Rytíř domluvil, vysvětlil, kde je, zavěsil a pak mě přemluvil, abych si s ním dala ještě jedno pivo. Nakonec jsme skončili u Báby, abychom jí taky udělali kšeft, a Rytíř se ptal, co by nám jako doporučila, že máme na něco chuť. A ona radila vínko nebo vodku, ale to já zas nechtěla, tak že prej rum s colou, což jsme brali. A ona pořád myslela, že tady někde spolu bydlíme, že si to vypijeme někde v obýváčku u televize a že prý "to stejně nevypijete celé, že? Alespoň vám v ledničce zůstane i na zítra něco dobrého." V tu chvíli to bylo docela milé. :D A prodala nám místo klasického Božkova tuzemáku nějakou jinou značku, že prý "se to vyrábí ve městě, odkud pocházím", tak jsem řekla, že "je to jasná volba" a vzali jsme teda rum z Krásnobřezna. Chudák Bába netušila, že si to vybumbáme na schodech z petky a vlijeme to do té coly celé, jako správní barbaři. :D To tedy nebyl záměr, Rytíř pořád říkal "Tak to upijeme pod etiketu a pak to dolijeme tím rumem", jenže to jsme netušili, že se tam potom vejde ten rum celý, a my si toho nevšimli, protože kolem šli lidi a tak to raději Rytíř lil tak jako bokem, aby si toho ti pejskaři moc nevšímali, že jsme tam jako bezdomáči s petkou, a potom zjistil, že než ti lidé přešli, už tam stihl vylít většinu obsahu. Taky to pak bylo hnusný. :D Nemám ráda rum, jenom jak voní, ale ne chuť, a takhle v tom ta cola nebyla vůbec cítit, byl to spíš takový lehce zředěný rum. Ale nám to bylo jedno, my byli vysmátí z celýho toho dne, tak jsme to prostě pili tak, jak to bylo, a celkem slušně se ztřískali. Pak dorazil Ex a začal mlít svoje kecy o tom, jaká je jeho sestřenice rozmazlená princeznička, a my se mu za zády s Rytířem za tu dobu už celkem podnapile smáli ("Co je v tý Cole?" "Nic, to je Cola z Krásnobřezna s kouskem plíšku od Báby z Krásnobřezna.") a on vůbec nechápal, co je tam tak vtipnýho, což nás rozesmívalo ještě víc. :D A on prostě mlel dál o perfektně tvarovaný prdeli svý sestřenice a my se mu smáli a skákali mu do řeči s pitomostma ("Prosimtě, Ex, napij se, třeba začneš konečně vyprávět něco zábavnýho," vrazila jsem mu do ruky flašku a Rytíř vykřikl: "Půjdeme zítra do zoo!"), chvílema ho ignorovali (ale on stejně nevzrušeně povídal dál), popíjeli hnusnej rum s Colou a pak mě doprovodili domů.
"Tak se, děti, rozlučte, já si mezitím zatelefonuju," řekl Ex a čekal, že se snad začneme líbat nebo co a vůbec měl na nás celou dobu divný narážky, tak jsem řekla "Dobrou noc", domluvili jsme se, že zítra půjdeme do zoo, ještě si párkrát rýpli do Ex a šla jsem.

A netradičně Hugh Laurie - After You've Gone

A protože je tenhle článek pořád moc krátký a já to ze sebe chci vypsat... :D Tak budu ještě chvíli pokračovat.
Doma jsem zjistila, že se docela dost motám a potřebovala jsem se probrat, navíc ze mě určitě musel táhnout ten rum, protože jsem měla ruce ulepené od té lahve, tak jsem hned zalezla do sprchy, abych nemusela nic vysvětlovat. Pak mi ještě volal Rytíř z Exova mobilu, že docvakli tu flašku ("... ale vy to stejně nevypijete celé, že?" :D) a rozhodli se, že vylezou na tubus metra. :D:D Tak prý seděl zrovna nahoře a pod nima dunělo metro a Ex ho u toho telefonování vyfotil spolu s tubusem i Prahou pod nimi a on si to dal jako profilovku a podle mě je to sladké a kecáme na FB ještě teď.

Ale teď už je mi spavno a vypsala jsem vše, co jsem mohla. Dobrou.
Její Veličenstvo
Lady I.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Aimi Aimi | Web | 23. srpna 2011 v 8:38 | Reagovat

Někdy ti docela závidím :D

2 Endaria Endaria | Web | 23. srpna 2011 v 11:02 | Reagovat

Taky si říkám:D

3 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 23. srpna 2011 v 13:33 | Reagovat

[1]:

[2]: Nemáte proč :D Byl to asi největší zážitek léta, vy jste alespoň někam jely. :D

4 Aimi Aimi | Web | 23. srpna 2011 v 18:27 | Reagovat

[3]: Já sem někam jela, ale nic sem nezažila :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama