The show must begin!

5. července 2011 v 16:05 | Lady Intrikánka |  Main stage
Nebudu se snad ani představovat.
Kdo už mě zná, nepotřebuje nic takovýho slyšet.
Kdo mě nezná, třeba ho to ani nezajímá. Nebo se to stejně dozví časem.

Proč jsem tu?
Sleduju hodně blogů, které se věčně stěhují z místa na místo, jelikož autora vyhrabali a objevili spolužáci.
Taky jsem mívala tajný blog, byl jen můj.
Později se připojila nejlepší kamarádka a vzájemně jsme si byly prvními a jedinými pravidelnými čtenářkami.
Pak si založil blog i náš společný kamarád a byli jsme tři mušketýři.
Jenže kamarád se s blogem nijak netajil, publicita je příjemná.
A jednou se na mých stránkách objevil první vetřelec.
Nedělal nic špatného, nebyl sprostý, ani mě nijak neurážel. Prostě tam byl a občas se ozval.
A já měla neodbytný pocit, že mě ten člověk zná. A osobně.
Občas přidal komentář a dal tak najevo, že to všechno čte.
Že o mně ví.
A já to měla vědět. Chtěl to tak.
Už tak jsem neuvěřitelně paranoidní a tohle to jen přiživovalo.
Třeba jsem si to jen - haha - celé namluvila. Třeba to byl opravdu jen občasný zbloudilý anonym.
Ale tenhle člověk a později další a další, kteří už se ani netajili s tím, že se známe, že si čtou, co o kom píšu, že mě sledují, mě donutili omezovat se jen na ty nejneškodnější informace. Než jsem cokoliv napsala, musela jsem si nejdřív několikrát rozmyslet, jak na to ostatní zareagují, jestli se to někoho nedotkne, jestli to neovlivní, jak mezi ostatními vypadám, jestli někdo nepozná, o kom mluvím, jestli se po škole neroznese, kdo se mi zoufale líbí, jestli nedá adresu někomu dalšímu, pro koho můj text není ale vůbec určen...
Ale pořád mi bylo líto blog smazat. Na to jsem ho měla moc dlouho.
Stačilo přece jen článek řádně "přefiltrovat", než ho pustím do oběhu.
Bylo to trochu nepohodlné a riskantní, ale stačilo mi to.
Zkusila jsem zadat do Googlu svoji přezdívku. Byla jsem třetí odkaz. Není divu, že mě našli. Měla jsem to tušit.
Řekla jsem si dost, smazala jsem dva a půl roku svýho života, nechala stručný vzkaz a začínám znova.
S adresou a přezdívkou, kterou nikdo nezná.
Ani moji nejlepší kamarádi.
Je to tak lepší.
Stejně počítám s tím, že mě časem najdou.

Svěřovat tajemství cizím lidem je daleko snazší, všimli jste si toho?

Jedna věc mi ale přeci jen bude chybět.
Když jsem ke konci věděla, kdo všechno se k článku dostane, mohla jsem ho upravit tak, jak se mi hodilo.
Mohla jsem tak s lidmi lehce manipulovat.
Stačilo vypustit informaci, která se mi hodila... něco zamlčet... něco přidat...
Byla to zábava.
Byla jsem nahoře a tahala jsem za nitky.
A sledovala, jak loutky pode mnou tančí.
Lady intrikánka se špagátky na prstech.
Baví mě to.
Koho by to nebavilo? .)

Pohodlně se usaďte a sledujte, jak nová šou začíná.
Nechť začne maškaráda!
Její Veličenstvo
Lady Intrikánka
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 LD LD | Web | 5. července 2011 v 16:50 | Reagovat

v tomhle nejsi sama, taky jsem zrušil svůj blog, protože jsem měl podezření, že ho čtou známí. Možná to sice byla jen moje paranoia, ale to už se asi nedozvím

2 Jasmína Jasmína | Web | 5. července 2011 v 17:37 | Reagovat

"Svěřovat tajemství cizím lidem je daleko snazší, všimli jste si toho?" tak nějak. Ovšem, na to tvé "představení" v podobě psaní se těším :).

3 Es Es | Web | 5. července 2011 v 19:10 | Reagovat

No, dá se přece psát tak aby tě nikdo nepoznal, aspon doufám, protože se o to už nějakej ten měsíc snažím:D  Stačí falešná jména, sem tam něco poupravit a je to:) Good luck :)!

4 Sayuri Sayuri | Web | 5. července 2011 v 20:08 | Reagovat

Tvůj úvodní článek mi normálně vyrazil dech. :O Sálá z něho síla, je to jako kdybych cítila tvoji sílu. Ohromné, opravdu.
Píšu už rok a nikdo mě zatím neobjevil. Myslím si, že je to až nemožné. :)

5 Lolalá Lolalá | Web | 5. července 2011 v 20:36 | Reagovat

Přesně tohle jsem udělala už několikrát. Ale u mojí poslední adresy už je mi to líto. Je to už skoro půl roku, co ho mám  a nechci ty zápisky jen tak zahodit :-)

6 Rabe Rabe | Web | 5. července 2011 v 23:37 | Reagovat

já už zrušila tolik blogů kvůli strachu z ohalení, někdy mě také dokonce našli, chápu tě a přeji hodně intrik a závojů tajemna

7 Endaria Endaria | Web | 12. července 2011 v 13:25 | Reagovat

Je zvláštní, že já se na svém blogu se svojí identitou vůbec neskrývám, ale evidentně je ten blog dostatečně filtrovaný na moje osobní žvásty, že tam sice chodí lidé, kteří mě osobně znají, ale zrovna ti mi vůbec nevadí. Těm ostatním je to evidentně někde a já jsem za to ráda. I když, jak mě tak napadá, možná bych mohla tu adresu přecejen smazat alespoň z informací na facebooku:D Protože po třech letech ho mazat opravdu nechci. I když jsem tam dřív psala neuvěřitelné *** (nebudeme sprostí, všichni chápou:))

Ale ačkoli tu máš čtyři čánky, z čehož jsem zatím četla pouze dva, celý to tu vypadá docela sympaticky:) Asi se sem čas od času vrátím podívat se jak si vedeš. A kdyby ti to náhodou vadilo, věz, že si za to můžeš sama, to tys mi okomentovala článek první.

Jo - a nevím jak to dělám, ale mé komentáře jsou často poněkud... delší:)))

8 Fée Fée | Web | 1. srpna 2011 v 21:48 | Reagovat

Strach z toho, že můj blog bude číst někdo známý je nepopsatelný. Jo, jasně, mám v menu fotku (snažila jsem se ale vybrat nějakou na které nejsem úplně poznat), ale jinak... Žádná konkrétní informace. Prochází mi to už víc než rok... A pokud to nevynese expřítel (věřím že ne), tak mi to bude procházet dál...
Bon courage!

9 Aneta Haimannová Aneta Haimannová | Web | 9. srpna 2011 v 17:27 | Reagovat

vůbec nerozumim tomu, proč píšete články na web a vedete si internetový deníčky, když navíc ani nechcete, aby je někdo četl a za to co píšete se stydíte :D

10 Lady Intrikánka Lady Intrikánka | Web | 9. srpna 2011 v 17:59 | Reagovat

[9]: Kdybych nechtěla, aby to NĚKDO četl, tak to sem samozřejmě nepíšu. Mě jde o určité zachování anonymity. Paradoxně mi cizí čtenáři vadí mnohem méně, než ti, kteří mě znají osobně. Nejde o to, že bych se styděla za to, co píšu, je to tak trochu o pohodlí. Když napíšeš článek a druhý den musíš od spolužáků hned několikrát vyslechnout připomínky a komentáře (od "Jé, to, co jsi včera psala na blog, bylo móc krásně napsaný!", když jde o něco, co vůbec nebylo myšleno, aby to vyznělo 'krásně napsané', až po "Téda, ty se nezdáš, to jsem o tobě fakt netušila..."), brzo se ti to taky omrzí.

11 P. P. | Web | 23. února 2012 v 11:59 | Reagovat

Pevně doufám, že máš nastavené zobrazování nejnovějších komentářů, zamrzelo by mě, kdybych si tu psala sama naprázdno :D
Napsala jsi mi k prvnímu článku, ale jak tak koukám, jsi trošku rozkoukanější, než já a máš už slušnou reputaci. Přec jen jsem ti chtěla napsat taky k 1. článku (doufám, že je první!), jako ty mně. A navíc se dozvědět, co a proč a kdy... Pevně doufám, že se mi nestane to, co tobě a že mě nikdo z vlezlých známých neobjeví :) Určitě se u tebe ještě minimálně párkrát stavím, ne-li pravidelně :) měj se!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama